• Zimní Kréta – Sníh v Bílých horách

    od • 10.2.2017 • Řecko • Štítky:, , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Lefka Ori – Katafigio a okolí

    Celý únorový pobyt na Krétě nás mimo nádherného počasí, ostrova bez turistů, tyrkysového moře, kvetoucích mandloní a dozrávajících pomerančů a mandarinek, provázely neskutečná panoramata, která dotvářela pohoří pokrytá sněhem. My jsme se za sněhem vydali do pohoří Lefka Ori.

    Planina Niatos – Katafigio

    Z Chanie vyrážíme dnes do hor. Pohledy na sněhové hory v nás umocňuje touhu si tady na Krétě na ten sníh alespoň sáhnout. Odbočka do hor směr na Exopoli.  Zastavujeme u kostelíka nad Kares a pokračujeme po odbočce na Tavri po udržované cestě autem až  na planinu Niatos k horské chatě. Nikde ani živáčka hory jsou naše.

    Horská chata – odtud jsme šli po žluté E4

    Po žluté E4

    Vyrážíme po žluté E4. Počasí je opravdu ideální. Je únor a tady v horách svítí slunce a je kolem 20 stupňů. Kolem vyprahlo a sucho, jdeme po kamenité cestě směrem vzhůru. Sněhová hora vypadá blízko, ale zdání klame. Čím jdeme déle, tím se i hora oddaluje. Z různých stran je občas slyšet cinkání zvonků ovcí a koz. Cestou jsou  všude poházené vystřílené nábojnice. Moc příjemné to není, je uprchlická krize a člověk neví po kom tady teda střílejí! Máme menší zásobu vody a i teď v zimě jde člověk silně vyprahlou krajinou.

    Lefka Ori

    Jít tady v létě v parném počasí by  se nám nechtělo. V jednu chvíli značení pokračuje prudce do kopce. Značky se ztrácejí v klečích mezi skalními balvany a  keři, které ukrutně píchají. Au.  Na  stezce mezi křovím a jehličnany se  chvílemi ztrácíme. Nad námi už začínají sněhové plotny, dáváme si za cíl dojít až tam, kde je sníh. Hurá!!! Honza by nejraději vylezl až na vrchol, ale čas pokročil, naše tříhodinová túra končí. Jdeme raději  zpět, nejsme vybaveni na horskou túru.

    sněhové plotny

    Sestup je horší než výstup. Značky se nějak ztratily mezi skalisky.  Jsme zpět na kamenité cestě, dole v údolí ještě pokračujeme po modré značce, mapu nemáme tak ani nevíme, kam to vede. Všude opět nábojnice. Příjemnou horskou procházku ukončíme ještě horskou jízdou až ke kamennému suťovišti. Z hor pak se zastávkami a pěknými výhledy sjíždíme k moři do Hory Sfakion.

    sněhové plotny

    Po žluté značce je možné absolvovat horskou túru směr Omalos /trasa je dlouhá kolem 18 km/. Trasa je náročná, je nutné být vybaven do hor a mít dostatek tekutin na cestu. Po cestě je horská chata Kat Katsiveli. Cestou je možné vidět vrcholky hor v okolí plošiny, které leží směrem na východ.

    Mapa u parkoviště, byla z velké části rozstřílená a dost nečitelná. Pro trasy do Lefka Ori existují 3 mapy vydavatelství ANAVASI, které pokrývají téměř celé pohoří a které bývají k dostání jak v obchodech na jižním pobřeží, tak i v některých obchodech ve městech/ tu mi samozřejmě nemáme, teď mimo sezónu je dost těžké cokoli sehnat/.

    vystřílené patrony na cestě

    Lefka Ori

    Vápencový masiv se vypíná  v západní části, s druhou nejvyšší horou  Kréty Pachnes,  až do výše 2543 metrů. Na vrchol lze vystoupit po značené turistické cestě z osady Anopoli. Od planiny Omalos na západě až  na východ na planinu Niátos, či níže položenou planinu Askifou vede značená cesta (černo-žluté pruhy na skalách a kamenech černo-žluté tyče či kosodélníkové značky). Cesta je součástí mezinárodní jihoevropské trasy E4 a vede prakticky celým ostrovem Kréta. Pohoří  Lefka Ori  / u západního okraje /se dělí na dvě větve: jižní pobřeží (výškově nejvýše do 500 m), horská větev překonává celé pohoří. Pohoří patří do těžších a náročnějších turistických tras. Je nutné mít dobrý orientační smysl a zkušenosti s pohybem v náročných kamenitých terénech /v létě při vysokých teplotách a nedostatku vody jsou výstupy pro svou náročnost přirovnávané k pohybu v horské pouští.

    značení – E4 v okolí Katafigio

    Pokud cestu a výstupy do této oblasti plánujete, je dobré se dobře připravit a nepodceňovat možná nebezpečí.

    Jana Schlitzová

    O

    Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

    https://www.kamsevydat.cz

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *