Výlet na planetu Lidí
Je čtvrtek odpoledne, sluníčko konečně vykouklo za mraky. Kovid- nekovid, jak já se těším na čerstvý vzduch! Na Velkou Ameriku to mám 20 minut a snad ještě listí neopadalo. Překvapuje mě, že parkoviště je plné. Jedno místečko ještě zůstalo a tak přezouvám boty a vyrážím k lomu. Po deštích jsou všude kaluže a místy i dost velké vrstvy bahna. Moc bezpečné to není a tak se držím spíše na cestě, která vede za zábranami. Zatím nikde nikdo a tak do sebe soukám plnými doušky paprsky slunce. Po měsíci doma je to balzám na duši!
Na konci lomu, na cestičkách je bahna ještě více a a klouže to jako blázen. Vylézám opatrně na pískové duny, sluníčko ozařuje protilehlé stěny lomu a ta trocha neopadaného listí dělá lomu barevnou kulisu. Tady potkávám několik lidí, všichni se vyhýbáme a dodržujeme vzdálenosti. I tak je prima, že tady na „planetě“ konečně vidím živé bytosti.
Pokračuji pak cestou k dalšímu lomu. Lom Mexiko je od Velké Ameriky vzdálen asi 200 metrů. Projít téměř nejde, tady je vrstva bahna největší. Jdu ještě po žluté značce dále, ale po půl kilometrech to vzdávám a vracím se s obalenýma nohama zpět. Na parkovišti je aut i lidí ještě více, ale já je tentokrát moc ráda vidím!
Dbejte prosím na bezpečnost!
Přidat komentář