Výlet do Londýna byla vlastně taková spontánní nečekaná „hurá“ akce. Všechno začalo na vánočním večírku našeho gymnázia, kde mě moje bývalá spolužačka pozvala k sobě do Londýna. A když jsem pak našla zpáteční letenku za 258 Kč, nedalo se udělat nic jiného, než ji koupit. Nakonec se přidal i můj další bývalý spolužák, který studuje v Aarhusu, a tak jsme se domluvili, že se sejdeme v Londýně a užijeme si město společně.
I když jako člen wizzair klubu mám výrazně levnější letenky, celková doprava mě vyšla dráž. Letenka totiž byla z Brna. Takže kromě poplatků za rezervaci letenky, které činní něco okolo 200 Kč, si musíte přičíst cestu z Prahy do Brna (naštěstí studuji v Lednici, takže mám jednu cestu za 130 Kč), pak 25 Kč jedna cesta z Brna na letiště no a nakonec šíleně předražená cesta z letiště Luton do centra Londýna za přibližně 12 liber (cca 360 Kč). Když se to všechno sečte suma sumárum, najednou se dostaneme k částce 1128 Kč. Pořád je to ale velmi příjemná cena. Bála jsem se, že by mohly být nějaké komplikace na D1, byl přeci jenom pátek odpoledne, a tak jsem z Prahy vyrazila už ve 14:00. Pravidelná linka mezi Brnem městem a letištěm jezdí každou půlhodinu v půl a s mou dostatečnou rezervou jsem vše v klidu stihla. Letiště v Brně mě překvapilo svou architektonickou vyspělostí i příjemnou osobní atmosférou. Naše letadlo odlétalo z Brna s patnácti minutovým zpožděním, a tak jsem se celou cestu strachovala o to, abych stihla autobus z letiště do centra Londýna… A co čert nechtěl… na zastávku jsem doběhla z dvou minutovým zpožděním a hádejte co.. no jo, autobus tam samozřejmě už nestál…. Tak jsem poklidně čekala na další autobus a doufala, že se do něj dostanu. A autobus se plnil a plnil nově příchozími lidmi, kteří měli koupenou jízdenku na správný čas. A pak se stalo to, co se muselo stát- Autobus byl naplněn a odjel…. Začala jsem panikařit. Všude okolo mě stály davy lidí, kteří se chtěli stejně jako já dostat do centra. „Buď to tady budete zkoušet až do půlnoci, kdy vám garantujeme, že se do centra dostanete, nebo si koupíte nový lístek.“ oznámil mi výpravčí autobusu a doplnil: „To víte, pátek večer, to je vždycky narváno.“ Rozbušilo se mi srdce. Do centra jsem se prostě musela dostat, moji kamarádi už na mě někde čekali… Vyšla jsem tedy rázným krokem do příletové haly, zamířila k jednomu stánku, kde mi slečna poměrně neochotně sdělila, že: „Jedna jízda do Centra – kamkoliv stojí 17 liber.“ suše jsem polkla. Uf… Tak to se mi to začíná prodražovat… Pak sem ale zamířila k dalšímu stánku, kde měli zrovna „studentskou akci“ – jedna jízda za 8 liber. Než tu stepovat ještě další dvě hodiny, raději si koupím nový lístek. Další autobus odjížděl za deset minut, a tak jsem na nástupiště přišla akorát včas. Ze svého sedadla jsem pak pozorovala zoufalé tváře cestovatelů, kteří ať už kvůli zpoždění letadla nebo dlouhé frontě na emigračním nestihli správný autobus. Bylo mi jich líto a současně mi došlo, že na tom vlastně místní společnost vydělává nechutné peníze.
Do centra jsem dojela až okolo čtvrt na dvanáct. Byla jsem unavená a venku byla odporná zima. Péťa a Ondra nikde… Hmm… jak dlouho vydržím čekat? Ještě, že jsem si v Brně koupila lahev Becherovky… Měl to být sice dárek, ale déle už čekat nemůžu. Otevřela jsem tedy lahev a konečně se trochu zahřála. Po dvaceti minutách konečně přišli. „Tak ráda Vás vidím, ani nevíte. Co budeme dělat?“ zeptala jsem se. Odpovědí mi byl fakt, že pospícháme na poslední metro, které nás zaveze k Pétě na koleje. V metru jsem si pak v rychlosti koupila Oister card-něco jako naši Opencard, která ovšem fungovala skvěle, na rozdíl od pražské verze. Jedna cesta metrem tu stojí 2,30 liber, pokud jedete mimo špičku. A tak jsem u východu z metra jen na sucho polkla. Celý den se dostávám komplikovanými cestami do Londýna a už jsem utratila tolik peněz, a zatím jsem nic neviděla. Jsem unavená a tak přemýšlím, jestli by nakonec nebylo lepší koupit si zpáteční cestu přes společnost Student agency, pohodlně nasednout v Praze do autobusu, nechat se obskakovat stevardkou a v Londýně pak vystoupit přímo v centru.
U Péti jsme rovnou zalehli. Byli jsme unavení a natěšení na zítřejší první den v Londýně.
Přidat komentář