Hurá do Brna
Je sobota, konec září a my jsme letos s Jéňou nějak promeškali všechny naše plány na dovolenou, a tak využijeme státního svátku, oželíme první den školy a vyrážíme na prodloužený víkend do Maďarska. Původně jsme chtěli do Polska k Baltu, ale kvůli předpovědi počasí volíme nakonec Balaton.
Z Prahy vyrážíme v 6:45. Navigaci nastavujeme směr Brno, kde si vyměníme forinty (snad) a když už tam budeme stavět, tak si někam zajdeme na snídani. Řídí Jéňa, já mezitím v mobilu rychle vyřizuju pojištění a kupuju dálniční známky na Slovensko i Maďarsko (celkem obě vyšly na cca 500,- Kč).
Na netu hledám, kam v Brně na snídani. Dle recenzí a lákavých fotek vybírám podnik 4Pokoje. Je to asi sice brněnský hipstr spot, ale tak proč nezačít dovolenou něčím takovým… V červenci jsem prodělala mononukleózu a do dnes jsem striktně dodržovala jaterní dietu… Rozhodla jsem se ale, že to risknu a během našeho výletu zkusím trochu hřešit. Místo pro snídani máme vybranou, tak teď ještě zjistit, jestli nám tu někde vymění forinty.
Jsme v Brně a nejprve zastavujeme u vlakového nádraží, kde je směnárna. Tady ale bohužel forinty nemají. Hledám tedy další směnárny v okolí 4pokojů. Mají tam i telefonní číslo, takže volám a pán mi potvrzuje, že forinty má.
Snídaně v kavárně 4Pokoje
Parkujeme zadarmo v ulici Za Divadlem u Mahenova divadla a jdeme si směnit CZK na HUF. Pak míříme do kavárny 4patra. Venku je hezky, a tak si sedáme na předzahrádku. Objednáváme vejce benedikt a lívance, meltu a snídaňovou kávu. Sice jsme se totálně přejedli, ale teda stálo to za to. Jak slaná, tak sladká snídaně nám moc chutnala. S plnými břichy se valíme do LIDLu nakoupit vodu a mlíčka do kafe.
Při výjezdu z Brna nás asi na půl hodiny zdržuje kolona, ale pak už bez problému pokračujeme až k Balatonu. Jakmile přejíždíme hranici mezi Slovenskem a Maďarskem, začínám víc pozorovat okolí z okýnka. Brzy odbočujeme z dálnice a začínáme projíždět malými městy a vesnicemi. Míjíme vinice, lesy, políčka, dokonce i zříceninu hradu.
Kozel a ledová voda
Přijíždíme k pláži Bezerédi. Parkujeme v ulici Koppány sor hned u vstupu na pláž. Míjíme zavřená bistra. S nadšením a zároveň překvapením obdivujeme ručně kreslenou ceduli propagující naše oblíbené pivo Kozel. Hned vedle na dalším zavřeném stánku zase točí Staropramen. Přecházíme přes travnatou plochu až k lavičkám a před námi se objevuje rozlehlá vodní plocha. Svítí nám sluníčko a Balaton opravdu připomíná moře. A jsme na dovolené! Jsou tu srandovní šnekovitě zatočené převlékací kabinky, a tak jdeme hned do plavek.
Na pobřeží se opaluje pár lidí, vedle nás sedí rybář. V rohu u plotu ohraničující vymezenou pláž si dělá piknik maďarská rodinka. Dle velmi malého počtu lidí, užívajících si vodu očekáváme jisté zklamání… Ano voda je opravdu studená, ale co se dá dělat. Chvilku mi to trvá, ale už jsem ve vodě. Je tu trochu bahýnko a mělčina, takže na plavání člověk musí ujít několik desítek metrů. Jéňa se smáčí po kolena a pak to vzdává.
Ještě chvilku si hovíme na lavičce (já se opaluju u břehu) a pak vyrážíme směrem k restauraci, kterou jsem naplánovala do našeho itineráře – Fish house, což je vyhlášené rybí bistro. Z pláže je to asi 20 minut. Projíždíme městem a těšíme se na dobré jídlo. Co jiného se nám ale může přihodit, než že je samozřejmě zavřeno. A to jsem ještě několikrát koukala na internet, kde píší že mají otevřeno. Achjo. Turistická sezóna skončila a s ní i všechna sranda…
Moby dick, nebo Mobi dick
Všechny okolní restaurace jsou na tom podobně. Rychle hledám přes google mapy něco poblíž. Nakonec míříme do hotelové restaurace Moby dick, která ať už bude jídlo jakékoli je alespoň na pěkném místě, přímo u Balatonu. Nebyla to žádná sláva, ale dali jsme si normální dobré jídlo. Já si dala vývar a Jéňa vyzkoušel maďarskou specialitu – rybí polévku z kotlíku Halászlé. Jéňa si objednává pivo -bohužel mají jen Stella Artois, ale tak co. Jéňa prohlašuje, že si zatím připadá ne na dovolené po oslavě dodělání bakalářského titulu, ale jako na důchodcovské dovolené. Pod naším stolem je levandulový záhon. Do voňavých květů nalétává motýlek připomínající kolibříka.
Siófok Óriáskerék
Jdeme do auta a pokračujeme při pobřeží městem. Pomalu se blíží západ slunce a my zastavujeme u celkem rušné promenády (v porovnání s prázdnem, které panuje všude okolo) u pláže Siófok. Jsou tu otevřené asi tři bary a jeden turistický obchůdek s pohlednicemi a plážovým vybavením. Většina restaurací a hotelů je už ale „zazimovaná“. Skrz promenádu vykukuje nad střechama ruské kolo Siófok Óriáskerék. Při cestě zpět se jdeme podívat k vodě a já se jen tak ze zvědavosti jdu podívat kolik stojí jízda. Je západ slunce a vstupenka na ruské kolo stojí jen 100,-/os. Začíná západ slunce, a tak kupujeme vstupenky a nasedáme do kabinky. Vychytali jsme to časově úplně přesně, a tak jsme měli vlastně moc pěkný zážitek. Z kola byl výhled jak na město, tak na vodní hladinu Balatonu.
Suvenýr z večerky
Začíná se stmívat a my zatím moc nevíme, kde budeme dnes spát. Přes aplikaci Park4night, kterou jsme používali při naší cestě po Francii jsem našla několik potenciálních míst. V plánu je ještě zastávka v nějakém obchodě nakoupit si něco malého k večeři a případně k snídani. Zastavujeme u malé večerky. Sice si nerozumíme ale stačí ukázat a hned dostáváme ochutnávky. Kupujeme maďarské klobásy, sýr, zeleninu a trošku hroznového vína. Na pokladně se ptáme, jestli mají zapalovače. Nemají ale milá prodavačka nám dává svůj vlastní. S prvním suvenýrem nastupujeme do auta a do navigace zadáváme místo, kde chceme přespat.
Přijíždíme k nějakému kempu blízko Balatonu. Je tu hodně lidí, a tak odjíždíme autem trochu dál po prašné cestě. Parkujeme pod stromy. Kolem prochází pár lidí vracejících se domů, nebo z venčení ale vypadá to, že s námi nikdo nemá problém.
Příjemné posezení
Začínám upravovat auto na spaní… Achjo, chladící taška celá vytekla a my máme úplně mokré peřiny i matraci. No co, zítra to usušíme. Přebalujeme věci a pak vyndáváme stoleček a židličky. Vyndávám svůj piknikový set a začínám krájet zeleninu. Jéňa si nalévá pivo do skleněného půllitru. Na stolku nám svítí kempovací lampička… Najednou slyšíme hlasité bzučení. Párkrát se mihne před očima… Sršeň. Druhá, třetí…
Jéňa chce okamžitě pryč. Chvilku ještě přemýšlím, jestli prostě neuklidit věci a nejít spát, ale další nálet a Jéňovy obavy mě donutí začít vše rychle balit na odjezd. Je jedno kam, ale hlavně rychle pryč. Na park4night rychle hledám další možnosti. Nakonec míříme ke kostelu Gyugyi Urunk mennybemenetele templom.
Pálivá paprika
Parkujeme mezi stromy, je tma a ticho a před námi je nasvícený kostel a křížek. Prohlížím okolí a objevuji otevřené záchody (splachovací) a umyvadlo. Paráda. Připravuji znovu spaní. Jéňa dopíjí pivo. K večeři si dáváme pálivou maďarskou papriku s camembertem a rohlíkem. Čistíme zuby a jdeme spát.
Přidat komentář