• Menu
  • Menu

Mexiko, Nikaragua, Kostarika – 18

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Jižní Amerika » Mexiko » Mexiko, Nikaragua, Kostarika – 18

Catedral Metropolitana de la Asunción de María, Mexico City

V hostelu Amigo se spalo moc dobře a snídaně, kterou nám donesl na terasu veselý starý pán, byla luxusní. „Jo, Mexiko, tady umějí udělat k snídani hody.“ Dostaly jsme slaninu, vajíčka, bagetu, ovoce, jogurt, zapečené houstičky s fazolovou náplní se salámem, kávu, čaj, mléko a džus. Hned po jídle jsme šly do uličky s fotoaparáty. Zatím se tu ještě uklízelo a děvčata s kbelíky a mopy omývala i chodníky před prodejnami. Po několika neúspěšných pokusech, jsme našly maličký, ale dobře vybavený obchod a prodejce měl vše, co jsem potřebovala. Zašly jsme do El Centro Histórico, které od roku 1987 figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

sochy i katedrály
sochy u  katedrály

Ten, kdo sestoupil jako orel

Nejdříve jsme se procházely na předvánočně vyzdobeném náměstí El Zócalo s obrovským vánočním stromečkem. Dělníci zde právě stavěli megakluziště s tribunou. Po náměstí se nedalo projít. Všude byly zábrany a prostor hlídala policie. Došly jsme k bustě posledního nezávislého aztéckého vládce, který je pro Mexičany a původní obyvatele symbolem odporu a statečnosti. Cuauhtémoc vládl v letech 1520–1521. Po tuto krátkou dobu, statečně bojoval proti španělským dobyvatelům. Kolonizátor Cortés nejdříve Cuauhtémoca formálně respektoval jako vládce Aztécké říše. Následně ho zajal a brutálně mučil, aby zjistil, kde se skrývají aztécké poklady a zlato. Cuauhtémoc vydržel veškerá utrpení a neodhalil žádná tajemství. Nakonec jej nechal Cortés oběsit. Jméno Cuauhtémoc znamená v původním jazyce „ten, kdo sestoupil jako orel.“

staví se kluziště
staví se kluziště

Tenochtitlan

Velice pěkné je sousoší znázorňující aztéckou legendu s kaktusem, orlem a hadem a dokonce stojí symbolicky na vodě. Má být postaveno přesně v místě, kde se na malém ostrově uprostřed jezera Texcoco rozhodli Aztékové v roce 1325 vybudovat své město Tenochtitlan. Legenda o jejich příchodu vypráví, že Aztéky přivedl do nové země prorok jménem Tenoch. Tomu se zdál sen o orlovi sedícím na kaktusu, jak trhá hada, kterého ulovil. Tenoch dovedl svůj lid na břeh bažinatého jezera Texcoco, kde už žily jiné kmeny. Tenoch je požádal o půdu. Náčelníci mu s povýšeným úsměvem ukázali ostrov uprostřed jezera a dokonce Tenochovi nabídli loďku, ať se tam zajede podívat. Když se Tenoch vrátil, jásal, protože ostrov byl plný jedovatých hadů. Nepřátelští náčelníci se jich totiž chtěli zbavit. Ale Aztékové věřili Tenochovu snu, a mimoto hadí maso byla jejich nejoblíbenější pochoutka. A tak se Aztékové usídlili na ostrově a na počest svého proroka jej pojmenovali Tenochtitlán. Legenda o orlu sedícím na opuncii je zobrazena i na vlajce státu Mexico. Aztékové rozšířili svoje město do podoby metropole čítající až půl milionu obyvatel. Vybudovali umělý ostrov se složitými systémy přehrad a můstků. Dokázali si zajistit pitnou vodu, vybudovat odpadní kanály a dokonce kontrolovat hladinu jezera. Během obléhání města nechal však Cortés přehrady a kanály zničit a už nikdy se nepodařilo vodu a déšť kontrolovat a Ciudad de Mexico je záplavami sužováno dodnes.

sousoší na místě. kde byl založen  Tenochtitlan
sousoší na místě. kde byl založen Tenochtitlan

Plaza de la Constitución

Architektonicky je Zócalo (Plaza de la Constitución) postaveno ve španělském stylu. Čtverec nebo obdélník uprostřed náměstí, kde sídlí katolická církev a kde je sídlo vlády. Pokud jde o termín Zócalo, pochází z jazyka Aztéků a znamená, „základní“ nebo „podstavec.“ Náměstí měří 220 metrů od severu k jihu a 240 metrů od východu na západ a je jedno z největších na světě.

Paláce a katedrály

Na východní straně stojí Palacio Nacional, ve stylu staré španělské architektury s terasami, kolonádami a oblouky. Objekt byl původně sídlem španělského místokrále, který spravoval rozsáhlé území Nueva España táhnoucí se z Kalifornie do Kostariky. Tato budova prezidentského paláce stojí na místě, kde sídlil aztécký vládce Montezuma. Na severní straně je velkolepá Catedral Metropolitana. Jižní část zabírají převážně budovy vládních kanceláří Distrito Federal.

Špatně jsme s Jankou přecházely na křižovatce se semafory a zastavil nás policista a vysvětloval nám, že červená ručička je stát a zelená jít a auta, že se pohybují ve směru hodinových ručiček. Tvářil se veledůležitě, ale byl hodný. Kromě silnic je zde i metro se zastávkou El Zócalo. Metro je bezpečné, pokud se nedostanete do tlačenice, a velice levné. Není zde ovšem dobré jezdit v ranní špičce, nebo použít přestupní stanici, což jsme se ovšem dozvěděly až další den.

Catedral Metropolitana
Catedral Metropolitana

Catedral Metropolitana de la Asunción de María

Na severní straně Zócalo je Catedral Metropolitana de la Asunción de María, nejstarší a největší katedrála v celé Latinské Americe. Majestátní metropolitní katedrála byla postavena jako symbol nadvlády španělské koruny nad jejími novými koloniemi v Severní a Jižní Americe a předvádí moc a nadvládu římsko-katolické církve nad pohanskými aztéckými rituály. Když se Cortés a jeho španělští misionáři snažili zlikvidovat aztécké bohy a víru místních obyvatel, nechal strhnout aztécké chrámy a pyramidy. Téměř všechen kámen z nedalekého Templo Mayor byl použit na stavbu katedrály.

pražské jezulátko Catedral Metropolitana
pražské jezulátko Catedral Metropolitana

Postavit koloniální hlavní město na bahnitých mokřinách, na nestabilním terénu obklopeném vulkány? No, Španělé v 16. století věřili, že je to možné. V roce 1562 najali architekta Claudia de Arciniega. Ten navrhl projekt podobný sevillské katedrále, která má sedm lodí se vstupem na západ. Základy byly položeny, ale bahnitá zem působila mnoho obtíží. V roce 1570 byli nuceni plány přepracovat a katedrálu orientovat severojižně. Základy byly dokončeny v roce 1581 a dalších 40 let trvalo, než dosáhla poloviny své výšky. V roce 1625, bylo rozhodnuto o demolici původního kostela, ale velká záplava v letech 1629 zabránila dalším pracím. Město zůstalo skryté ve vodě asi pět let a stavba se zastavila na šest let. Interiér byl konečně hotov a stavba částečně ukončena v roce 1667. Práce pokračovaly i v koloniální době do roku 1788. Záhy katedrála začíná klesat pod svoji vahou.

Altar de los Reyes
Altar de los Reyes

Koncem 20. století byla katedrála na seznamu památek Světového fondu sta nejohroženějších míst na světě. Ačkoliv již byly vynaloženy značné prostředky na záchranu jak města, tak samotné katedrály, kvůli nebezpečně nízké hladině podzemních vod a měkké půdě se město i nadále propadá. Pod hlavní kopulí katedrály visí od stropu drát a na jeho konci je zavěšena olovnice. Zaznamenává se každý pohyb nad mramorovou deskou s křížem, aby bylo vidět, jak se stavba vychyluje ze strany na stranu. Převládá zde španělské baroko, ale interiér má rysy více architektonických stylů. V roce 1985 byla katedrála poničena následkem silného zemětřesení. Budova je 109 metrů dlouhá, 59 metrů široká a 65 metrů vysoká a k našemu velkému překvapení se zde neplatilo vstupné, volně jsme se mohly procházet, dokonce i během bohoslužby. Katedrála je trojlodní s klenbami na polokruhových vyklenutých obloucích. Má čtyři portály lemované sloupy se sochami. Dvě zvonice s celkem 25 zvony. Dva velké zdobené oltáře. Jeden je Altar del Perdón (Oltář odpuštění), celý ze zlata a po pravé straně je Señor del veneno. „Pán jedu“, tmavohnědá až černá postava Ježíše na kříži. Je uctíván věřícími, kteří přicházejí, a věří, že Ježíš absorbuje jejich utrpení, nákazy, bolest, alkoholismus a drogové závislosti. Druhý oltář Altar de los Reyes (Oltář králů) je hlavním uměleckým pokladem. Opět celý pozlacený, s obrazy a nákladně zdobený. Dále je zde 16 kaplí, z nichž je každá věnovaná jinému světci, nebo světici. Kaple mají zdobené oltáře, obrazy, vyřezávaný nábytek a sochy. Fascinující jsou varhany z 18. století, které jsou největší v celé Americe. Pod katedrálou je krypta s ostatky mnoha bývalých arcibiskupů.

varhany
varhany

Katedrála je opravdu ohromující. Na každém našem výletě, zapálíme s Jankou jednu svíčku v jednom jediném kostele. Čekaly jsme až sem, kdy naše cesta téměř končila. Já si přitom spálila prst a Jance zhasla cestou do kaple. Nakonec se podařilo a svíčka plápolala pod střechou katedrály.

cestopis následující

cestopis předcházející

Dana Dajdulka

Více jak 15 let se pro mě stalo cestování drogou. Za tu dobu jsem mimo Evropu navštívila USA, Nový Zéland, Thajsko, Kambodžu, Velikonoční Ostrovy... poslední roky se mou láskou stala Jižní Amerika. Každá další cesta je pro mne nejenom výzvou, ale také uskutečněnými sny poznat místa , které tak dobře znám z knih a cestopisů.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *