Z Nikaraguy do Mexika
Po dobré snídani v hotelu Dario, jsme se sešly s prodejcem keramiky a nakoupily nějaké misky zdobené kolibříky. Náš taxikář už na nás čekal před hotelem a za 45 USD jsme vyrazily směr letiště. Cestou nám řidič zastavil, abychom si mohly vyfotit sopku Momotambo. Všude okolo byla políčka, na kterých rostlo něco zeleného. Ptaly jsme se řidiče, co tam roste. Řekl nám, že el trigo. Nechápavě jsme koukaly, co je to za záhadnou rostlinu. Teď už vím, že el trigo znamená španělsky obilí. Řidič si musel říkat, odkud ty holky jsou, že ještě neviděly obilí.
Aeropuerto Internacional Augusto C. Sandino Managua
Hlavní město Managua je 42 km vzdálené od Granady a už za necelou hodinu jsme byly na letišti. Naštěstí jsme se vyhnuly centru města, protože letiště leží necelých 11 km od Managuy. Než jsme se odbavily, musely jsme vyplnit dva formuláře. Jeden na výstup z Nikaraguy a druhý vstupní do Mexika. Letiště je velice pěkné a moderní. Má mezinárodní kód MGA a celý název je Aeropuerto Internacional Augusto C. Sandino. Uprostřed vánočně vyzdobené odbavovací haly jsou hlavy žen všech etnik od nikaraguyského sochaře jménem Maruca César de Gómez. Stěny zdobí dva veliké obrazy. Na jednom je vyobrazen národní hrdina Augusto Nicolás Sandino, který vedl osvobozenecký boj proti americkým okupantům a na druhém je Rubén Darío, nikaraguyský básník, diplomat a novinář.
Kouřící a aktivní sopky: Momotambo, San Cristóbal i sopka Popocatépetl
Bylo nám divné, že náš let už byl tak plný, protože jsme přijely v době, kdy se odbavení otvíralo. Nedostaly jsme místa vedle sebe a ani u okénka. V letadle jsem seděla vedle mladého Mexičana, který mluvil anglicky a ten mi vysvětlil, že včerejší let byl zrušený, kvůli mlze v Ciudad de México. Jen co jsme vyletěly, zpozorovaly jsme s Jankou kouřící sopku Momotambo. Bohužel jsem neseděla u okénka, a tak jsem si na chudáka Mexičana skoro lehla, jen abych sopku mohla zahlédnout a vyfotit. Během letu jsme dostaly housku se šunkou a sýrem a skleničku zlaté tequilly.
Posléze jsme viděly nad Nikaraguou ještě další kouřící vulkán San Cristóbal. Když jsme se blížily k Ciudad de México, objevila se v celé své kráse aktivní sopka Popocatépetl s výškou 5452 m. n. m., a i když je tak vysoká, byla neobvykle bez sněhové pokrývky. Název sopky pochází již od starých Aztéků a znamená „Kouřová hora“. Popocatépetl je propojen s 3000 metrů vysokým sedlem Paso de Cortéz a s druhým vulkánem Iztaccihuatl s 5230 metry. V dálce za sopkou Popocatépetl byl vidět Pico de Orizaba nebo také Citlaltépetl s 5636 metry. Je nejvyšší horou Mexika. Nachází se 120 km na západ od města Veracruz ve východní části země. Zažily jsme nádherný let, jen byla obrovská škoda, že jsme neseděly u okna.
A už jsme v Mexiku
Vyzvedly jsme si bágly a taxíkem jely krokem do hostelu Amigo, který jsme si rychle objednaly při čekání v gate před nástupem do letadla. Hlavní město Mexika bylo šíleně přelidněné a na silnici se tvořily zácpy. Po chodníku vedle našeho auta, táhl nějaký chlápek obrovský náklad na vozíku a byl stále před námi. Vzduch byl téměř nedýchatelný a zamořený smogem. Město leží v údolí obklopeném horami, které zabraňují rozptylování vzduchu. Navíc je v nadmořské výšce 2 310 s menším obsahem kyslíku. Projely jsme okolo Palacio de las Bellas Artes a hned jsme si řekly, že na tak krásnou stavbu se musíme zajít podívat. Jen co jsme se blížily k hostelu, zjistila jsem, že hned kousek od nás je celá ulice pouze s prodejnami fotoaparátů. Konečně si dám opravit svůj zbídačený foťák! Nahlásily jsme se v recepci a slečna nás zavedla do našeho pokoje. Vůbec se nám pokoj nelíbil, ale Janka si vzpomněla, že když jsme si pokoj zamlouvaly, byla tam i kuchyňka. Recepční nás tedy zavedla do jiného pokoje, kde jsme měly mini obýváček, kuchyňku, ložnici, koupelnu a balkonek. Vše za 100 USD se snídaní, večeří a skleničkou čehokoliv na přivítání. Byly jsme jen pár minut pěšky od hlavního náměstí Plaza de la Constitución, známějšího pod jménem Zócalo. Strávily jsme dvě noci v historickém centru, kde kdysi stálo aztécké město Tenochtitlán.
Šly jsme na terasu na už dost vyjedený bufet, daly si koktejl a pivo a sedly si na lavičku. Na stěně je namalovaný portrét malířky Fridy a jen pár metrů od terasy je kopule kostela. Večer po západu slunce jsme se musely pořádně obléknout, byla pěkná zima. Plánovaly jsme, kam zítra půjdeme.
Teotihuacán s nádhernými pyramidami jsem už navštívila. Chtěla jsem na výlet do Tuly, ale pro tento nápad se Janka nenadchla. Nakonec jsme se domluvily, že půjdeme na náměstí do katedrály, dále si prohlédneme ruiny Templo Mayor, zajedeme do muzea Fridy Kahlo a do nedalekého muzea a domu, kde byl zavražděn bolševický revolucionář Trockij. Večer Jance psala kamarádka, že Momotambo chrlí kouř a prach. Byla to obrovská náhoda, že zrovna v době, kdy jsme nad sopkou přelétaly, se po 110 letech probudila k životu.
Přidat komentář