Templo Mayor
Po prohlídce katedrály jsme se šly podívat na Templo Mayor, kde si Aztéčtí vládcové vybudovali své náboženské centrum, a také na část toho, co zbylo ze slavného města Tenochtitlán. Místo, kde se s odkrýváním památek stále pokračuje, přineslo některé z největších nálezů a pokladů aztéckého umění. Zaplatily jsme vstupné 60 MXN a poslali mě vyplivnout žvýkačku. Vodu, kterou u nás našli v batohu, jsme si musely nechat na vrátnici. Byla jsem tu již po druhé a tentokrát zbyl čas si prohlédnout i místní muzeum, na které jsem se obzvláště těšila. Vedle vstupu muzea jsou tři gigantické desky popisující historii Templo Mayor. První ze tří desek je s názvem Hernam Cortés, Segunda Carta de Relacion, 1522. Úryvek z druhého dopisu, který Cortés zaslal svému králi a císaři Karlu V., líčí tažení na Tenochtitlán, jeho obsazení, Montezumovo zajetí a smrt, vzájemné bojové střety mezi samotnými Španěly, aztécké vzpoury a odchod do Tlaxcaly. Druhá deska je z díla španělského vojáka a kronikáře jménem Bernald Diaz del Castillo o dobývání Aztécké říše. La Historia verdadera de la conquista de la Nueva España, 1568. Poslední nápis na desce je od Fray Toribio de Benavente, Memoriales, 1549 jednoho z prvních dvanácti františkánů, kteří přijeli do Mexika. Dostal od Aztéků jméno „Motolinía“ (chudý).
Historie starého Mexika a náboženský živoz indiánů
Dne 8. listopadu 1519 se před konkvistadory otevřel neskutečný pohled na metropoli Tenochtitlán. Byli ohromeni krásou města, jeho architekturou a uměleckými poklady. Aztékové vynikali ve tkaní, v umění mozaiky z drahých kamenů a mušlí, v dřevořezbě, vyráběli masky a plastiky z nefritu, šperky z drahých kovů, hlavně zlata, a zpracovávali peří k zdobení oděvů, štítů a čelenek. Nejvyhledávanějším peřím bylo peří ptáka kvesala. Velká část umění byla spjata s náboženstvím. Jejich písemnictví bylo nejbohatší z celé indiánské Ameriky. Právní listiny, náboženské texty, historické knihy a především kodexy. Dlouhé skládané pásy ve formě leporela, vyráběné z lýka fíkovníku, z vláken agáve nebo jelení kůže. Tato pozoruhodná literární díla popisují historii starého Mexika a náboženský život indiánů. Jsou v nich rovněž shrnuty jejich znalosti o astronomii a kalendářním systému.
Cortés popsal Tenochtitlán takto: „Je zbudováno na slaném jezeře tak, že z kteréhokoliv místa na pevné zemi je vchod do samotného města vzdálen dvě míle. Má čtyři přístupové cesty. Město je tak velké jako Sevilla a Córdoba dohromady. Jeho ulice, myslím ty hlavní, jsou z poloviny hliněné a z druhé poloviny jsou tvořeny vodou, po níž se obyvatelé plaví na svých kánoích.“
Konkvistadoři
Konkvistadory, jež vládce a císař Montezuma považoval podle staré věštby za služebníky boha Quetzalcoatla, pozval do města a bohatě je obdaroval nádhernými předměty ze zlata. Cortés se však odvděčil tím, že Montezumu zajal a zahájil tím postupný pád říše a zničení města.
Templo Mayor spojení nebe, země a podsvětí
Výstavba Templo Mayor začala někdy po roce 1325 a byla zničena Španěly v roce 1521. Takovéto svědectví o situaci v aztéckých provinciích zanechal mnich Toribio Motolinia.: „Vymřela víc jak polovina obyvatelstva. Mrtví se kupili v hromadách jako pošlé štěnice. Jiní umírali hlady, jelikož onemocněli všichni najednou, a tak nebylo nikoho, kdo by se staral o nemocné, ani kdo by jim podal chléb či jinou potravu. Na mnoha místech, kde všichni obyvatelé domu vymřeli do jednoho, takže tak velké množství mrtvých těl nebylo možné ani pohřbít a zápach se stával nesnesitelným, bořili přeživší celé domy, a tak se mrtvým stávalo hrobem vlastní obydlí…“. Templo Mayor představoval spojení nebe, země a podsvětí. Základnu této 45 metrů vysoké, stupňovité pyramidy střežili dva hadi na úpatí schodiště. Na vrchu byly dva chrámy. Jeden k poctě boha deště Tlaloca a druhý zasvěcen pro Huitzilopochtliho, boha války, slunce, lidských obětí a patrona města Tenochtitlánu. V okolí stály svatyně, menší pyramidy, školy pro urozené a míčové hřiště pro tlachtli, kde bosí hráči odráželi míč pouze svými boky a trefovali se do kamenných kruhů.
Had
Jejich náboženský panteon byl nesmírně rozsáhlý a složitý. Jedním z nejoblíbenějších bohů byl Quetzalcóatl. Většinou je znázorňován jako opeřený had s peřím posvátného ptáka kvesala, ale také jako vousatý muž světlé pleti. Had byl pro Aztéky posvátný a fascinoval je. Hadí schopnost svlékat kůži, vnímali jako symbol nekonečnosti a nezničitelnosti běhu života. Byl to také jeden z důvodů, proč stahovali z kůže lidské obětí.
Během čtyřdenních oslav konaných u příležitosti rozšíření Velkého chrámu v Tenochtitlánu zahynulo na 20 tisíc zajatců. Jejich srdce byla obětována bohům a těla svržena po strmých schodech pyramid. Krvavé obřady se konaly před oltáři na pyramidě. Oběť byla postavena čelem k davu na blok sopečného kamene a na obětišti zabita nožem z obsidiánu. Tělo pak kněží hodil po schodech dolů. Nejčastěji takto umírali váleční zajatci a otroci. Obvykle jim bylo vyrváno zaživa srdce a uťata hlava. Ve Španělech pohled na Aztéky rvoucí srdce z hrudi zajatců vzbuzoval hrůzu. Tyto lidské oběti se zřejmě staly jedním z důvodů, které v myslích tehdejších dobyvatelů ospravedlňovaly jejich nelítostný postup vůči Aztékům, jakožto pohanským barbarům.
V areálu muzea
Dnešní Templo Mayor jsou převážně ruiny a z dálky místo působí jako sopečné vyvřeliny. Aztékové kvůli bažinatému podloží, budovali platformy z hlíny, kamenů a sopečné horniny. Používali také Ahuejote, strom podobný naší vrbě. Tyto techniky byly tak efektivní, že je Španělé přijali do svých prvních koloniálních staveb. Názorná ukázka použití Ahuejote je před vchodem do muzea. Jen jsme se ale dostaly do areálu, obdivovaly jsme dochované původní a nádherné stavby. Náboženské centrum bylo stavěno v sedmi fázích a tak jsou odkryté stavby na v různých výškových úrovních. Veškeré objekty, sochy a reliéfy jsou odborně popsány informačními tabulkami, které jsou ve španělštině a angličtině. Celá trasa je srozumitelně popsána a přesně určeno období vzniku. Dobře rozeznatelná je část schodiště k pyramidě, zdobena vlnícími se šestimetrovými hady, lemujícími vchod.
Dům orlů
V blízkosti se dochovalo několik dalších staveb. Například Casa de los Caballeros Aguila „Dům orlích válečníků“. Zde se členové tohoto řádu shromažďovali během svých rituálů. Jsou tu krásné kamenné lavice, které lemují stěny. Zdobí je složité reliéfy, na kterých jsou stále patrné původní barvy. Orlí bojovníci patřili k privilegované šlechtické třídě, kam patřili jen ti nejodvážnější válečníci, uctívající boha války jménem Huitzilopochtli. Nosili oblečení připomínající siluetu orla.
Do dnešních dob se u schodiště zachovaly dvě hlavy orlů. Archeologové zde našli také dvě sochy v životní velikosti. Sochu válečníka a sochu boha smrti Mictlantecuhtli. Tato socha ukazuje boha smrti s polovinou těla staženou z kůže, její žebra a játra jsou obnažena a visí dolů z hrudního koše. Obě sochy jsou vystaveny v areálu Templo Mayor v muzeu.
Tzompantli – oltář se 240 lebkami
V těsné blízkosti domu orlů stojí tzompantli, pokrytý několika vrstvami štuku a zdobí zadní a boční fasády budovy. Oltář byl vytesán se 240 lebkami. Tzompantli je dobře zachované a lebky mají jemné rozdíly a nejsou navzájem identické. (Rámy zvané tzompantli tvořily vodorovné dřevěné tyče, které byly prostrčeny lebkami ze strany. Tyče pak byly zavěšeny na svislé dřevěné kůly. Šlo o obrovské konstrukce velké až 34 x 12 metrů. Zavěšení uťatých hlav v různém stádiu rozkladu, sloužilo Aztékům k předvádění své moci).
Templo Rojo Norte
Dřevěné cestičky nás zavedly k další stavbě Templo Rojo Norte. Hlavní průčelí se skládá z předsíně s kruhovým oltářem uprostřed. Prostor je ohraničen stěnami zdobenými velkými červenými kamennými kruhy a červenobílými pruhy. Vzadu stojí malý chrám v červené, žluté, modré, černé a bílé barvě. Tato budova je charakteristická svými nástěnnými malbami a štukováním.
Svatyně Tlaloca
Před vchodem další svatyně Tlaloca, boha deště, je socha Chac Moola, která si stále zachovala původní barvu. Plastika mužské postavy je na zádech malovaná v modré a červené barvě. Chac Moolovy sochy se nacházejí po celém Mexiku. Vždy má hlavu obrácenou k jedné straně a s pokrčenýma nohama jakoby polehává. Na břiše drží obětní nádobu, pravděpodobně na vnitřnosti oběti. Na základně u schodiště k Tlalocovu chrámu, jsou kamenné sochy dvou žab s hlavami vztyčenými směrem vzhůru. Oltář se žábami symbolizoval kvákání žab, které měly ohlašovat příchod období dešťů.
Přidat komentář