Museo Frida Kahlo
Jely jsme z centra metrem trasou č. 3 do zastávky Coyoacán a od metra jsme si vzaly taxíka k Museo Frida Kahlo, nazývaným také La Casa Azul. Zde Frida prožila celý svůj život, od narození až do své smrti v roce 1954. V roce 1958 se její manžel Diego Rivera, rozhodl otevřít dům pro veřejnost a budova se zahradou se stala muzeem věnovaným jejímu životu a práci. Nachází se na adrese Londres 247, Del Carmen, Coyoacán, 04100 Ciudad de México, D.F., Mexiko. Otevřeno mají každý den, mimo pondělí od 10 do 17:45. Coyoacán znamená v jazyce původních obyvatel – místo kojotů a až do roku 1950 bylo samostatným městem. Dnes je součástí Ciudad de México. Ulice lemují krásné koloniální domy a stromy. Místo na nás dýchlo klidem a pohodou. Vystály jsme menší frontu a u pokladny zaplatily 120 MXN za vstup a dalších 60 za focení.
Muzeum Casa Azul
Casa Azul je neskutečně krásné muzeum. Fascinující jsou nejen sbírky a osobní věci Fridy a Diega, ale i pohled na životní styl bohatých mexických bohémů z první poloviny minulého století. La Casa Azul z roku 1904 je příkladem koloniální mexické architektury se spoustou modré, sytě žluté, červené a zelené barvy. Má vzdušnou a domácí atmosféru a zdi z nepálené hlíny obklopují centrální nádvoří se zahradou. Vše ponořeno do množství zeleně a květin. V zahradě jsou různá zákoutí, bazének, aztécké sochy a dokonce i menší stupňovitá pyramida. Odstín blankytně modré fasády dává domu exotický a živý efekt. Dům se skládá se z deseti pokojů. Vidět, jak Frida jedla, spala, odpočívala a tvořila, byl pro nás opravdu zážitek. Z každého hrnečku, fotografie, obrazu, sošky, dekorace a ručně vyšívaných polštářků na nás silně zapůsobila její osobnost. Místnosti byly zařízeny s láskou a s důrazem na každý detail. Měla obrovský talent a láska k Mexiku a jeho historii, byly umělkyni inspirací.
Frida Kahlo a Diego Rivera
První dvě místnosti představují díla Fridy Kahlo a Diega Rivery. Jsou zde i rodinné fotografie. V další místnosti jsou vystaveny na žlutých policích různé druhy keramiky a sklo. Prohlídka nás zavedla do nádherné kuchyně a jídelny zdobené dlaždicemi. Jsou zde ručně malované keramické talíře a na stěně jsou z mušlí napsaná jména manželů. Z jídelny se prochází do Riverovy ložnice, kde na stěně visí jeho staré pracovní kalhoty, sako a dva slamáky. Jedny schody vedly do suterénu, ale sem se nesmělo. Tady byl vidět stolek s vázou, truhla s mořskou želvou a pěkná malovaná lavice. Z jídelny vede schodiště do patra, kde byla pracovna a další ložnice s postelí Fridy. Nad postelí pod baldachýnem je přidělaná krabice s motýly, na které mohla Frida koukat vleže. Stojí zde kolečkové křeslo, před kterým je stojan na plátno. Vedle položená paleta, barvy a štětce. Pracovní stůl je plný osobních věcí a knihovna neobsahuje pouze knihy, ale i další umělecké předměty. U terasy a před vchodem do zahrady je malá ložnice s masivní dřevěnou postelí s baldachýnem a se zavěšeným zrcadlem. To je umístěno tak, aby Frida v době, kdy byla upoutána na lůžko, na sebe viděla a mohla tímto způsobem malovat své portréty. Dnes tu leží na posteli její posmrtná maska, opatrně omotaná šálem. V areálu muzea je i malá výstavní síň s jejími šaty, zdravotními pomůckami, korzety, podpírající páteř, paruky a dokonce dřevěná noha i s botou. Vstupuje se sem ze zahrady. K dispozici je malá kavárna, toalety a obchod se suvenýry.
Frida
Nejznámější mexická umělkyně Frida Kahlo, se narodila 6. července 1907. Její matka byla španělsko-mexického původu a její otec měl maďarsko-židovského kořeny. Celé její jméno bylo Magdalena Carmen Frieda Kahlo y Calderón. Proslavila se především svými autoportréty, které upřímně a občas brutálně odhalují její pocity a psychické rozpoložení. Žila život naplněný bolestí a utrpením, které ji zasáhli již od útlého věku. V šesti letech onemocněla obrnou a kvůli této nemoci byla její pravá noha výrazně slabší a deformovaná. Proto nosila pouze kalhoty, nebo dlouhé sukně. Chtěla se stát lékařkou, ale autobusová nehoda v roce 1925 jí změnila plány. Skončila se zlomenou páteří, klíční kostí, měla také zlomená žebra, 11 zlomenin v pravé noze, zlomenou pánev, poškození vnitřních orgánů, včetně dělohy. Po celý rok byla nucena ležet na zádech zcela zafixovaná v sádře. Byla připoutána na lůžku celý rok. Za svůj život prodělala více jak 30 operací. Po nehodě, během pobytu na lůžku a nekonečně dlouhé rekonvalescenci, začíná malovat. Kromě několika hodin výtvarné výchovy na střední škole a prohlížení uměleckých knih, neměla žádné umělecké vzdělání. Vymyslela si vlastní jedinečný styl, silně ovlivněn jinými umělci, indiánskými kulturami a životem samotným. Kombinuje prvky surrealismu a maluje svět plný mexického temperamentu.
Sbližuje s nejslavnějším mexickým malířem Diegem Riverou, kterého potkala v roce 1928, a v roce 1929 se stali manželi. Rivera ji byl často nevěrný, a to dokonce i s její sestrou Cristinou. Několik let se marně snažili mít dítě. Byla pětkrát v jiném stavu, ale kvůli zraněním z mládí, končilo těhotenství potratem. Nakonec se rozvedli v roce 1939. O svém vztahu s Riverou napsala: „V mém životě byly dvě velké nehody. Jedna byla autobus a druhá Diego. Diego byl zdaleka nejhorší.“ Měla nesnesitelné bolesti a postupně se stávala zavilá na alkoholu, cigaretách a drogách. V následujících letech prožila řadu milostných afér. Líbili se jí jak muži, tak i ženy.
Frida a Diego byli velmi politicky motivovaní a aktivní. Oba byli členy komunistické strany Mexika. Byla také osobním přítelem ruského bolševického revolucionáře Trockého. Dokonce se říkalo, že měli poměr.
V letech 1926 až 1954 namalovala více než šedesát autoportrétů a asi osmdesát dalších obrazů. První výstavu měla v New Yorku v roce 1938 a druhou v Paříži. O své práci píše: „V průběhu let jsem stále pracovala pod bezprostředním vedením svého citu. Nikdy jsem nesledovala žádnou školu ani něčí vliv, nečekala jsem od své práce víc než uspokojení, které mi mohla dát. Mohla jsem malovat a vyjadřovat to, co jsem nemohla dělat jiným způsobem. Malovala jsem portréty, figurální kompozice a také věci, ve kterých hraje hlavní roli krajina a zátiší. Dokázala jsem najít, aniž by mě k tomu nutil nějaký předsudek, osobní výraz v malbě. Deset let jsem věnovala tomu, abych potlačila všechno, co nevycházelo z vnitřních lyrických pohnutek, které mě vedly k malování.“
Frida měla jen jednu výstavu v Mexiku v roce 1953. Navzdory stále častějším akutním bolestem se rozhodla, že se své první samostatné výstavy zúčastní. Přijela pro ni sanitka a byla přenesena na svou postel umístěnou uprostřed galerie. Výstava měla obrovský úspěch a sešlo se velké množství lidí. Ve stejném roce ji amputovali nohu kvůli infekci a ve svých 47 letech ve spánku umírá. Pitva nebyla provedena, ale uvažovalo se i o sebevraždě, plicní embolii, nebo poškození křehkého organismu nadměrným užíváním léků proti bolestem.
Přidat komentář