Museo Casa de León Trotsky
Casa de León Trotsky
Z La Casa Azul, kde žila a zemřela Frida, jsme šly s Jankou navštívit ještě jeden zajímavý dům. Museo Casa de León Trotsky na Avenida Viena. Trochu jsme se zamotaly v malebných mexických uličkách ve čtvrti Coyoacán, téměř na předměstí Ciudad de México. Na cestu jsme se ptaly skupinky středoškoláků v uniformách a ti se jen pochechtávali a nevěděli, kdo je Trockij, natož kde má muzeum. Na jedné ze zdí však bylo obrovské graffiti se srpem a kladivem a to už jsme tušily, že musíme být někde blízko. Pak jsme si všimly malé dlaždičky s nápisem Casa Leon Trotsky na rohu ulic Viena 45 a Morelos. Z boční strany muzea působil zelený dům jako stará omšelá pevnost a vypadal zašle a opuštěně. Myslely jsme si, že je muzeum zavřené, nebo dokonce zrušené. Dům jsme obešly a konečně jsme našly vchod. Janka čekala venku, protože se necítila dobře. Dala si kávu v automatu, sedla si na obrubník a čekala na mě. Za vstupenku jsem zaplatila 40 MXN a šla se podívat do domu, kde Trockij strávil poslední šestnáct měsíců svého života. Muzeum bylo zrekonstruováno a znovu otevřeno v roce 1990, přesně 50 let po zavraždění tohoto revolucionáře.
Leiba Davidovič Bronstein
Lev Trockij, rodným jménem Leiba Davidovič Bronstein se narodil 7. listopadu 1879 v ukrajinském městečku Janivka (dnešní Bereslavka). Jméno Trockij začal používat až od roku 1902. Byl spolu s Leninem vůdčí osobností v hnutí bolševiků. Spor mezi ním a Stalinem eskaloval v roce 1924, kdy Lenin zemřel a neurčil za sebe nástupce. Stalinův boj o moc se vyhrotil natolik, že Trockij byl ve stalinském Sovětském svazu považován za největšího nepřítele a nejhoršího zrádce. Trockij byl nucen odejít do exilu v roce 1929 a putoval mezi několika zeměmi. Jeho snaha získat azyl v Německu, Francii či Norsku byla v podstatě neúspěšná. Evropa vnímala Trockého jako nežádoucí osobu. Říkal o sobě, že je občan planety bez pasu a víza. Teprve v roce 1936 obdržel svolení prezidenta Lázara Cárdenase přesídlit do Mexika, kam přijíždí se svojí rodinou. Nejdříve bydlí v rodinném domě Fridy Kahlo v „La Casa Azul“, odkud se po milostné aféře s Fridou, stěhují do domu, z kterého je dnes muzeum. Jméno ruského revolucionáře bylo dlouhá desetiletí tabu a jeho tvář vymazána ze všech fotografií. Sovětský diktátor Stalin vytlačil Trockého nejdříve ze strany, pak ze země a v roce 1940 jej nechal v exilu v Mexiku zavraždit. Nenávisti Stalina neunikl ani nikdo z Trockého rodiny. Zcela zde platí, že revoluce požírá své děti. Jediný kdo přežil, byl vnuk Esteban Volkov Bronstein, který dnes žije v Mexiku.
V první části muzea je nověji postavena výstavní síň, která původně nebyla součástí domu. Vystaveny jsou zde především černobílé fotografie Trockého rodiny, ale také snímky z jeho účasti na bolševické revoluci. Dále novinové výstřižky, plakáty, obrazy, rukopisy a další předměty, připomínající tohoto kontroverzního revolucionáře.
Do samotného domu se vchází přes nádvoří a udržovanou zahradu s tropickými květinami a dalšími rostlinami, jako jsou vzácné kaktusy, které Trockij sbíral. Dům je obehnaný vysokou zdí se strážní věží. V době, kdy zde Trocký žil, byly dveře pobity plechem, budova měla signalizační zařízení a stráže měly kulomety. Trockého střežili jak policisté, tak i agenti. Uprostřed zahrady je hrob s popelem Trockého a jeho ženy. V šedém betonovém náhrobním pomníku je vyryt srp a kladivo a na vysokém dřevěném sloupu vlaje rudá vlajka. V rohu je stále králíkárna, kam chodil Trockij se svým vnukem krmit králíky a slepice.
Vstoupit do domácnosti Trockého je divný pocit. Naprosto zde zamrzl čas a život. Zřejmě se tu po jeho smrti nic nezměnilo. Vše zůstalo původní a velice skromné. Postupně jsem si prošla celý tmavý a trochu depresivní dům. Místnosti jsou vybavené původním nábytkem, koberečky a dekami s mexickými vzory přehozenými přes postele a křesla. Na jednom z lůžek leží hůl a klobouk a pod dalším jsou zasunuté boty. Ve skříni visí obnošené oblečení. Kuchyň je kompletně zařízena se žlutě a hnědě natřeným nábytkem. Na příborníku jsou vystaveny keramické malované talíře a vázy. V kredenci jsou začernalé a oprýskané kastroly, pánve, hrnečky a talíře. Na stole je gumový ubrus s vázou a u stěny starodávné rádio.
Modro-hnědá koupelna má starou litinovou vanou na nožičkách a na židli vedle vany leží džbán na vodu s lavorem. Rozvody vody nejsou zabudovány ve zdi a nad umyvadlem je zavěšena polička, na které leží břitva, mýdlo a štětka na holení. Vedlejší místnost je skromná ložnice, která byla 24. května 1940 svědkem prvního atentátu na Trockého. K události došlo v brzkých ranních hodinách pod vedením slavného mexického malíře a příznivce stalinismu jménem David Alfaro Siqueiros. Pronikl do domu se skupinou dalších mužů přestrojených za policisty. Odzbrojili stráž a zaútočil na dům. Spustili palbu a rozespalý Trockij si myslel, že hluk je jen ohňostroj. V momentě, jak začaly létat po místnosti úlomky skla z rozstřílených oken, schovali se manželé pod postel v rohu pokoje. Těsně nad nimi přelétaly kulky. Ocelové okenice střely částečné odrážely, ale přesto se do stěn zarylo 76 kulek. Na místě, kde krátce předtím manželé spali, zůstaly desítky děr po kulkách, které jsou zde patrné dodnes. Trockému, jeho ženě ani vnukovi se nic nestalo.
Pracovna, ve které Trockij údajně pobýval nejméně deset hodin denně, je vybavena spoustou knih a novin v mnoha jazycích. V místnosti je psací stroj a stále zde na pracovním stole leží otevřená kniha, brýle, plnicí pero, váza, pár mexických pesos, Edisonův diktafon s voskovými válečky, staré rádio, telefon a stolní kalendář otevřený k datu 20. srpna 1940. V ten samý den a v této místnosti, byl Trockij podruhé napaden španělským komunistou Ramónem Mercaderem. S falešným pasem se vydával za kanadského občana levicového smýšlení. Aby se dostal do domu, stal se přítelem americké trockistky Sylvie Agelofové, jedné z Trockého tajemnic. Bez obtíží se dostal do domu a horolezeckým cepínem Trockému zasadil smrtelnou ránu zezadu do hlavy. Zraněný Trockij nějakou dobu s útočníkem zápasil, pokousal mu ruku a pak se vypotácel z místnosti. Hlasitá rvačka přivolala stráže a Mercader byl zneškodněn. Už v bezvědomí byl Trockij převezen do nemocnice, kde druhý den zemřel ve věku 60 let.
Pohřebního průvodu se účastnily obrovské davy lidí. Jeho žena žila až do roku 1962. Mercaderovi vyměřil mexický soud nejtěžší trest, dvacet let žaláře. Pod falešnou identitou vystupoval i před soudem a jeho pravou totožnost odhalili až podle otisků prstů v roce 1950. V té době si již odpykal druhou polovinu trestu. Po propuštění z vězení pobýval Mercader dočasně na Kubě a v komunistickém Československu a umírá v Moskvě. Ramon Mercader, později vylíčil událost takto: „Vešel jsem, položil plášť na židli, nepozorovaně zpod něj vytáhl cepín, přivřel jsem oči a vší silou jím zasáhl čtoucího Trockého do hlavy. Oběť vydala děsivý, hrůzný, pronikavý výkřik; budu ho slyšet do nejdelší smrti“.
Přidat komentář