Museo del Templo Mayor
Nejlepší muzeum v Mexiku je jednoznačně Museo Nacional de Antropología, které jsem navštívila před několika lety. Jak Aztékové postupně osídlovali území dříve obývané rozvinutější civilizací a při podrobování cizích kmenů přebírali i jejich víru, rozrostl se seznam bohů na neskutečný počet. Odpovídá tomu i množství vystavených památek s odkazem na ztracené civilizace z celého Mexika. I kdybych tu chodila týden, nedalo by se vše prohlédnout.
Aztécký kalendář
Důvodem, proč zmiňuji toto muzeu je ten, že je zde vystaven i Aztécký kalendář, jeden z největších objevů z oblasti Templo Mayor. Říká se mu Piedra del Sol, Sluneční kámen, nebo také Aztécký kalendář. Současná teorie archeologických odborníků je taková, že se nejednalo o kalendář, ale o obětní platformu, na které se rituálně zabíjeli lidé. Uprostřed kruhu se nachází obličej s vyplazeným jazykem a s nožem v puse. Což je typickým znakem krvežíznivého boha země, Tlaltecuhtliho. Kámen je dvaceti čtyř tunový čedičový reliéf, kruhového tvaru s průměrem tři a půl metru, jenž byl nalezen koncem 18. století.
Museo del Templo Mayor
Museo del Templo Mayor, kam jsme se šly podívat, otevřelo své brány pro veřejnost v roce 1987. Je mnohem menší než Museo Nacional de Antropología. Čtyřpatrová budova s osmi sály je postavena hned vedle areálu Templo Mayor. Otevřeno mají denně mimo pondělí od 9 do 17 hodin. Vstupné je v ceně vstupenky na ruiny. Myslela jsem si, že to tu jen rychle proběhneme, že to tu nemůže být zajímavé tak, jako v muzeu Museo Nacional de Antropología. Nakonec jsme zůstaly déle, než jsme původně zamýšlely. Exponáty jsou dobře promyšlené a kvalita sbírek a vykopávek je prvotřídní. Vystaveno je více jak 7000 předmětů a artefaktů z místních archeologických vykopávek.
Tzompatli
V muzeu jsme si u vchodu prohlédly Tzompantli z lidských lebek, obětní kamenné nože z obsidiánu a obětní kámen nazývaný „téchcatl“, který je tvarovaný jako hlava s obličejem. Hrůzostrašné byly lidské lebky s obsidiánovými jazyky a nosy. To nejlepší z toho, co muzeum nabízí, jsou dva kamenné monolity božstev Tlaltecuhtli a Coyolxauhqui. Na stěnách jsou zavěšeny nefritové masky a šperky. Prohlédly jsme si sochy orlích elitních válečníků, sochu Mictlantecuhtli – boha podsvětí a smrti, který má drápy a kupodivu kudrnaté vlasy, a mnoho dalšího z aztéckého umění.
Bohyně země – Tlaltecuhtli
Vyšly jsme s Jankou do nejvyššího patra a občas něco vyfotily. Podívala jsem z výšky dolů a tam pod sklem, trochu zapuštěná do země a v celé své nádheře byla vystavena deska bohyně země, Tlaltecuhtli. Málem mě to položilo. O objevu jedinečného monolitu jsem věděla už od roku 2006. V té době byl monolit ještě hluboko pod zemí a bylo logické, že vykopávky, složitý přesun a celková rekonstrukce zaberou spoustu času. Archeologické práce pod vedením Lópeze Lijána úspěšně probíhaly několik let. Chtěla jsem Tlaltecuhtli vidět na vlastní oči od toho okamžiku, co jsem se dozvěděla o nálezu. Postupem času jsem však na monolit pozapomněla. To, že už byla vystavena v Museo del Templo Mayor, jsem netušila a bylo to pro mě fantastické překvapení.
Tlaltecuhtli má jak ženské, tak mužské atributy. Častěji je ovšem prezentována jako ženské božstvo, symbolizující aztécký cyklus života a smrti. Její jméno znamená „ten, kdo dá a pohltí život“. Tlaltecuhtli byl, nebo byla, v kodexech popisována jako strašlivé monstrum, často ve dřepu a v momentu porodu. Měla ústa naplněna ostrými zuby, z kterých často tekla krev. Je zobrazována s lidskou bytostí visící mezi nohama. Monolit měří 4,17 x 3,62 metrů a je 38 centimetrů silný. Váží neuvěřitelných 12 tun. Na andezitovém kameni se dochovaly původní okrové, červené, modré, bílé a černé barvy. Monolit byl rozlomen na čtyři kusy a jeho střed se bohužel nezachoval.
Bohyně Měsíce, Coyolxauhqui
Čekalo na nás ještě jedno překvapení a tím byl osmitunový kámen s reliéfem bohyně Měsíce, Coyolxauhqui. Její jméno znamená „na tváři zlaté rolničky“. Tyto „zlaté rolničky“ mají symbolizovat noční oblohu a hvězdy. Na reliéfu je vidět rozsekané tělo po zuby ozbrojené mladé bohyně, která se vzepřela strašlivému aztéckému bohu Slunce. Samotná legenda je trochu horor. V podstatě jde o alegorii, jak slunce při úsvitu zahání na útěk měsíc a hvězdy. Monolit měří přibližně 3,40 x 2,90 metrů a je 40 centimetrů silný, váhu má téměř 8 tun a byl objeven v roce 1978.
El Dios Murciélago
Další zajímavostí a pro mě něco zcela nového, byla socha boha netopýra. Ve španělštině je nazýván „El Dios Murciélago“. Aztécké jméno se zřejmě nedochovalo a pravděpodobně má spojitost s jeskyněmi, podsvětím a posmrtným životem.
Socha Orla
Mezi dokonalé a zároveň děsivé exponáty v muzeu patří i obří socha orla nalezená v chrámu Águila Cuauhxicalli. Orel má uvnitř velký kruhový otvor, který pravděpodobně sloužil k uložení srdce vyříznutého z lidské oběti.
Almenas
Zaujalo nás také pět dochovaných kamenných Almenas, což jsou ozdoby, které byly umístěny na okrajích střech domů a chrámech po celém městě. Pravděpodobně představují symboliku vodních božstev a ženskou stránkou vesmíru. Tvar mušle připomíná dělohu, symbol plodnosti a regenerace. Jsou vysoké 2,38 metrů s šířkou jednoho metru. Dost už bylo krvavých rituálů, teď nás čeká jízda metrem, následně taxíkem až k Museo de Frida Kahlo.
Přidat komentář