Starobylé město Monte Albán
V nádherném státě Oaxaca, nedaleko od koloniálního města Oaxaca, leží dvě velkolepá archeologická naleziště Monte Albán a Mitla. S Jankou jsme se rozhodly, že nejlepší bude, když si zaplatíme tours a prohlédneme si obě starobylá města v rámci dvou celodenních organizovaných výletů. Zároveň poznáme i zajímavá místa, kde běžné autobusy nestaví a cestou si budeme pohodlně z okénka prohlížet údolí plná rozmanitých kaktusů. Podle itineráře se zastavíme také v dílně, kde se tkají koberce, dozvíme se, jak se pálí mezcal (destilovaný alkoholický nápoj vyráběný z agáve), navštívíme dílnu s černou přepálenou keramikou – barro negro, nebo barevné imaginární figurky – alebrijes, uvidíme nejobjemnější strom na světě El Árbol del Tule, kamenný vodopád Hierve el Agua s jezírkem a s blankytně modrou vodou a nedostavěnou ale i tak honosnou katedrálu Convento de Cuilápam. Na oběd si zajdeme do restaurace s nejrůznějšími regionálními specialitami nabízenými formou bufetu. Vše bude vyložené na dlouhých stolech v hliněných nádobách.
Řidič cestovní agentury, u které jsme si zaplatily první výlet, nás vyzvedl v hotelu přesně na čas a to v 09:45. Přišlo nám to docela pozdě, protože program byl hodně nabitý a navíc nás třikrát přesouvali z jednoho minivanu do druhého, jak sváželi lidi z hotelů a hostelů. Byl to sice milý servis, ale zaplatily jsme za to hodinou našeho času, který, jak se ukázalo, nám během dne chyběl. Bývalo by bylo lepší, kdybychom se všichni někde sešli ve stanovený čas.
Monte Albán (Bílá hora) – Unesco
První naše cesta vedla na Monte Albán (Bílá hora) ke starověkému divu světa, který je dodnes zahalen tajemstvím, mýty a legendami a zcela oprávněně je od roku 1987 na seznamu světového dědictví UNESCO. Od Oaxacy je naleziště vzdáleno jen 9 kilometrů a vede sem vynikající dálnice lemující úrodná údolí zavlažovaná řekou Atoyac. Řidič nás vysadil na parkovišti a zbytek cesty jsme si musely trochu vyšlápnout do kopce. U vchodu do Zona Arqueológica de Monte Albán nám průvodce zakoupil hromadnou vstupenku a oznámil přesný čas, kdy se máme vrátit z prohlídky.
Naší skupinky se ujal jiný postarší průvodce a zasvěceně nám vyprávěl o třech starověkých civilizacích, které se na Monte Albánu postupem staletí vystřídaly. Provedl nás po okolních kopcích odkud byl dokonalý výhled na pyramidy a ruiny. Bylo spalující vedro trvající pravděpodobně již delší dobu, protože tráva byla žlutá a země vyprahlá a výklad proto probíhal většinou ve stínu stromů. Dozvěděly jsme se, že zdejší pyramidy jsou jediné v Mexiku, které se nachází na kopci. Stojí na náhorní plošině 400 metrů nad údolím a město muselo sloužit i jako pevnost. Původní olmécký název pro Monte Albán byl zavát časem. Zapotékové mu dali jméno Danipaguache (Posvátná hora) a Španělé Bílá hora – podle místních bíle kvetoucích stromů casahuates.
Morning Glory Tree
Anglický název je velice pěkný – Morning Glory Tree a český název je povijnice stromová (Ipomoea arborescens). Měly jsme s Jankou štěstí, protože povijnice stromová kvete pouze od listopadu do prosince, tedy v době kdy jsme naleziště navštívily.
Olmékové
Průvodce stále něco kreslil do písku a vysvětloval, mytologii, konstelace hvězd a o kultuře Olméků, prvních obyvatelích oaxackého údolí. Olmékové vypadali a stále vypadají úplně jinak než ostatní středoamerické civilizace, a jsou okamžitě rozpoznatelní. Mají silné rty s koutky svěšenými dolů, plochý nos a kulatou hlavu. V Oaxace jsem si všimla pár domorodců, kteří měli tyto charakteristické rysy a byli velice podobní obrovským kamenným olméckým hlavám, které jsem před lety viděla v Museo de La Venta ve městě Villahermosa.
Historie
Počátky vzniku Monte Albánu se datují kolem roku 500 před naším letopočtem a město zůstalo nepřetržitě obydleno po více jak dvanáct set let. Původně bylo založeno Olméky, kteří uměle zploštili horu a vybudovali vodní kanály. Šikovně využili okolní skály k základům pro některé z budov. Působily skoro jako by byly doslova vytesané ze skály. Původní stavitelé dobře věděli, že budují své město v seismicky neklidné oblasti, o čemž svědčí pevnost a objem staveb. Své velkoleposti a největšího rozvoje však dosáhl Monte Albán až o pět století později, kdy oblast obsadil další válečnický národ Zapotéků a založil si zde své hlavní město, které vzkvétalo až do roku 850 nl, a postupně se stalo významným centrem Mezoameriky. Na svém vrcholu zde žilo téměř 25.000 obyvatel, s dalšími 100.000 lidmi ve třech okolních údolích. Z neznámých důvodů Zapotékové město opustili a ze severu přišli Mixtékové. Nová civilizace město využívala především jako pohřebiště pro své zesnulé a příchodem španělských konkvistadorů v roce 1521 byl Monte Albán definitivně opuštěn.
Odborný výklad v cizím jazyce byl poněkud náročný a bezesporu zajímavý, ale bylo toho moc a vše jsme nepochopily. Raději jsme už chtěly sejít k ruinám, kam už s námi náš dočasný průvodce nešel. Zastavily jsme se u jednoho prodejce keramiky, který nabízel zvláštní kulaté a duté chrastítko. Zdobila jej vymodelovaná symbolika kukuřičné palice a listů. V dolní části chrastítka byl znázorněn porod a plno dalších tajemných znaků. Měla to být přesná kopie předmětu, kterým šamani přivolávali déšť. Okamžitě jsem věděla, že si chrastítko musím koupit, ale cena byla moc vysoká. Navrhla jsem prodejci půlku, ale odmítl a já jsem dost zklamaně odcházela. Před sestupem z vyhlídky k nalezišti jsme se konečně s prodejcem domluvili na konečné ceně a chrastítko jsem si od něj koupila.
Pyramidový komplex Monte Alban je soustředěn kolem Gran Plaza na ose sever-jih, což naznačuje jeho astronomický význam. Náměstí lemují zploštělé pyramidy a typické konstrukce s kamennou platformou s čelním schodištěm se zábradlím. Hlavní monumentální schodiště je největší doposud objevené v Mezoamerice. Vysoké je 12 metrů s šířkou 37 metrů a na jeho vrcholu jsou sloupy, které dříve podpíraly střechu. Budovy byly původně štukované a barevné. Nechybí zde ani observatoř k pozorování hvězd, Juego de Pelota (hřiště pro míčové hry tlachtli), paláce a hrobky. Při vykopávkách bylo zatím objeveno 170 hrobů. Některé jsou prosté, jiné s deskami zdobenými reliéfy a uvnitř s nádhernými nástěnnými malbami. O tom, že se zde našel v hrobce č. 7 neuvěřitelný pohádkový poklad, jsme věděly a prohlédly si ho v Museo de las Culturas de Oaxaca, kde byl vystaven. Hrobky jasně ukazují, jak byli vládcové Monte Albanu bohatí a mocní.
Muzeum
Do srazu před vchodem zbývalo jen půl hodiny a ruiny jsme musely téměř proběhnout. Předpokládaly jsme, že další prohlídka povede do místního muzea, ale ten první průvodce se rozčiloval, že není čas a máme okamžitě jít na parkoviště. Řekla jsme mu, že musím na toaletu a malé museum si prohlédla. Udělala jsem moc dobře, jelikož jsou zde vystaveny malé mističky na slzy, které se pochovávaly se zesnulým a nikde jinde jsem se s nimi nesetkala, nádherné stély, reliéfy s hieroglyfickými nápisy a trepanované lebky. Sešly jsme s Jankou na parkoviště, kde jsme stejně dalších 20 minut čekaly, než se spojíme s nějakou jinou skupinou a zase nás rozhodili do různých aut. První průvodce nás předal dalšímu průvodci a vyjeli jsme do vesničky Arrazola, podívat se do dílny, jak se vyrábí figurky Alebrijes.
Přidat komentář