Dřevěné figurky Alebrijes

V celém státě Oaxaca se mnoho rodin živí výrobou imaginárních dřevěných figurek alebrijes a obce San Martin Tilcajete a San Antonio Arrazola jsou jejími hlavními výrobci. My jsme se v rámci organizovaného výletu vydali do San Antonio Arrazola, protože zdejší dílny představují jedny z nejreprezentativnějších ručně vyřezávaných alebrijes, které jsou kombinací tradičního řezbářství v regionu Oaxacy a techniky vytvořené umělcem Pedrem Linaresem. Vyrábějí se ze stromu kopál (Protium copal). Pryskyřice tohoto posvátného stromu se v minulosti používala podobně jako kadidlo při prorockých ceremoniích a pálila se na vrcholcích pyramid.

Alebries v San Antono Arrazola

Právě v San Antonio Arrazola, jen 12 kilometrů od Monte Albánu, jsme navštívili jednu z mnoha zdejších dílen. Hned před vchodem jsme se podívali, jak místní řemeslníci pracují se dřevem a používají pouze mačetu, dláto a nože. Zručné kreslířky seděly u stolku, zdobily již vyřezané postavičky výraznými barvami a titěrnými detaily. Tradičně by se měly používat barvy vyrobené z přírodních materiálů, jako je limetková šťáva, semena granátového jablka, květiny, indigo a další. Nicméně k dosažení velké rozmanitosti odstínů se začaly používat akrylové barvy. V prodejně jsme obdivovaly draky, jeleny, králíky, pásovce, mořské panny, chobotnice, kolibříky, čerty, anděly, zvířata s lidskou tváří a různé plazy v překvapivých barevných kombinacích. Připadaly jsme si jako malé děti, které poprvé navštívily zoologickou zahradu a ohromeně si prohlížely obrovské množství figurek alebrijes. Byly vystavené na policích, zavěšené na stěnách a stropech, na zemi, ale i na zahradě před domem, kde mnohočlenná rodina bydlela a pracovala. Turisté z celého světa si v prodejně vybírali, nakupovali a platili nemalé částky a pak spokojeně odcházeli s plnými taškami.

Historie alebrijes

Alebrijes nejsou původem z Oaxacy, ale z hlavního města Mexika. Úplně první alebrijes byly vyrobené z papíru a vynalezl je rodák z Ciudad de México, umělec Pedro Linares López (1906 – 1992). Ve své dílně, stejně jako jeho otec, vyráběl papírové dekorace k mexickým oslavám a tradičním lidovým svátkům. Živil se především výrobou pinatas, (papírové hvězdice, kde každá z jejich špiček představuje jeden ze sedmi smrtelných hříchů) a tvořil také papírové postavy Jidáše v podobě různých ďáblů, kteří se pálili na velikonoce.

Řemeslníkům se říkalo cartoneros a pracovali tak, že namáčeli proužky novinového papíru v lepící směsi a vrstvili je po jednom na formu tak, aby se navzájem překrývaly. Čím více vrstev, tím byl konečný výrobek pevnější. Po několika dnech od uschnutí výrobek pomalovali barvami, nebo nalakovali. Této technice se říká také paper mache. Používali ji i Frida Kahlo a Diego Rivera a jejich postavy, například Jidáše, kostlivců a motýla jsme s Jankou měly možnost vidět vloni v Museo Frida Kahlo. Na konci této cesty před odletem z Mexika, ještě navštívíme Museo Estudio Diego Rivera y Frida Kahlo, také v Ciudad de México, kde si prohlédneme Riverův ateliér i s jeho sbírkou papírových figurín.

Technika paper mache

Pedro Linares vytvořil alebrijes na základě snů nebo halucinací či v deliriu. Uvádí se ovšem i další oficiální verze, že ve svých 30 letech vážně onemocněl a při vysokých horečkách upadal do kómatu a v bezvědomí snil o podivném místě. Tvrdil, že ve snu byl úplně sám v lese, cítil se šťastný, bez bolesti a klidný se procházel mezi stromy a pod modrou oblohu. V náhlém okamžiku se vše kolem něj proměnilo a začaly se mu zjevovat podivné neznámé bytosti a zvířata. Viděl osla s motýlími křídly, kohouta s býčími rohy, lva s hlavou orla a všechny postavy křičely hlasitě a jasně, znovu a znovu slovo „Alebrijes“. Když se uzdravil, byl přesvědčen, že překročil hranici mezi životem a smrtí. Své sny a představy se rozhodl vytvořit technikou paper mache, kterou dokonale ovládal. Vytvořil neznámé tvory a zvířata s křídly, rohy, dlouhými jazyky, ocasy a ostrými zuby a nazval je alebrijes. Brzy se stal slavný a uznávaný jako jeden z nejlepších řemeslníků Mexika a byl vysoce ceněn i na mezinárodní úrovni.

Místní speciality

V poledne jsme si všichni zašli na oběd a ochutnávali místní speciality. Janka nadšená z omáček moles, jelikož je měla možnost všechny vyzkoušet a porovnat. Mně moc chutnal salát z kaktusů, polévky, vynikající zákusky a rýžový nápoj. Po obědě jsme měli naplánovanou prohlídku kláštera Cuilápam, ale o tom až příště.

cestopis následující

cestopis předcházející