Museo de las Culturas de Oaxaca II
Když jsme si dostatečně prohlédly klášter Santo Domingo, naše další kroky vedly do deseti sálů zdejšího muzea. Nejvíce jsme se těšily, že uvidíme mixtécké šperky ze zlata, jadeitu, alabastru, obsidiánů a dalších vzácných materiálů, nalezených v Monte Albánu. Informace v muzeu jsou bohužel pouze ve španělštině a místnosti jsou značené římskými číslicemi
Sala I. – Culturas Milenarias 10.000 (př.n.l. – 200 n.l).
V této místnosti jsou vystaveny artefakty vyrobené prvními kočovnými kmeny, lovci a sběrači, které se nalezly v údolí Oaxaca a Mixteca. Nejstarší nález jsou hroty šípů. Je zde popsáno experimentování a domestikování rostlin, jako byla kukuřice, fazole a pálivé papričky. Počátky zemědělství a její zdokonalování vedlo k zakládání osad a souviselo s výrobou keramiky.
Sala II. – Tiempos de Florecer (200-900 n.l)
Je zaměřena na zapotécké a mixtécké kultury, včetně Monte Albanu. Sbírka seznamuje s jejich náboženskými představami, kalendářem, astronomií, systémem hieroglyfického psaní a výrobou šperků. Velký prostor je věnován keramice a keramickým sochám znázorňujícím jejich božstvo a chápání světa.
Sala III. – El Tesoro de la Tumba 7 de Monte Albán (1250-1521 n.l)
Je jednoznačně nejzajímavější místností. Zde jsou vystaveny předměty, které objevil slavný mexický archeolog Alfonso Caso v roce 1932 v Monte Albánu v hrobce č. 7. Nález se stal největším archeologickým pokladem v celé Americe. Poklad obsahoval šperky z lidských kostí ve tvaru hadů, per, orlů, králíků, jaguárů, unikátní tyrkysem zdobenou lidskou lebku, náhrdelníky z lidských zubů, náušnice z černých perel a křišťálový pohár používaný k náboženským účelům. Pozoruhodné jsou zlaté šperky a dokonalá jemná práce s drahými kovy jako je stříbro, měď, nefrit, tyrkys, obsidián, perly a korály.
Sala IV. – Los Senoríos (900 -1521 n.l.)
Vysvětluje pád Monte Albánu a Zapotéků a nástup nových kmenů a kultur, především Mixtéků. Během tohoto období vzniká Mitla.
Sala V. – Contacto y conquista (16. stol.)
Je o dobití údolí Oaxaca, které začalo v roce 1519, začátcích kolonizace, zotročování domorodců a zavlečení epidemií, které téměř vyhladily původní obyvatele. Období začátků chovu hospodářských zvířat dovezených z Evropy Španěly. Přiváželi s sebou také evropské druhy rostlin a semen pro zemědělství. V místnosti je malba Hernána Cortése, který miloval okolní krajinu a nechal se v roce 1529 jmenovat markýzem oaxackého údolí. Jeho rodina až do revoluce vlastnila v okolí města rozsáhlé pozemky. Z praktického pohledu přitom neměla Oaxaca pro Španěly valný význam. Nebyla zde žádná veliká ložiska vzácných kovů a vyprahlé strmé svahy nebyly příliš vhodné pro rozvoj zemědělství. Přesto se z Oaxacy na konci 18. století stalo třetí největší město Nového Španělska. Španěly lákalo samozřejmě zlato, kakao, textilie, peří a zde v Oaxace to bylo karmínové barvivo červce nopálového, hmyzu, který žije na opunciích. Červci nopáloví se používali k výrobě barviv již od dob starověkých Mixtéků. Karmínová barva získávaná z červce okouzlila španělské dobyvatele natolik, že se stala nejcennějším vývozním artiklem a předčilo ji pouze zlato a stříbro. Mimo zajímavých dokumentů a obrazů, je zde i vojenské brnění, ve kterém první konkvistadoři dopluli do Mexika.
Sala VI. – Conquista espiritual del pasado (16. -17. stol.)
Po příchodu Španělů došlo k dobytí nejen územnímu, ale také duchovnímu. Exponáty popisují proces konvertování indiánů na křesťanskou víru a ničení všeho, co souviselo se starobylými rituály.
Sala VII. – Respuestas indígenas (16. -18. stol.)
I když kultura původních obyvatel byla během koloniálního období cíleně oslabována, nepodařilo se ji Španělům zcela vymýtit. Svědčí o tom podoba a průběh náboženských oslav. Tzv. synkretismus, spojení prvků předkolumbovského náboženství s katolickým. Dále se zde dozvídáme o asimilaci obyvatelstva, přizpůsobování se novějším technologiím, jako byl například pluh a používání zapřažení dobytka k práci, zbraní, tkalcovských stavů a kolovrátků.
Sala VIII. Materia y espíritu (16. – 18. stol.)
Představuje objekty, které hrály důležitou roli při oslavách náboženských svátků a slavností a zručnost místních obyvatel při stavbách a dekoracích nově budovaných kostelů, klášterů a katedrál.
Sala IX. Surgimiento de la Nueva Nación (18. – 19.stol.)
V této místnosti jsou objekty, které byly užívány během konce koloniální éry a na začátku bojů za nezávislost v roce 1810, až po vznik nového mexického státu. Jsou zde zbraně, mince, psací stůl a židle, které používal Meritorious Don Benito Juarez, když byl guvernérem Oaxacy.
Sala X. Orden y progreso (1876 – 1911)
Popisuje období hospodářského vzestupu obyvatel Oaxacy Pro nás byla tato místnost nejméně zajímavá, protože velké olejomalby představovaly pro nás neznámé politiky.
Přidat komentář