Dnes nás čeká ještě jedna zajímavost. Na řece Lay Myo, po které plujeme z míst, kde žijí pavoučí ženy, se na některých místech těží kámen.
U břehu jsou haldy kamení, bárky s vrstvící se kamennou pokrývkou, barmské kloboučky. Přistáváme u břehu , kde stojí několik lodí. Je tu rušno. U malého dřevěného přístřešku, si objednáváme čaj a jdeme prozkoumat haldy. Dívky a chlapci, ženy a muži, zde kámen ručně kutají a v ošatkách pak přenášejí těžký úlovek k přistaveným lodím. Tady pak muži čekají až budou mít loď naplněnou. Dívky a ženy postupně přecházejí po vratkých prknech spojující břeh s lodí a sypou kamení na loď. Z jejich tváří a zvonivého smíchu není jediného náznaku, že práci, kterou dělají, je nejenom špinavá, ale také opravdu těžká. Na břehu mezi haldami jsou i další ženy a děti, které se věnují koupání a praní prádla.
Dobrá nálada je nakažlivá a tak si z této zastávky bereme nějakou s sebou. Řeka s odpoledními paprsky, které se odrážejí na hladinu, přináší klid. Příjemný vánek, koupající se děti , ženy i muži , to vše spojené s pohledy na průzračnou vodu a ubíhající barmskou krajinu.
Škoda, že nemáme plavky !
Tak ještě návštěvu chrámu Kothaung , který je při cestě. Nádherný pohled do krajiny s kouřovým večerním nádechem je odměnou a krásnou tečkou dalšího barmského putování.
Unavení , ale opravdu obohaceni dnešním výletem, zveme Caňona na dobrou večeři do oblíbeného Moe Cherry restaurantu a společnými silami připravujeme plán naší další cesty po Barmě.
Přidat komentář