• Menu
  • Menu

Mrauk U – malý Bagan MT 11

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Mrauk U – malý Bagan MT 11

Snídaně je opět mizerná, nejdřív dostaneme studené kafe, pak vlažné až na třetí pokus se to dá vypít. Toust už ani neřeším, je ještě odpornější než včera. Tak aspoň rychle slupneme 1 vejce, banán a sklenici šťávy. Jenom doufáme, že nám to nenalili z vodovodu. Mám vyhlídnutou takovou pekárnu barmskou na hlavní třídě v Mrauk – U, mají tam dobré a voňavé skorobuchty. A ty si teda opravdu dáme, nejsou zdravé, ale co !

Jdeme na trh , tak tady to teda žije. Jídlo, oblečení, maso , ryby…barvy  a  nádherní lidé a to já miluji.. Přicházíme až k řece, kde je spousty odpadků a špína. Ale k zemi nás přiková obraz,  jak z jiného století. Z loďky, která je na břehu, přinášejí maso. Je to celý stažený býk, jenom má kopyta a ocas, scénka jak z hororu,  býka nesou dva chlapíci a za nimi vynášejí chlapci další kusy masa. Teda brr, ale je to podívaná .

tržiště Mrauk U
tržiště Mrauk U

Chceme se jít podívat zpět do barmské krajiny u Mrauk – U, do krajiny , která nás včera tak nadchla a kterou jsme profrčeli autem. Není nám, ale přáno, mineme tu správnou cestu a tak se šineme po asfaltce , po které se každou chvíli prožene autobus, ale nevíme kam vlastně jede.

Na jedné straně silnice je místo, kam se jdu podívat, zdá sem mi, že tam je průchod směrem k Mrauk U. Vyběhne  na mě ostraha a říká tudy ne !! Hm, tak teda ne!

Jdeme dále po silnici, začíná tu  velká výstavba domů a na druhé straně , zřejmě pro tyto účely,  je polní cihelna. Jdeme až k cihelně, pracují tu muži , mladí chlapci a dívky. Velmi mladé dívky a někteří klučinové nejsou Barmánci, ale jsou to děti z Bangladéše. Děti říkám proto, že to tak je. Holky se zubí od ucha k uchu , když je fotíme. Chlapi je navádějí ať si řeknou o dolary.

bBangladéžské dívky , které pracují v cihelně
bBangladéžské dívky , které pracují v cihelně

Slunce už nabralo výšku a tak i vedro je dost nesnesitelné. Ranní chlad zmizel a tak vylezeme ještě na jednu starou  stúpu, která je při cestě a vracíme se, jsme u naší oblíbené restaurace Moe Cherry . Usedneme ke stolu a dáváme si opět výtečný oběd. Jdeme ještě na hotel smýt ze sebe prach a rádi bychom ještě došli ke zdejšímu jezeru …………..

Mrauk U - u jezera (11)

Před hotelem je náš včerejší průvodce Caňon . Sedíme nad mapou,  říká , že odtud jezdí autobus do Yangoonu a do Mandalay. Kroutíme hlavou , jak je možné, že nám to v Sittwe nikdo neřekl, donutili nás koupit zpáteční lístek na loď. Je pravda, že asi přejezd přes hory by byl dost šílený, aspoň dle vyprávění průvodce.říká nám, že bez doprovodu by nás asi přes hory nepustili. Policajti kontrolují doklady a tak nevím.

Varuji cestovatele, aby nenalítli jako my. Žádnou zpáteční cestu si platit dopředu nemusíte!!! Akorát promrháte čas a finance. My už to řešit stejně nemůžeme, máme už vlastně zamluvený na zítra i hotel v Sittwe. Odtud, pak velmi brzy ráno, budeme plout do Ngapali. Letenky jsou vyprodané, tak jsme se rozhodli, že pojedeme lodí.

Zapadající slunce si užijeme ještě v přístavu v Mrauk – U, od našeho hotelu je to sem nějakých 10 minut pěšky. Povečeříme v našem guest housu Royal, do města se nám už nechce, a děláme velkou chybu. Restaurace jako taková je prostorná a pěkná. Obsluha dost bída , a když vstoupíme, je tu opravdu divná atmosféra a je zde  k zalknutí. U stolu před námi sedí prazvláštní skupina lidí. Jsou to 3  chlapi , jsou opilí, křičí na celou hospodu i obsluhu. Už za chvíli je jasné, že se jedná o nějaké vysoké úředníky a policajty. Mají vypitou už třetí láhev whisky a my už hodinu čekáme na rýži se zeleninou. Nakonec nám jídlo přinášejí. Když v jídle objevím kusy vepřového, mám toho dost. Vracím jídlo a jdeme naproti do malinkého obchůdku, kde koupíme trs banánů. Nacpeme se do sytosti a jdeme spát.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *