Myanmar - leden 2020 - 1.část

Vloni jsme zavítali na americký kontinent, rok předtím pozorovali gorily v Africe, a proto jsme se letos rozhodli vrátit do Asie. Původně jsem si myslela, že snad i trochu ušetříme, protože cestování po asijských zemích je přeci jen méně nákladné než cestování po ostatních částech světa. Jenže Barma je rozsáhlá a my neměli moc času, takže jsme několikrát zvolili přesun vnitrostátním letem, což dovolenou opět prodražilo. Já jsem se navíc rozhodla i pro let balónem nad Baganem a to také nebylo za hubičku. Existuje ale dost reálná možnost, že se nám díky zpoždění letu z Prahy vrátí podstatná část ceny letenky a tím pádem se i tato dovolená bude počítat mezi ty „netakdrahé“.

Na Barmu jsem si dělala zálusk už delší dobu a kluci, se kterými jsme poslední dva roky cestovali, rozhodně nebyli proti. Bohužel se nám to všechno trochu zkomplikovalo a už to vypadalo, že s Milošem vyrazíme poprvé jen ve dvou. Nakonec se k nám ale na poslední chvíli přidal i třetí účastník zájezdu – Freda. Letenku se nám podařilo sehnat za rozumné peníze (17.700,-Kč) přes www.flydubai.com. Freda musel při koupi na poslední chvíli zaplatit o cca 3.000,-Kč víc. Let byl jen s jedním přestupem, který nám cestu rozdělil na dvě skoro stejné části. Při cestě tam jsme měli na přestup v Dubaji tři hodiny, ale při cestě zpět to bylo skoro 12 hodin, proto jsme se rozhodli netrávit je na letišti, ale vyrazit na rychlo-obhlídku města. Už dopředu jsme si proto koupili vstupenky na Burj Khalifa a do akvária (https://tickets.atthetop.ae/atthetop/en-us) za cca 1.500,-Kč. Jak se nakonec ukázalo, bylo to s přestupem na cestě do Barmy trochu jinak, ale o tom až dále. Před odletem jsme si ještě museli vyřídit on-line vízum za 50 USD. Na internetu (https://evisa.moip.gov.mm/Tourist) se vyplní formulář a do druhého dne přijde potvrzení.

Barma, resp. správně spíš Myanmar, se mi jevila jako země, kde se snoubí kulturní i přírodní krásy. Dopředu jsme věděli, že díky časovému presu navštívíme jen ta nejznámější místa – Mandalay, jezero Inle a Bagan. Jako pokaždé jsme si pak chtěli zpříjemnit dovolenou pár dny u moře – Barma je zatím turistům relativně skrytá, ale pláže v oblasti Ngapali jsou jako z pohádky, takže cestu jsme zakončili právě tady. V hlavním městě Yangonu (Rangun) jsme strávili jen jedno odpoledne, což nám bohatě stačilo.

Počasí nám na začátku moc nepřálo. Po příletu do Mandalay bylo relativně chladno a navíc celkem pršelo. Po prvních dvou dnech se to ale zlepšilo a déšť se nám už vyhýbal velkým obloukem. Překvapilo nás, že i když přes den bylo teplo (nikoli vedro, které by se nedalo vydržet), večer a po ránu byla opravdu zima. Když jsme vstávali na východ slunce, klepala jsem se i ve dvou mikinách. Nejtepleji bylo v Yangonu, kde se člověk dokonce i zapotil.

Lidé jsou v Barmě obecně moc milí. Snaží se pomoci, aniž by za to cokoli očekávali. Neměli jsme s nikým problém, že by nás chtěl nějak obalamutit (až na jednu naháněčku z kavárny). Všichni se usmívali a neměli problém s tím, že jsme si je fotili. Skoro všichni uměli „nějak“ anglicky, ale často jim bylo těžké rozumět, protože jejich přízvuk byl pro naše uši dost nerozluštitelný. Turistů bylo v Barmě celkem málo, rozhodně nešlo o davy, na jaké jsme zvyklí z Evropy. Města byla připravená na velké množství lidí svou kapacitou v hospodách a v hotelech, ale většinou bylo poloprázdno. I na největších turistických atrakcích se dala najít místa, kde jsme byli sami.

Doprava

Dopravu jsme řešili různě. Kromě čtyř vnitrostátních přeletů jsme se přesunovali minibusem, tuktuky, cyklorykšou, na kolech, v taxících, lodí … Všechny přesuny se dali sjednat za rozumné ceny, občas jsme smlouvali, ale většinou nebylo potřeba. Zajímavé bylo, že byť auta jezdila po stejné straně silnice jako v ČR, volanty měla většina aut napravo, protože se sem dováží levná auta z Thajska. Na silnicích se tady hodně troubí, ale jen proto, že si řidiči dávají vědět, že budou předjíždět.

Ubytování jsme si sehnali již dopředu přes booking. Vše bylo na slušné úrovni, v každé koupelně vždy byly běžné propriety včetně kartáčků na zuby a zubních past. Toaletní papír zde mají bez vnitřní roličky a odmotává se většinou zevnitř. Úplně stejný papír pak dávají na stůl místo ubrousků – protože nám po pálivém jídle často teklo z nosu, papír se hodil. Jinak u každého stolu v restauraci mají skoro vždy odpadkový koš.

Ceny jsou pro nás hodně příznivé. Ubytování ve velice slušných hotýlcích se dá sehnat kolem 200,-Kč, oběd za 40,-Kč, coca cola za 10 – 15,-Kč, pivo 0,7 litru za 30-45,-Kč. Vstupy se platí jen někde – např.- do oblasti Baganu nebo oblasti jezera Inle se hradí vstup na několik dní a pak se již můžete pohybovat kdekoli.

Platí se myanmarským (barmským) kyatem (100 kyatů = 1,6 Kč). Kyat se vyslovuje jako „čat“.

Jídlo bylo v Myanmaru opravdu super. Veškeré ubytování bylo včetně snídaní, které se spíš podobají obědu – nudle, rýže, různé pálivé omáčky, palačinky, toasty, vajíčka, ovoce (jedou hlavně na melounu a banánech). Díky nízkým cenám jsme na obědy a večeře chodili do restaurací a dávali jsme si většinou curry, smažené nudle, thajské polévky, rýži s omáčkami. Vše bylo lehce pálivé, ale přinášeli i pálivé ingredience bokem k dochucení. Jako dezert dávali meloun. U moře jsme pak vyzkoušeli různé ryby včetně barakudy, krevety a mořské plody. Mají tady dost dobré pivo Myanmar, ale ve víně moc nejedou. Na pláži jsme si dávali pinacoladu a další drinky za cenu cca 30 – 45,-Kč.