• Menu
  • Menu

Myanmar – leden 2020 – 4.část

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Myanmar /Barma/ » Myanmar – leden 2020 – 4.část

Mandalay

5.den – neděle 5.1.2020. Po snídani v hotelu jsme se tuk tukem nechali převézt k řece do přístavu Mayan Chan na 26.ulici (Mingun Jetty), odkud jsme se za 80,-Kč za zpáteční lístek vydali na cca 45.minutovou plavbu do Mingunu. Bylo pod mrakem, ale naštěstí nepršelo. Každopádně na lodi byla dost zima, takže jsem se těšila, až dorazíme do naší destinace.

V Mingunu jsme si prošli mingunskou pagodu Mingun Paya, Pahtodawgyi Pagodu s největším bronzovým nepoškozeným zvonem světa vážícím 90 tun a sněhově bílou pagodu Hsinbyume. Prošli jsme také trh – Freda ochutnal první mňamky jako bramboráky z krevet nebo prasečí vnitřnosti. Nám s Milošem stačilo kafe a kokos. Kafe v Barmě připravují opravdu zvláštním způsobem. Až na výjimky přinesou hrneček s horkou vodou a vedle sáček 3v1. Pokud chcete čaj, přinesou často jiný sáček – 2v1, což je čaj se sušenou smetanou. Prostě jsou to fajnšmekři.

Mingun

Ve 12:30 jsme se lodí vrátili do Mandalay a dali si výborný oběd kousek od přístavu a přečkali tak déšť. Pak jsme si prošli místní trh, kde byla hlavně spousta květin. Kousek k hotelu jsme šli pěšky, ale nakonec jsme vzali tuk tuk. Na hotelu jsme se moc dlouho nezdrželi a vyrazili na 36.ulici do zlatotepecké dílny.

Když jsme si prohlédli výrobu plátků zlata, které místní lepí na sochy budhy, dojeli jsme tuktukem k pagodě Kuthodaw s největší knihou světa – budhistické texty jsou vytesané do kamenných desek.

Už se hodně smrákalo, takže jsme se tuk tukem nechali vyvézt na Mandalay Hill, ze kterého jsme chtěli pozorovat západ slunce. Tuktukář nás sice nejdřív odvézt nechtěl, protože měl nějakou fobii, že to ve čtyřech lidech nedáme, ale nakonec jsme ho přemluvili. Z Mandalay Hill by byl zcela jistě úžasný výhled, ale ne, když je zamračeno a opar – my prostě neviděli skoro nic. Ale i tak to bylo fajn – nahoru jsme jeli výtahem a dolů po jezdících schodech. Ty původně jezdili jen nahoru, ale večer spustili zpětný chod. Museli jsme na nich být bosky, což jsme byli v Barmě skoro pořád, protože u budhistických chrámů se člověk vždycky musí zout, musí mít zakrytá ramena a kolena (někde jim to bylo jedno, ale jinde to kontrolovali). Ideální obuv do Barmy jsou tak žabky.

Mandalay Hill

Když jsme se „pokochali“ výhledem, jeli jsme ještě ke královskému paláci, ale ten už byl zavřený, takže jsme viděli jen obvodové zdi. Lístek za 160,-Kč jsme tak použili jen na jednu pagodu v Inwe. Večeři jsme si tentokrát dali v barbecue restauraci a nebylo to nic moc, takže jsme si spravili chuť drinkem a kartami na terase našeho hotelu.

6.den – pondělí 6.1.2020

Bagan

Po snídani nás před hotelem vyzvedla dodávka, která nás přepravila k minibusu. Ten jsme měli objednaný už z Čech a měl nás za 12 USD/osoba přepravit do Baganu. Cca v 9:40 hod. jsme měli dvacetiminutovou přestávku na občerstvení a do Baganu jsme dorazili ve 12.30 hod. (proti plánovaným 14:00 hod.). Z autobusáku jsme museli ještě asi 10 km taxíkem do hotelu. Už po cestě taxík přibrzdil u kiosku, kde jsme museli zaplatit za vstup do oblasti Baganu (25.000k = 400,-Kč/osoba). Tady si nás i vyfotili do systému. Vstupenku nám kontrolovali jednou, a to když jsme šli hned první den na vyhlídku na západ slunce. V Baganu jsou hlavně stúpy a chrámy z období 11. – 13. století, původně jich tu stálo prý 4446, do současnosti se jich dochovalo více než 2000.

Schwezigon Paya – Bagan

Ubytování jsme si zajistili v Golden Rose Guesthouse (690,-Kč/3 noci/osoba) s hezkou střešní terasou, kde se podávaly snídaně. Hned vedle byla také půjčovna e-biků. My jsme si nejdřív prohlédli kus města pěšky, když jsme došli k Schwezigon Paya, ke které vedla dlouhá krytá chodba s tržnicí – kluci neodolali a koupili první trička. Po prohlídce pagody jsme si na chvíli sedli na kokos a cukrovou třtinu a pak pokračovali k Lions Gate a podél řeky zpátky k hotelu. Po cestě mě jedna paní pokreslila tanakou – místní dřevo, které spolu s vodou rozetřou na kameni a pak si tím zdobí obličeje – částečně je to pro parádu a částečně to prý pomáhá proti spálení od sluníčka.

Po pozdním obědě jsme si půjčila e-biky (cena za e-bike a jeden den je 8.000ky = 130,-Kč) a vyrazili na kopeček, ze kterého měl být krásný výhled na západ slunce. Bylo tady sice dost lidí, ale i tak to bylo hezké. My pak ještě do tmy jezdili kolem mnoha místních pagod, dojeli jsme i k vyhlídkové věži Nann Myint View Tower, ale to už byla opravdu tma, takže jsme se docela promrzlí vrátili na hotel. Po večeři jsme si opět dali partičku prší.

dkasper
dkasper

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *