• Menu
  • Menu

Na balet do Glasgow

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Skotsko » Na balet do Glasgow

Labutí jezero

Jsem z Prahy, hlavního města, a když mám chuť zajít na operu, stačí mi nasednout na metro a vystoupit u Národního divadla, Rudolfina nebo Státní opery. Jenže když žijete na skotském venkově, žít kulturní život je mnohem složitější. Nejbližší opera, případně balet se nachází 140 kilometrů daleko, v Glasgow.

Labutí jezero, nejznámější balet Petra Iljiče Čajkovského, jsem měla možnost vidět už ve vídeňské Státní opeře. Když jsem se ale na stránkách Glasgow Royal Concert Hall dozvěděla, že jeden z nejznámějších a nejváženějších baletních souborů světa z Moskvy přijíždí do města předvést toto dílo, neváhala jsem ani chvíli. Co mě možná mohlo trochu dopředu varovat, byla cena lístků. Nejlepší místa na sezení vycházela na 25 liber, což je na místní poměry cena velmi malá.

Nasedli jsme do auta a uháněli do 140 kilometrů vzdáleného velkoměsta. Už u vstupu do budovy jsem si začala připadat příliš nastrojená. Při pozorování módních výstřelků okolních návštěvníků, jsem si vzpomněla na výchovné věty z dětství: „Džíny a svetr není zrovna typické oblečení, které se hodí na návštěvu baletu.“ V černých šatech, kozačkách a šále jsem si vedle džínů a vytahaných svetrů připadala opravdu nepatřičně.

Glasgow Royal Concert Hall
Glasgow Royal Concert Hall

Problém je nejspíš ve mně

Zážitek ze Státní vídeňské opery se do mé paměti zapsal jako něco normálního, běžného. Jenže ono to tak úplně běžné asi nebude. Vstoupili jsme do sálu, který svou strohostí připomínal naše socialistické stavby minulého století. S kabátem v ruce (šatny na oblečení jsme nepotkali) jsem na prázdno polkla. „Kde je orchestr?“ pomyslela jsem si na cestě do naší řady. Jako jediná z návštěvníků jsem se řadou prodírala obličejem k většinou sedícím(!) dříve příchozím. „Ach, základní pravidlo slušného chování- Vstát, když lidé prochází řadou ke svému místu + procházející je vždy otočen ke stojícím lidem čelem. Tady někdo chyběl na hodinách slušného chování,“ pomyslela jsem si.

Konečně jsme se usadili. Před námi zelo prázdné pódium se zámeckými a jezerními kulisami. Tak trochu jsem se bála, co bude následovat. Moje předchozí přehnaná očekávání a těšení vystřídala střídmá skepse. Upozornění na vypnutí telefonů a zhasínání světel, po kterém následovalo intro. „Zvláštní, sedět v tmavém sále, před sebou nasvícené kulisy k labutímu jezeru a poslouchat nahrávku z „kazeťáku“, kterou normálně živě hraje orchestr,“ prolítlo mi hlavou, ale to už začalo první ze čtyřech dějství.

kulisy k druhé polovině představení
kulisy k druhé polovině představení

Na scéně se objevil baletní soubor převlečený za dvořany v čele s princem, který nyní oslavoval své osmnácté narozeniny. Na rozdíl od vídeňské verze na sebe veškerou pozornost strhával královnin šašek, který předváděl úžasné baletní kousky.

Následovalo druhé dějství, kdy princ potkává zakletou princeznu Odettu a její družky proměněné v labutě. Nechybí ani přísaha věrné lásky, po které přichází bouřlivý aplaus a pauza. Úžasné taneční výkony baletního souboru velmi rychle zastínily mé předchozí rozčarování. Výměna kulis, malé občerstvení a druhá část může začít.

Glasgow Royal Concert Hall
Glasgow Royal Concert Hall

Třetí dějství začíná na zámeckém plese, kde princ potkává černou labuť- dceru kouzelníka Rudovouse, která má přičarovanou podobu Odetty. Princ omámen a zmaten přísahá věčnou lásku černé labuti. A právě v tomto momentě se další, čtvrté dějství, začíná lišit dle různých nastudovaných verzí. Hra může skončit tragédií, kdy Odetta umírá žalem, nebo kdy skáče do rozbouřených vod jezera, kde společně s princem utone a následně umírá i černokněžník Rudovous. Případně dochází k boji mezi princem a Rudovousem. Když vyhraje Rudovous, Odetta zůstává labutí, princ umírá. Jedinou verzí, kdy vše končí happy endem, je moment, kdy princ v boji přemůže Rudovouse a šťastně se ožení s Odettou, což byla také nastudovaná verze ruského baletního souboru.

Pomalu se rozbíhající potlesk a děkovačka. Návštěvníci si začínají uvědomovat, že nastal konec představení. Na rozdíl od bouřlivých ovací a květinových pugétů, nastává jen střídmý potlesk, během kterého někteří z příchozích opouští svá místa a hrnou se k východu. S povzdechem se rozsvítí světla v sále a já si začínám uvědomovat, jak moc se naše mentalita liší od té skotské.

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.