HSIPAW
Ráno vstáváme celí natěšení v očekávání věcí příštích, vydatně snídáme (zatím nejlepší samoobslužný snídaňový servis s nabídkou barmské kuchyně ), na recepci si bereme mapku města s vyznačenými zajímavostmi a vyrážíme. Jak jsme později zjistili, stále dokola kopírovaná kreslená mapka je už 5 let stará a hodně již není pravda, ale aspoň jsme měli představu o našem pohybu.
Asijské trhy
Asijské tržnice mě vždy dostanou do stavu euforie a v Hsipaw si jich opravdu užívám. Každý dopolední trh je úžasný, ale zde je vše dohnáno do stavu dokonalosti – ranní trh ! (Morning market). Pokud chcete vidět, na místě musíte být nejpozději v šest hodin ráno. Trh trvá jen asi hodinu a půl a koná se víceméně živelně na ulici před zastánkovaným trhem denním. Jediná nevýhoda je ranní mlha, která omezuje fotografování. Další lehké zklamání pak je, že trhovci, kteří přichází z okolních vesnic nejsou okrojovaní, ale to už bych chtěl asi moc…
Zítra budou v Barmě volby
Potulujeme se městečkem a jeho blízkým okolím. Je den voleb a všude visí plakátky vysvětlující polopaticky, jak si má občan počínat, na křižovatkách líně postávají policisté a připadá nám, že největší vzrušení pro ně je naše přítomnost. Docela humorné je, že se na nás usmívají, případně přes ulici i zamávají. Prolézáme i docela veliký klášter, z mnichů nikdo anglicky neumí a tak za námi posílají patrně místního představeného, který nám vlídně kyne a dovoluje nám vstoupit i do klášterních místností a fotografovat. Mniši počítající vybrané peníze ze mě moc radost nemají, zato malí mníšci připravující jídlo ve velké venkovní kuchyni se snaží o sto šest a dělají binec, no, jak malí kluci.
Hsipaw
Hsipaw bylo v minulosti významným městem Šanského státu a jako jedna z mála upomínek je trochu o samotě stojící velká dřevěná vila v anglickém stylu, kde i přebýval šanský král. Nyní v pomalu se rozpadajícím se domě bydlí jeho příbuzná, která láká okolo se potulující turisty na výstavku černobílých dobových fotografií. Celé toto místo působí docela smutně a ponuře, typická ukázka zašlé slávy, kterou by patrně barmský režim zasunul na propadliště dějin.
Za prohlídku také stojí lokalita, nazývaná Malý Bagan – jedná se o několik chrámových budov a docela velké množství starých kamenných a cihlových pagod. Staré pagody se pomalu rozpadají, ale toto místo stojí rozhodně za návštěvu, nikam nespěchat a pomalu si prožívat atmosféru. Nezdá se to, ale potulováním po tržnicích, chrámech, místním parku, nakukováním do domácností a zahrad, jsme strávili celý horký den a jsme pěkně unavení. Času moc nemáme a tak na další den volíme variantu kombinovaného výletu po okolí s průvodcem, čeká nás celodenní výlet pěšmo a následně pak asi tříhodinový výlet lodí po řece Dokhtawady, která město z části obtáčí.
Výlet po okolí Hsipaw
Ráno nás čeká průvodce, postarší šlachovitý chlapík v tesilových plandavých kalhotech a tanečních polobotkách naboso, přes ruku omšelé sáčko, s sebou nemá ani láhev vody, ale na konci našeho treku vypadá stále svěže, zatímco já se belhám s vypětím všech svých sil – ostatní na tom nejsou o moc lépe… Náš průvodce celou cestu mluví a něco vysvětluje. Ticho nastalo pouze na řece, kdy přes rachot motoru nebylo slyšet vlastního slova – anglicky se jakž takž domluvíme, ale angličtina v jeho podání byla docela originální, trochu mi připadala jako mluva komisaře Clouseaua v Růžovém Panterovi. Nicméně díky němu navštěvujeme na kraji města výrobnu rýžových nudlí a výrobnu uzených sojových placiček nejen nevábně vonících, ale i nechutnajících a to nikomu. Nudle, to byla jiná kategorie – velké bílé pláty přehozené přes ráhna dosušované ventilátory z dálky vypadají jak ne příliš dobře vypraná prostěradla, nařezané nudle se pak suší venku na sluníčku, docela fotogenická záležitost.
Krajinou rýže
Vrcholem našeho dopoledního výletu je vodopád, který padá z výšky asi sto metrů, krajina je velice hezká, mírně zvlněná, procházíme rýžovými políčky a k závěru stále stoupáme. O vodopádu jsme věděli, máme všichni sebou plavky, to by bylo,abysme se nevykoupali – jenže zhruba půl hodiny před cílem se k nám přidává skupina místních pubertálních výrostků kteří se předvádí a jsou docela nepříjemní. Z koupání nakonec nic není, ale možná by to bylo docela o zdraví – proud padající vody je opravdu silný, všude se vznáší kapičky vody a za chvíli jsme docela promočení. Kopečkovitou krajinou pak pokračujeme k vesnici, kde máme domluvené jídlo – šanskou polévku.
Řeka Dokhtawada
Okolo třetí pak dorážíme k řece, kde na nás čeká loď. Na řece strávíme asi tři hodiny, navštěvujeme vesnici s typickou šanskou architekturou a po proudu se vracíme do města. Už je večer a jsme docela dost utahaní, takže dáváme sprchu a rychle někam na večeři a pivo..no a pár panáků výborné místní whisky, dnes jsme si je opravdu zasloužili.
Hsipaw na kole
Ráno nás čeká poslední den v Hsipaw a tak hurá na náš oblíbený dopravní prostředek – kola. Moc dobrá volba. Hlavně hodně vody na pití a vyrážíme projet další okraj města a pak někam, po písečné cestě, do okolních kopečků. Projíždíme rýžovými a kukuřičnými poli cesta necesta, vesele zdravíme pracující barmánce, kteří evidentně v těchto končinách nikdy bílého turistu, navíc na kole, neviděli. Takto bloudíme víc jak čtyři hodiny a moc si to užíváme. Těžko říct, jestli bysme byli tak nadšení kdyby někdo z nás třeba píchnul, ale kola i my jsme vše absolvovali v pořádku. Do Hsipaw se vracíme odpoledne, ještě jednou si projíždíme Malý Bagan a jeho okolí a vracíme se na hotel. V městečku si v naší oblíbené vývařovně dáváme večeři a jdeme spát, ráno v pět máme odjíždět autobusem do Mandalay kde plánujeme strávit dva dny.
O proběhlých volbách jsem se zmínil docela okrajově. Vše zde v Hsipaw proběhlo v klidu, nahony vzálené předvolebnímu křepčení v barmské části Myanmy. Trochu jsme se poptávali a vítězem ve volbách se zde stala nějaká místní šanská strana a vypadá to, že volební vítězství Aun Schan Su Tij, původem barmánky, zde nikoho ani moc nezajímá – ale je to možná jen dobře skrývaná radost..
cestopis následující
Přidat komentář