Dnes je pondělí, a tak na obchůzku městem vyrážíme jen sami s Ondrou. Dnešní den máme za cíl navštívit co možná nejvíc architektonických skvostů Londýna. Abychom si naši cestu usnadnili, rozhodli jsme se koupit si celodenní lístek na veřejnou dopravu. Začali jsme stylově- vystoupili jsme na nejstarší zastávce londýnského metra na Baker street. Ještě než nám došlo, kde se vlastně nacházíme, poručila jsem Ondrovi dané místo náležitě zdokumentovat. Tvar hlavní obloukovité klenby tunelu se odrážel v malých okachlíkovaných výklencích. Bylo zde poměrně šero a všechno nasvědčovalo tomu, že zastávka musí být opravdu stará. Z Baker street jsme vyrazili na Abbey road, kterou proslavili fenomenální Beatles, když si místní přechod vybrali jako pozadí k jedné ze svých desek. Až ve chvíli, kdy vidíte fanoušky této kapely vrhající se pod kola aut za účelem získat nejlepší fotografii daného místa, dojde vám, jak velkým fenoménem tato kapela musela být a i v současnosti je. Po několika neúspěšných pokusech nechat se přejet od místních Londýňanů jsme místo opustili a vydali se z kopce dolů směr centrum.
Daleko jsme nedošli. Naší další zastávkou byl totiž kriketový stadion – Lord´s cricket ground, který je mezi architekty proslaven svou „kukaní“ pro zástupce hlasatelů a lidi od tisku, kterou navrhl slavný ateliér Future system v čele s českým rodákem Janem Kaplickým. Chtěli jsme se podívat dovnitř, ale při představě dvouhodinové prohlídky na téma kriket a neskutečných peněz, které po nás chtěli, náš záměr vzal za své. A tak jsme udělali alespoň pár fotografií z dálky.
Přes Nothing hill jsme se dostali až k Serpentine galery, kde se měl nacházet pavilon, který každoročně navrhuje a následně i konstruuje nějaká světoznámá architektonická kancelář. Bohužel, přišli jsme příliš pozdě, abychom viděli ten z roku 2011 a příliš brzy, abychom mohli obdivovat nový z roku 2012, který má teprve navrhnout světoznámá švýcarská architektonická kancelář Herzog & de Meuron. No nic. Tak úplně zbytečně jsme sem samozřejmě nešli. Útěchou nám byl památník princezny Diany, který je nedaleko umístěn od galerie. Jedná se o kruh s tekoucí vodou, který je horizontálně položen v terénu. Podle autorů je v tomto kruhu vyjádřena symbolika Dianina života. Občas rychle zurčící voda střídá vodu klidně proudící a pak se převalí přes malý vodopád, až se promění v klidné zrcadlo.
Po procházce přes zahrady jsme konečně nasedli na jeden z místních Doubledeckerů- co by to bylo za návštěvu Londýna, abychom nezkusili místní fenomenální Doubledeckery. Dojeli jsme až k M&M Word, kam jsme se prostě museli podívat už jen z principu. Kolem nás se rozprostírala budova o 4 podlažích, kde jsme si mohli koupit cokoli, co vás napadlo s motivem M&M. Jediné, co jsme si chtěli koupit, byl obyčejný pytlíček těchto arašídů obalených v čokoládě. K našemu zklamání zde ovšem tento obyčejný pytlíček nebyl na prodej. Jak absurdní.
Po M&M Word jsme vyrazili do čínské čtvrti-podívat se na místa, která byla včera zaplavena davy turistů a místních oslavujících nový čínský rok. V jedné z místních restaurací jsme si dopřáli menu „all you can eat“. A když jsme pak vyšli ven, s úžasem jsme zjistili, že nad Londýnem svítí sluníčko a je překrásně. Proto jsme neváhali a rychlým krokem vyrazili k London Eye – obrovskému kolu, které se celé otočí jednou za půl hodiny, a ze kterého můžete pozorovat celý Londýn.
Po obhlídce Londýna z ptačí perspektivy jsme nasedli opět na metro a nechali se dovézt k West India Quay, což je most- další významný počin Kaplického a jeho Future system. Začalo se stmívat. Most nezklamal, a protože jsme měli na plánu ještě další architektonické zajímavosti, vypravili jsme se opět na metro směr budova Pojišťovny Lloyds a také jsme nemohli minout slavnou Fosterovu „Okurku“- mrakodrap, který vévodí londýnskému panoramatu. Pak už jsme jen nakoupili cidre, kitkat a chipsy a vyrazili směr Pétiny koleje.
Přidat komentář