Po vydatné snídani jsme se vypravili opět do centra Londýna. Dnes jsme měli navštívit typická lákadla typu Čínská čtvrť, Trafalgar square či londýnskou ikonu – Big Ben.
První zastávkou byl slavný Piccadilly circus. Sem jsme se dostali po naší „oblíbené“ Oxford street, kde si Péťa chtěla vyměnit nějaké nehodící se nakoupené zboží z předchozího dne. Piccadilly circus nezklamal. Světélkující a jezdící reklamy nejen na Coca-colu, Doubledeckery a socha Kupida uprostřed celého náměstí nám jasně dávala znamení, že jsme v turistickém centru Londýna.
Naše turistická výprava pokračovala přes Čínskou čtvrť. Cestou sem kolem nás přibývaly davy lidí, které se hrnuly stejným směrem jako my. No, Číňanů je sice na světě hodně, blesklo mi hlavou, ale že by kvůli tomu byly přeplněny i čínské čtvrtě všude po světě? To je nějaké podezřelé. Smysl celého davu jsme pochopili záhy. Dnes se totiž konala čínská oslava nového roku. A protože všechno, co se v Číně veřejně oslavuje, musí být náležitě ohromující a velkolepé, tak také tato oslava připomínala velikost, bohatství a prosperitu tohoto přelidněného státu. Musím přiznat, že objevování tohoto místa, když se kolem vás valí davy místních i turistů, kteří na každém kroku (k mému nepochopení) hází po zemi práskací kuličky, není úplně to ono, co byste chtěli zažít. Proto jsme si v místním pekařství v rychlosti koupili čínské sladké pečivo, a pak už kvapem prchali směr Trafalgar square. K naší nemilosti se ovšem ani Trafalgarské náměstí neobešlo bez obrovských obrazovek a tisíců lidí, kteří zde oslavovali nový čínský rok. Proto jsme toto místo jen v rychlosti prošli a pokračovali dále k Buckinghamskému paláci, kde na nás měla čekat královna, na kterou se nesmí říct křivého slova. Bohužel nám ani nevyšla zamávat na svůj balkón, a tak jsme s vtipy o tom, co právě asi dělá, opustili prostranství před mřížemi a šli to zkusit rovnou k premiérovi do Downing street N. 10. No, co vám budu vykládat. Byla neděle a tak asi i premiér potřeboval trochu oddych, a proto, nejen, že nás nepřijal, ale jeho ochranka nás nepustila ani za mříže, které pro jistotu chrání rovnou celou ulici.
Hmm, dnes hold nemáme štěstí na setkání s velkými londýnskými celebritami. A tak jsme se šli alespoň podívat na Big Ben – londýnskou ikonu, kterou si můžete do svých domovů odnést spodobněnou například na hrníčku, tričku, ale i kondomu, jak jsme se hned první den sami přesvědčili v jednom z místních obchodů se suvenýry. Big Ben byl fajn, ale ještě lepší byla zrekonstruovaná budova továrny na břehu Temže, o jejíž rekonstrukci se postarala světově známá architektonická kancelář Herzog & de Meuron mezi léty 1995-2000. V současnosti zde sídlí New Tate gallery, kde můžete zcela zadarmo obdivovat nejen obrazy a sochy umělců dvacátého století.
A už se zase setmělo. Péťa nás opustila s výmluvou, že se musí připravovat na svůj zítřejší školní den. S Ondřejem jsme osaměli. Protože nám začala být tak trochu zima, rozhodli jsme se, že se projdeme nočním Londýnem a zkusíme najít nějaké místo, kde bychom si mohli sednout na kafe nebo na čaj.
Potulovali jsme se ulicemi, až jsme narazili na otevřený obchod, kde jsme si koupili pivo a octové chips. S lahví v ruce a promaštěným žaludkem od chips jsme se dostali až před obchod, kde prodávali mražený jogurt s různými příchutěmi, ovocem a sypáním. Jednalo se o téměř přesnou kopii obchodu, který jsem poprvé navštívila před týdnem v Madridu, a o kterém jsem si myslela, že je jediný v Evropě. Potřebovala jsem zkusit místní variantu v Madridu ověřené dobroty, a tak jsme si šli sednout dovnitř. No, jogurt byl asi dvakrát dražší než ve Španělsku a minimálně dvakrát chudší, ale za zkoušku to stálo. Zbytek večera jsme se poflakovali nocí, až jsme se konečně odhodlali vyrazit zpět na londýnskou periferii za Péťou.
Přidat komentář