Rybolov a přírodní koupání Baraba
Je všední den a u vody je na všech březích jen pár rybářů. Ideál! Moc nevím, kde zaparkovat, z hlavní silnice jsou cedule se zákazem zastavení. Rybáři to asi mají povolené, protože stojí u vody. V každém případě mě překvapuje rozlehlost vodní plochy. Jezera vklenutá do přírody, svahy někde zarostlé náletem, jinde travnaté. Srázy k vodě jsou někde velmi příkré.
Kolem jezer jsou cesty a různě prošlapané pěšinky k vodě. Ideální by bylo mít kolo /ale i pěšky je to fajn/, to by byl super výlet kolem jezer. Z několika míst je dobře vidět na mělnický zámek, jen kdyby všude nebyla ta žlutá řepka. Nelíbí se mi a kazí mi všechny krásné pohledy a ještě kýchám. Nemám zkušenost jak to tady je s koupáním, ale v každém případě pár míst se mi na koupání zdálo vhodných. Jednotlivá jezera mají různou čistotu a kvalitu vody, to je zřejmé i na pohled. V každém případě to budu muset brzy vyzkoušet.
Jezera budou asi hlavně rájem rybářů, jezdí sem ale i potapěči, pejskaři a naturisté.
Jezera Baraba
Přírodní zatopený lom Baraba se nachází mezi obcemi Cítov a Vliněves kousek od Mělníka. Hloubka vody v jezerech je od 2-10 metrů. V lomu není zázemí, jako jsou toalety, občerstvení. Bohužel cestou kolem jezera je vidět, jak si lidé naváží přírodního relaxu u vody. Všude poházené papíry i plasty. Nechápu , když někdo vykoná potřebu, si po sobě nemůže vše zahrabat. Můj krkonošský dědeček nás tohle učil od dětství , není to přeci nic těžkého.
Podél jezer je zakázáno kempování, táboření, stanování, bivakování a rozdělávání ohňů. Jestli to tak je , také nevím, na to je lokalita moc lákavá.
Barabové je dřívější název pro putující železniční dělníky. Název Baraba vznikl možná podle biblického lotra Barabáše. Barabové byli „cizí“ a lidi se jich báli. Nuzní a otrhaní dělníci žili v nouzových chatrčích nevábného vzhledu/ v barabiznách/.
Ajznbonští tovaryši, trhani nebo barabové bylo lidové označení pro dělníky, kteří ve velkém počtu pracovali na stavbách nových železničních tratí v 19. století. Trhani se jim říkalo kvůli obvykle rozedranému oblečení, které svědčilo o chudobě, nestálém bydlišti a často i blízkém vztahu k alkoholu.
Drsnost v jednání i v řeči je u barabů spojena s primitivním až obětovným hrdinstvím, a s vroucí nábožností a dětinskou důvěrou v patronku barabů, sv. Barboru.
Přidat komentář