Polední kameny – Smědava

Polední kameny

Po týdnu se opět vrátilo babí léto a s ním i jasná výzva vyrazit do přírody. Bohužel o meteorologické výstraze ohledně silného větru se dozvídáme až z rádia. A to v době, kdy sedíme v autě, někde na půli cesty. Tentokrát vyšla předpověď na sto procent. A musím říct, že si nepamatuju, jestli už jsem někdy takový vichr z hor zažil.

Cesta od  Smědavy

Za poplatek 100,- korun parkujeme auto u Horské chaty Smědava. Odtud vyrážíme pozvolným stoupáním po Stolpišské silnici k Paulově louce. Původní plán byl ještě cestou navštívit vodopád Bílé Smědé. Slyšíme ho, dokonce i vidíme. Nicméně vyšlapaná pěšina, která k němu pravděpodobně vede, je na první pohled jen pro opravdu drsné horaly. Ten sráz dolů je opravdu hodně neschůdný.

Přicházíme tedy na Paulovu louku. Tady posnídáme luxusní pečivo, zakoupené po cestě v Pekařství Mašek ve Smržovce. Musíme konstatovat, že Prameniště Bílé Smědé je krásný kousek přírody v Jizerských horách. Naše následující kroky teď směřují po žluté značce na úbočí Smědavské hory. Na rozcestí se pak ubíráme vlevo a víceméně po vrstevnici se dostáváme k cíli dnešní výpravy.

Polední kameny

„Horo, horo, otevři se pro člověka poctivýho a vydej mu málo z bohatství svýho“. Pokud věříte na pověsti nebo na poudačky ze sousedních Krkonoš, tak vězte, že každým rokem se v pravé poledne o  Zeleném  čtvrku na Poledních kamenech otevírá jeskyně s pokladem. A kdo ví, jestli Trautenberk nehnal Kubu, Anče a hajnýho z Krkonoš až sem. Z toho vyplývá, že nejen na barevný podzim, ale i na jaře se sem vyplatí vyrazit. A vlastně po celý rok.

Polední kameny najdeme ve výšce 1006 metrů nad mořem, nedaleko Frýdlantského cimbuří. Na poměrně malém prostoru objevujeme nečekaně velké množství různých skalních věží, jednotlivých skalisek, volných kamenů a viklanů. Z několika těchto přírodních útvarů je možné vyhlédnout do dalekého okolí.  Jen kdybychom si vybrali den bez té šílené vichřice. Někteří spoluturisté, hlavně z Polska, se toho nebáli, ale u nás zvítězil zdravý rozum.

Je všeobecně známo, že Jizerky jsou nočník Evropy. Když v Praze prší, tak tady leje. I právě prožitá víkendová zkušenost velí, že při podzimních výletech na sever, a nejen tam,  se vyplatí si s sebou sbalit minimálně náhradní ponožky a obuv. Naše dnešní cesta vedla přes prameniště místních říček, a často tady nebylo kam šlápnout suchou nohou. Párkrát jsme si i regulérně nabrali vodu do bot. A klouže to úplně všude, hlavně na kamenech.

I přes všechna tato příkoří přírody si však užíváme velmi příjemnou sobotu na úžasných místech Jizerských hor.