Dorazili jsme k plánovanému cíli. Dopřejeme si doma připravenou svačinu a pomalu se chystáme zpátky, po té samé cestě. Ta trvá tradičně kratší dobu, než trasa původní
Cesta na Raisovu vyhlídku
Letošní studený podzim udělal tentokrát na víkend malou výjimku. Meteorologové předpovídají přes den i trochu sluníčka, což jim kupodivu vychází. I jinak máme docela štěstí. V plánu dnešního výletu je zastávka u Žabakoru, největšího rybníka Českého ráje. A to pokud možno při východu slunce, pokud nějaké bude svítit. Naštěstí stíháme skoro přesně a i sluníčko se začíná klubat nad obzorem. Tu hodinu a čtvrt trvající představení stálo opravdu za to vidět. A nepopulární brzké vstávání tím pádem zapadlo v propadlišti dějin.
Obec Všeň
Jihozápadním směrem od Turnova najdeme obec Všeň. První zmínky, tehdy o farní vsi, pocházejí již z roku 1318. Dnes ke Všeni patří ještě původně zemědělské osady Mokrý a Ploukonice. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je to jedna ze vstupních bran do Českého ráje. Na rozdíl od známých míst, o kterých se v této souvislosti hovoří, tady pohodlně zaparkujeme auto, poblíž Obecního úřadu. A zdaleka tu není tak narváno, jako například v nedaleké Hrubé Skále.
Dominantou Všeně můžeme prohlásit kostel svatého Filipa a Jakuba. Stávající novogotická stavba pochází z roku 1832. Historie ale sahá až do počátku 14. století. Je viditelný z širokého okolí. Kolem kostela se rozkládá místní hřbitov. Je obehnán kamennou zdí, kterou zdobí pískovcové plastiky z dílny barokních sochařů Jelínků z Kosmonos.
Všení prochází cyklostezka. Ta kolaře zavede do obce Kacanovy, kde si můžou vybrat z dalších směrů, kudy se nejlépe dostat k pískovcovým zajímavostem CHKO Českého ráje. My jsme tu ale pěšky, a proto tedy volíme žlutě značenou turistickou cestu. Vydáváme se na Kozlov a Raisovu vyhlídku.
Přes Vústru na Kozlov
Velmi pozvolným stoupáním procházíme smíšeným lesem. Nepřeberná paleta barev podzimu všude kolem nás, kam jen oko dohlédne. Přibližně po zdolání jednoho a půl kilometru příjemnou lesní pěšinou se před námi rozprostírá lesní jezírko Vústra. Přírodní památka, vyhlášená díky slatinné louce, rozkládající se v okolí. Nacházíme se v oblasti, kde se vyskytuje několik druhů speciálně chráněných rostlin a živočichů. Samotný rybník je používán pro chov ryb.
Teď už se stezka začíná pomalu zvedat a zvolna se blížíme ke Kozlovu. Na stejnojmenném kopci přicházíme do nitra rozvalin bývalého dřevěného hradu, zabudovaného do okolních pískovcových skal. Jeho počátky se datují také do první poloviny 14. století. O sto padesát let později už je ovšem znám, jako opuštěný. Dnes tu nacházíme jen vytesané světničky ve skále a zbytky obranných příkopů. Prolézáme všechny skalní útvary a jejich tajemná zákoutí. Ten hrad musel být neobyčejně rozsáhlý a důmyslně vystavěný. Zároveň nás stále na každém kroku nepřestávají lesní rostliny překvapovat svou barevností.
Raisova vyhlídka
Několik desítek metrů nad Kozlovem byla vybudována vyhlídka.V nadmořské výšce 378 metrů nad mořem najdeme přístřešek s lavičkou a rozhledem do kraje. Vyhlídka nese název českého spisovatele Karla Václava Raise. Ten toto místo roku 1919 osobně navštívil, když trávil s rodinou prázdniny v Kacanovech. Kromě Turnova a blízkého okolí odtud dohlédneme až na Ještědsko-kozákovský hřbet, na vrcholy například Javorníku, Kopaniny nebo Hamštejnský hřeben.
Dorazili jsme k plánovanému cíli. Dopřejeme si doma připravenou svačinu a pomalu se chystáme zpátky, po té samé cestě. Ta trvá tradičně kratší dobu, než trasa původní. Tím spíš si uvědomuji, že pro pohodovou procházku, například s dětmi nebo projížďku na kole se hodí jen část stezky k jezírku. Odtud je to na vyhlídku opravdu jen pro pěší. Od jezírka se ale dá vyrazit i po neznačených pěšinách, kterých je tady jako máku. Několik místních jsme potkali. Určitě rádi poradí všem, kteří jsou tu poprvé. Anebo si musíme vystačit sami. Například Mapy.cz mě ještě nezklamaly.
Přidat komentář