Okruh Pontal da Carrapateira

Den před odletem je třeba trošku relaxovat a tak volíme okruh Pontal da Carrapateira, vzdálený hoďku jízdy. Má jen deset km, zařazení “easy” a je součástí značené Fishermen’s trail. Je čas na brodění řekou, pozorování surfařů, koupání na překrásných plážích i pivko.

Évora – Unesco

Den odletu si zpestřujeme návštěvou Évory, velmi příjemné město s historickou elegancí. Staré maurské centrum, obklopené zachovalými hradbami, je součástí světového dědictví UNESCO. Přestože má jen 40 tisíc obyvatel, nachází se tu více oficiálních památek než v kterémkoliv jiném portugalském městě, kromě Lisabonu. K nejzajímavějším patří zbytky římského chrámu z 2. či 3. století. Do oblouků akvaduktu, který do města přiváděl čistou vodu, jsou dnes vestavěny domky, obchůdky a kavárny.

Z mnoha dalších kostelů vyniká soukromě vlastněný Igreja de São João se skvělou dlaždičkovou výzdobou (azulejos). Nechybí ani katedrála, připomínající zvenku pevnost.

Most Vasco de Gama

Na letiště v Lisabonu zbývá jen 134 km, řeku Tejo tentokrát přejíždíme po mostě Vasco da Gamy svého času nejdelším (12,3 km) v Evropě. O prvenství ho připravil Most přes Öresund (ano, ten z detektivního seriálu), spojující dánské hlavní město Kodaň se švédským přístavním městem Malmö (16 km). Odevzdáváme auto a přímým letem se vracíme do Prahy. Poprvé v životě jsem prošlapala trekové boty. A jsem moc ráda, že to bylo v Portugalsku na Rota Vicentina.

Na závěr…

PS.: Na cestu v průvodci doporučují září až říjen, léto nesnesitelné vedro. Pokud je jen trošku možnost, hlasuju pro květen (nomen omen). S trochou štěstí zažijete koupání, teplé dešťové přeháňky a velmi fotogenické, dynamické změny oblohy. Hodí se i teplejší outdoorové oblečení, pevné trekové boty, nepromokované kousky, ale vše se dá nacpat do příručního kufru s váhovým omezením. Ceny milosrdné, nakupovaly jsme převážně v supermarketech. Důležité položky jako je pivo, víno a kafe jsou dostupné.