Porto Covo a Almograve

Rota Vicentina je 400 kilometrů dlouhá značená stezka, vedoucí podél jihozápadního pobřeží Atlantského oceánu. Celá trasa je rozdělena na dvě víceméně souběžné či překrývající se stezky s názvy Fishermen’s Trail a Historical Way. Obě vedou přes regiony Alentejo a Algarve. Historická stezka je více ve vnitrozemí, nás “suchozemce” po návštěvě Lisabonu a přelidněné Sintry více láká Fishermen’s Trail.

Fishermen’s Trail

Celá trasa je náročnější, vede na dohled oceánu nebo přímo po vysokých útesech, kde dobře značené cesty prochází skrz unikátní přírodní rezervaci Parque Natural do Sudoeste Alentejano e Costa Vicentina. Díky tomu patří pobřeží na trase mezi nejvíce zachované v Evropě. Stezka je zatím relativně málo navštěvována, potkáváme nemnoho turistů, pokud ano, jsou to většinou milí lidé, naladění na stejné vlně. Stezky jsou rozděleny do přibližně 20kilometrových úseků, které vždy začínají a končí v místech, kde lze najít ubytování po denním výletu, pro zdatnější jedince je možno putovat od severu na jih (či obráceně), s batohem a veškerým majetečkem na zádech. My, co máme na zádech výhřez plotýnek, volíme odlehčenější variantu. Poslední den pobytu v Lisabonu půjčujeme auto a vyrážíme přes most Ponte 25 de Abril na řece Tejo (ústící zde do Atlantského oceánu) směr jihozápad.

Reserva Natural do Estuário do Sado

Jižně od města Setúbal projíždíme přírodní reservací Reserva Natural do Estuário do Sado, zastavujeme na první oceánskou koupačku. Květnový oceán je velmi osvěžující, ale nás odchované Lipnem a Baltem to nemůže odradit. Nekonečná pláž bez lidí je dobrou předzvěstí dalšího putování. Pochválit musím i zapůjčené auto Renault Clio, kufr právě na tři malé kufry a dvě 5l krabice s vínem, navigace, vše funkční, levné. Cca po 200 kilometrech dorážíme do naší první destinace na Rota Vicentina – Vila Nova de Milfontes. (rezervace z Prahy přes booking.com.: Apartamentos e Quartos A Canga (3 os. / 3 noci / celkem 180 Euro). Příjemný apartmán s kuchyňkou.

Porto Covo

Ráno balíme každá dva litry vody, svačinu na celodenní pochod a nějaké náhradní oblečení s pláštěnkou. Prozřetelné. Vyrážíme směr sever, cíl Porto Covo, dle průvodce 20 km, level: difficult, převážně písečné duny, skalnaté útesy. A božské výhledy, barvy a vůně. A přeháňky, které se brzy naučíme předvídat díky meteoradaru, včas navlékáme “igelity” a hledáme částečný úkryt. Střídá slunce, neodoláme koupačce. Ošetřujeme zakrvácené kotníky, vlny jsou přece jen větší, než na tom Lipně. Do Porto Covo dorazíme unavené, s hlavou plnou nádherných obrázků. Místním autobusovou linkou se za pár euro vracíme zpět do Vila Nova de Milfontes.

Almograve

Ráno směr jih, cíl Almograve, 15 km, somewhat difficult, píše průvodce. Zacházíme si trošku do vnitrozemí, škrblíme a nechceme platit člun, řeku Miro zdoláme po mostě. Upozornění v brožurce, že část trasy vede skrz oplocené ohrady se sice přátelským, leč k cizincům ostražitým skotem bereme seriozně, vrátka vždy pečlivě zavíráme a snažíme se tvářit rovněž přátelsky. Na útesech pozorujeme hnízdící čápy, rorýse, odsuzujeme biodiversní akácie, které zde prý nemají co dělat a vytlačují tak původní flóru. Co naplat, kouká se na to ale moc hezky, tolik odstínů zelené v kontrastu s azurovou oblohou, oceánem… vůně nejrůznějších bylinek, kvetoucí koberce sukulentů a nejrůznějších skalniček.