Zambujeira do Mar

Další den nás čeká přejezd do naší druhé destinace Zambujeira do Mar (hotel Sol Dourado / 3 os. / 4 noci / 220 Euro), vzdálené pouhých třicet km. Zajíždíme proto do vnitrozemí do vesničky Troviscais, kde začíná i končí dvanáctikilometrový okruh. Vede nás částečně podél řeky Mira, rákosové bažiny střídají eukalypty, korkovníkové duby, olivovníky. Po písečných dunách a hukotu oceánu příjemná změna. Cestou do hotelu ještě zastávka u majáku Cape Sardao.

Malé rybářské osady, cihlově zbarvené písečné duny, vůně piniového lesa a pohled, který nenajdete nikde jinde na světě – čápi hnízdící na útesech. To vše je skutečným balzámem pro vaše smysly, říká náš papírový průvodce a nepřehání ani trošku. 22 km dlouhá trasa (somewhat difficult) ze Zambujeira do Mar na sever až do městečka Almograve, kde zakončujeme klasikou: “tres cervejas, obrigada” a v povznesené náladě pak hledáme autobusovou zastávku (vždy to bývá docela dobrodružné) a dálkovým autobusem se vracíme na večerní koupání v Zambujeira. Za výkon se odměňujeme skvělou chobotnicí pečenou spolu s bramborem, cibulkou a olivami v místní restauraci. Čínská polévka je super, ale nemusí být každý den. “Tres cervejas, obrigada” si v rámci výuky portugalštiny ještě několikrát zopakujeme a jdeme připravit plán na poslední úsek naší rybářské trasy.

Mar do Odeceixe

Ze Zambujeira do Mar do Odeceixe směrem na jih vede trasa dlouhá 18 km, středně náročná, opět ale maximálně krásná. Cestou možné dvě zastávky na občerstvení, první znamená dva km zacházku do vnitrozemí, okamžitě hlasujeme pro vesničku Azenha do Mar, která je po cestě a nabízí kromě kavárny i pivko a jak se později ukáže, i úkryt před další přeháňkou. Cestou pozorujeme místní rybáře, spouštějící své čluny do vln a sběrače škeblí s divnými háky. Nenacházíme nory divokých králíků, zato míjíme pštrosy a rohaté veliké cosi a jsme rády, že nás dělí ohradník.

Amália beach

Míjíme Amália beach, pojmenovanou po pěvkyni Fada, místní divě Amálii Rodrigues, která zde vlastnila vilu. Nevybrala si špatně. Z dřevěných lávek jsou překrásné výhledy na útesy, kde jednotlivé sedimenty vytvářejí parádní barevnou škálu. Poslední úsek zdoláváme pomocí upevněného lana a já musím vyseknout poklonu čtyřem Angličankám, dámy kolem sedmdesáti, s kterými se na cestě několikrát “předbíháme”… Od ústí řeky podél břehu pokračujeme do městečka Odeceixe, kde si po jeho prohlídce (fotodokumentuji místní pobočku Komunistické strany Portugalska) a kávě, voláme taxi (odhad 1km/1euro odpovídá), vracíme se do Zambujeira do Mar.