Praha z pohledu zahraničního turisty
Přiznávám se i bez mučení: „Jsem z Prahy a jsem na to hrdá!“ Tento článek je určen všem brbralům a nespokojencům, aby si uvědomili, jak krásná je naše země v čele s hlavním městem a byli konečně hrdí na svůj původ.
Praha matka měst (Praga mater urbium), Praha hlava republiky (Caput Rei publicae), Praha hlava království (Praga Caput Regni) je pátým nejnavštěvovanějším městem evropy (Po Londýně, Paříži, Istanbulu a Římu) a ke své návštěvě každoročně láká víc a víc zahraničních turistů.
Skupinu turistů, Skotů, jsem ve svém rodném městě provázela v říjnu. Na rozdíl od ostatních destinací je pro mě Česká republika speciální. Popravdě jsem hrdá Češka. Když mi někde ve Skotsku vpálí větu: „A proč jsi se odstěhovala z Československa?“ rychle dotyčného upravím a poučím o evropských dějinách. Na batohu nosím přišitou českou vlajku, u dokumentů z 21. srpna obvykle brečím, a když se přesunu časem k 17. listopadu, slzám se také nevyhnu. Provázet cizince po místech, kde jsem prožívala své dětské a pubescentní období, vnímám jako privilegium, takže pokud si myslíte, že žijete v nejhorší zemi na světě, odstěhujte se. Volbu máte.
Výborné jídlo a ještě krásnější město
Naši návštěvu města jsme začali na Malostranském náměstí obědem. I přesto, že jsou zdejší ceny výrazně nadsazené (za klasickou svíčkovou zaplatíte něco okolo 200 Kč), cena je pro britské cizince velmi příznivá. Za 6,5 liber se totiž většinou nenajíte, takže jsou zde všichni velmi spokojeni.
Procházíme náměstím okolo morového sloupu, kde začínám svůj výklad o Praze středověké, a pokračujeme Nerudovou ulicí vzhůru na Pražský hrad. Vysvětluji, že trdelník je novodobý výborný marketingový tah a ukazuji tradiční české sladkosti, jakým je větrník, můj v dětství oblíbený punčový dort, nebo třeba trochu sušší medovník. Skoti prochází s otevřenými ústy. Něco takového se v kopcovitém divokém Skotsku nevidí.
Wow! WoW! WOW!
Přicházíme na Hrad, kde nás čeká onen „Wow“ výhled na město. Je krásně. Prahu stověžatou, modrou vlnící se linku Vltavy a červené střechy historického města máme jako na dlani. Pak přichází mé soukromé zklamání, vchod na Pražský hrad je uzavřen a my tak musíme projít okolo a dostat se do malé kontrolní fronty. Turisti nenadávají, přijde jim to normální. Na kontroly jsou zvyklí po celém světě. Při kontrole neprocházíme ani pořádným rámem a batohy ukazujeme jen tak v cuku letu. Dle mého názoru jen nepříjemná buzerace ze strany „Vy víte koho…“.
Procházíme zahradami Pražského hradu a po několika stupňovém schodišti se ocitáme před obrovskou budovou Katedrály sv. Víta. „Boom“ další otevřené pusy dokořán. „A to jsme ještě nebyli na Staroměstském náměstí a neprošli přes Karlův most!,“ pomyslím si.
Jak říkám, Praha je nádherné město, které v mnohém převyšuje své evropské kolegy. Neměli bychom být pořád tak kritičtí. Dovolme si žasnout nad architekturou, bohatou historií a odvahou našeho národa. Zasloužíme si to!
Přidat komentář