Přechod Krkonoš

Holky přešly Krkonoše

Je pátek 16:30 a jsme na Černém Mostě. Je nás 6, já, Ajka, Ifča, Sába, Bára a Bára. Sraz máme na schodech, za právě probíhajícími farmářskými trhy. Holky kupují na cestu 2 lahve moravského vína. Přesouváme se na nástupiště, kde je dlouhá fronta čekajících. Máme místenku a tak jdeme dopředu. Batohy jsme uložili do kufru. Řidiči jsme ukázali místenky a šly si sednout, když v tom nám řidič oznamuje , že nikdo nezaplatil zavazadlo! A tak my i ostatní cestující, chodíme po jednom zaplatit 12 Kč. Odjíždíme do Harrachova. V autobuse sedíme vzadu, spolu s pánem, který vypadá, že chce intenzivně pracovat na svém notebooku. Když viděl holky, že  vytahují víno, svůj notebook schoval do batohu a raději si pustil muziku.V Harrachově jsme si došly na záchod, doplnily tekutiny a pak jsme vyrazily směrem Krakonošova snídaně. Po cestě potkáváme spousty lidí, kteří směřují  na Keltskou noc. Hudba, nás doprovází ještě dlouhou dobu.

Mumlavské vodopády

První zastávkou jsou Mumlavské vodopády, kde pořizujeme první foto. Kousek od vodopádu stavíme expedičního dvanáctikamenného  „mužíka“ , každý pokládáme dva kameny. Pak stoupáme vzhůru do hor. Už na začátku se dělíme na dvě skupiny. Ifča, Sába a já jdeme rychlejším (Ifčiným)  tempem vepředu a za námi jdou Báry a Ajka. Asi po hodině dáváme čůrací  a oddychovou pauzu. Ochlazuje se a tak si bereme mikiny. Začíná se stmívat. Ptáme se Ifči, jak dlouho ještě půjdeme. Ifči odpověď : je to kousíček J

Chatka U MAŠTALE

Konečně jsme na rozcestí , odkud jdeme už jenom asi 30 minut do cíle. Po pravé straně už vidíme malý palouk na kterém stojí chatka U MAŠTALE. Tyto chatky jsou po celém  hřebeni Krkonoš  a jsou zdarma k dispozici všem turistům pro přespání, nebo jako úkryt při nepříznivém počasí . Dovnitř jsme si daly věci a vyndaly vařič a připravily si studenou večeři s teplým čajem.  Chatce sice chyběly dveře , ale měly jsme teplé oblečení a spacáky. V noci nám bylo trochu chladněji, ale žádná tragédie. Já a Ifča jsme spaly v horním patříčku a holky spaly pod námi na podlaze.
Ráno v 7.15 zazvonil budík, sbalily jsme spacáky, nasnídaly se a vyrazily směr Vosecká bouda.

Cesta Česko – polského přátelství

Cesta trvala ani ne hodinku, ale byl to pěkný krpál. Doplnily jsme si vodu a vyrazily cestou česko-polského přátelství na pramen Labe. Cesta byla pěkná a doprovázel nás motýl  Emanuel. U Pramene jsme si odpočinuly a starší pán nás vyfotografoval s nahou dřevěnou  pannou. Další zastávkou je Labská bouda , tady jsme si daly borůvkové koláče, pivo a kafe. Hodinku jsme poseděly a pak se rozdělily na skupiny.

Sněžné jámy

Holky šly zpět přes pramen Labe okolní cestou a my jsme se šly ještě  podívat na Labské vodopády a pak kratší, ale prudkou stezkou ke Sněžným jámám, kde jsme měly s holkama sraz u vysílače Wavel. Pokochaly jsme se výhledem do kraje, doplnily tekutiny a dále pokračovaly po hřebeni. Po cestě jsme prošly kolem Mužských a Ženských kamenů, fotily , povídaly si a hladověly.

Cíl Luční bouda

Kolem 15. hodiny jsme došly na Špindlerovku a tady si daly  oběd. Obsluha, až na jednoho mladého číšníka nic moc, ale jídlo bylo výborné. S plnými žaludky jsme začaly stoupat  po nepříliš pohodlné kamenné cestě. Jen jsme vylezly první část kopce, vytáhla Ifča obrovskou čokoládu. Každý si kousek ulomil a pokračovaly jsme dále. Šly, jsme šly, šly, před námi v dálce byly kameny, u kterých jsme potkali partu Poláků, kteří měli rozlučku se svobodou. Nalili nám pivo, popovídali jsme si a pak pokračovali dále k našemu cíli, kterým byla Luční bouda. Tímto se nám potvrdil název této cesty, česko-polského přátelství. Z hřebene jsme měly krásný výhled na polskou stranu, na jezera a na jejich luxusní hotely a penziony položené v rozlehlém údolí.

Když jsme konečně dorazily na Luční boudu, šly jsme na recepci, kde nám velice nepříjemný pán nabídl nocleh. Všechny pokoje už byly obsazené, takže nám nezbylo nic jiného, než spát na zemi ve spacáku (i když tak jsme to stejně chtěly). Tohle místo i se snídaní nás vyšlo na 350 Kč. Daly jsme si teplou sprchu, převlékly se do čistého oblečení a pak šly Báry a Sába do restaurace a já, Ifča a Ajka jsme si vzaly vařič a venku jsme si uvařily rajskou s kolínkama. Večer jsme si v restauraci daly jedno pivo a pak jsme unavené ulehly do svých spacáků a během několika vteřin jsme usnuly. Ifča si ještě dlouho četla ve vedlejší místnosti, ale pak také zalezla do spacáku a usnula.

Kaplička Sv. Vavřince na Sněžce

Další ráno jsme si nastavily budíček až na 8 hodin ráno, jelikož nebyl důvod někam spěchat. V klidu jsme se nasnídaly (švédský stůl), zabalily si a okolo 10h opouštíme Luční boudu a přes rašeliniště pokračujeme na Sněžku. Na Sněžku jsme skoro vyběhly a od Luční boudy nám to trvalo ani ne hodinu. Na Sněžce zrovna probíhalo kázaní polského kněze Zbigniewa Kiernikovskiho a bylo zde spoustu věřících i nevěřících turistů, mnichů a jeptišek. Měly jsme štěstí, protože díky této slavnosti, byla otevřená kaplička sv. Vavřince, která je obvykle zavřená. Svatý Vavřinec je mimo jiné považován za patrona Krkonoš a horské služby.

Dnes výstup na Sněžku  i handicapovaných

Také jsme viděly a obdivovaly tři borce, kteří až na vrchol Sněžky donesli  na zádech handicapované ve speciální sedačce. Chvilku jsme zde pobyly, nafotily pár fotek a vydaly se po opačné cestě. Šly jsme táhlou cestou, kterou po všech stranách obklopovaly kleče.

Po ne moc dobře schůdné cestě jsme došly na boudu Jelenku, kde jsme doplnily vodu do lahví. Pak už jsme bez zastávek došly na Pomezní boudy. Našly jsme si malou příjemnou hospůdku, kde jsme se usadily na venkovní terase. Bylo asi 14 hodin a my měly ještě 2 hodiny do odjezdu autobusu. Daly jsme si výborné krkonošské kyselo, chleba s škvarkovou pomazánkou, brambory s cibulkou a slaninou a k tomu vychlazené pivo. Když už byl čas, vydaly jsme se na autobusovou zastávku, která byla od hospůdky asi 4 minuty a počkaly, než autobus přijede. Dojely jsme do Trutnova, kde jsme měly ještě necelou hodinu do příjezdu navazujícího autobusu do Prahy a tak jsme se sešly s naším bratránkem, který byl zrovna kousek od autobusáku. Holky si daly poslední krkonošské pivo, potom šly na autobus a já se vydala vlakem za mojí milovanou babičkou do Hostinného.

Celkem jsme ušly asi 35 km.