• Menu
  • Menu

Přechod Pyrenejí s Ifčou – 1. den

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Přechod Pyrenejí s Ifčou – 1. den

Už se to blíží. Jsou to přesně tři měsíce, co jsme si s Ifčou koupily letenky do Barcelony. Zítra ráno odlétáme. Dlouho jsme plánovaly, že jednou pojedeme do Pyrenejí.  Nakonec nám vyšel termín 3.-24.9. Dnes musíme nakoupit zásoby jídla na 9-10 dní, vyměnit eura, dořešit co vezmeme a co ne, a tak nějak vše pobalit.

Seznam pokrmů nezní příliš lákavě, ale holt nejsme asi dostatečně schopné na to sestavit jídelníček z jiných potravin, které by nahradily (alespoň pocitově) normální jídlo a zároveň to nevážilo tunu.

Zrovna když volám Ifče, že jsem vyměnila eura a že jdu nakoupit, oznamuje mi, že je 3 minuty ode mě. Jdeme tedy nakoupit spolu. Jako obvykle bereme: Dobré hostince, pytlíkové polévky, brkaši, vepřové maso ve vlastní šťávě, spoustu sušenek a čokolád a několik dalších drobností. Obě jsme také s Ifčou nasušily hovězí maso. Beru ještě sušené křížaly. Vše dimenzujeme s menší rezervou na 9 dní.  Dáváme kafíčko a ladíme seznam věcí, které budeme brát. Nemáme papír, a tak Ifča vše píše na okraje pomačkaných novin. Nakonec jsme změnily plán a nebudeme brát mačky, cepíny ani stan. To mě trošku znervóznilo, protože když mi Ifča dávala plán cesty psala, že všechno určitě vezmeme. Aspoň nebudeme mít tak těžké batohy. Vzhledem k obvyklému počasí počítáme s tím, že bude možné věci přepírat, takže bereme minimální množství spodního prádla a triček. Navíc máme u Vuelingu zaplacené pouze jedno zavazadlo, takže musíme na letišti většinu narvat do jednoho batohu.

Seznam věcí s sebou

Vše (skoro) je vyřešeno a já mířím domů. Při balení zjišťuji, že nemám sandále. Letíme ale brzy ráno, takže musíme vymyslet, jak to udělat. Nakonec máme malinko riskantní, ale geniální nápad. V Barceloně stejně musíme najít Decathlon a nakoupit plynovou bombu k vařiči. Sandále tedy zkusím sehnat tam!

Jdu spát asi ve 3 ráno. Na poslední chvíli dodělávám něco do práce, pak balím a u toho připravuju tousty k svačině…

Úterý 3.9.

Loučím se s mamkou a vyrážíme! Ráno mě Jéňa vyhazuje na letišti. Ifča už čeká venku. Vybalujeme věci z batohů na lavičky. Cítím zvědavé pohledy lidí stojících okolo nás. Vše, co nesmí přijít do letadla, rveme do mého batohu. Pak batoh obalujeme potravinovou fólií. Jde se s námi rozloučit Sába, která na letišti pracuje. Lehce ji zneužíváme a dáváme jí malou tašku s věcmi, které jsme při přebalování označily za nepotřebné.

loučení

Nechtěly jsme připlácet za vybraná sedadla, a tak sedíme každá jinde. Jsme ale ve stejné řadě, jen na opačných stranách. Když přišla chuť na toust, nebo měla jedna z nás žízeň, posíláme si to přes uličku. Na sedadlech vedle mě si povídají o letadlech. Pán vedle mě vypráví, jak dělal hlavní kontrolu při výrobě součástek do letadel. Tohle prý není zrovna kvalitní… Bezva.

Barcelona

Barceloně jsme asi za dvě a půl hodiny. Když začínáme klesat blízká se pod námi hladina moře. Sagrada Familia se tyčí nad souměrně uspořádanými ulicemi Barcelony. „Tak už si jí viděla, stejně je obestavěná lešením, takhle to máš lepší.“ říká Ifča, když vystupujeme. Asi 30 minut čekáme na batoh. Pak kupujeme lístky na metro a jedeme na zastávku Catalunya. Decathlon je asi 5 minut od metra. Několikrát kontrolujeme, jaké bomby bereme, protože tu používají jiný systém – nacvakávací vařič. Pak jdeme vybrat sandále. V dívčím oddělení už nemají mou velikost, takže nakonec beru pánské. No co,  hlavně že nějaké mám. Zjistila jsem, že jsem si zapomněla vzít něco na jezení, takže ještě beru skládací lžičku. Čas ubíhá rychle a my se musíme dostat na místo, odkud pojedeme spolujízdou. Přejíždíme metrem a přesně na čas jsme na domluveném místě. Spolujízdu jsme domluvily přes Blablacar. Paní Ingrid nás vezme do Llejdy, odkud se pokusíme dostat autobusem na křižovatku pod městem Espot.

Prvních 30 minut jízdy, kdy se snažíme vymotat z Barcelony, nám Ingrid předvádí své dokonalé řidičské schopnosti… Telefon s navigací má na koleni, místo aby řídila,  snaží se  pochopit kudy má jet. Několikrát máme na mále… Na rychlostní silnici už není naštěstí takový provoz. No, vlastně mi přišlo, že naše cesta skončí s každým předjížděním kamionu.

Llejda

V Llejdě na nás čeká Ifčin kamarád Čísko. Dáváme s ním rychlé kafe, a pak nás doprovází na autobusové nádraží. Domlouváme se s řidičem, kde chceme vystoupit.

S Čískem

V autobuse baštíme tousty, povídáme a pak usínáme. Když se budíme je tma a autobus zrovna staví na nějaké zastávce. Říkám Ifče,  ať se jde zeptat, kde jsme. Ještě, že jsme se vzbudily, jsme na místě… Vybíháme z autobusu, vyndáváme batohy a máváme řidiči. Hned vedle zastávky je jezero, u kterého přespíme.

Bivak u jezera

Vybalujeme batohy. V mém batohu se protrhlo vepřové ve vlastní šťávě… To je teda začátek. Všechny věci mi smrdí masem.

Večeříme sýr a schwarzwaldskou šunku.

První noc

Hned přes silnici je benzínka, která celou noc ozařuje celé okolí. Usínáme s nákrčníky přes oči. Z protějšího břehu se ozývá štěkot psů.

I přesto se spí dobře.

Sára Schlitzová
Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *