• Menu
  • Menu

Přechod Pyrenejí s Ifčou – 13.den

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Španělsko » Přechod Pyrenejí s Ifčou – 13.den

Vyrážíme směr Fuen Blanca

Ráno rychle pakujeme, aby nás nikdo neviděl. Poklízíme kolem a vyrážíme směr Fuen Blanca. Ťapeme asi hodinu, pak zastavujeme u pěkného vodopádu na snídani. Dáváme si napůl včerejší bagetu.

Cañon de Añisclo

Cesta dále pokračuje kaňonem. Buď stoupáme, nebo traversujeme. Koleno se sem tam ozývá, ale jdu Ifče poměrně v patách. Asi na dvou místech scházíme z cesty a fotíme nádherné útvary, řekou vymleté do kamene, s vodopády a tůňkami s průzračně modrou vodou. Dlouho jdeme ve stínu, protože jsme přeci jen v údolí kaňonu a koruny stromů dosahují vysoko nad nás. Sluníčku trvá, než nás začíná hřát. Cesta začíná klesat a my se dostáváme na druhou stranu řeky. Mosty vedoucí přes řeku jsou řešeny z oceli, to nejspíše, aby je nestrhla voda valící se údolím, když na jaře taje sníh.

Cañon de Añisclo

U posledního mostu dáváme očistu. Myjeme si hlavy a pereme trika (přírodním mýdlem z Aleppa). Je to ledárna, ale jen člověk vyleze a je hned příjemně. Cesta začíná opět stoupat. K našemu údivu je část cesty jištěná i řetězem. Část cesty mají nejspíše v oblibě i ovce, které tu po sobě zanechaly spoustu stop…

Cañon de Añisclo

Cañon de Añisclo

Na rozcestí je možnost zvolit si cestu kaňonem, nebo nad ní – volíme cestu nad kaňonem. Asi po půl hodině se nám otevírá údolí a spolu s ním nás vítá i slunce! Řeka tu vytváří neuvěřitelnou podívanou. Vymletá koryta, tůňky a přepadající kaskády. Někde nad námi se řeka rozpojuje a ze dvou stran obepíná malý zelený ostrůvek. Mezitím co Ifča pobíhá po okolí a zkouší makro na svém foťáku, ulehám na starý uschlý kmen hned vedle řeky a odpočívám. Přímo pode mnou je nádherná hluboká tůňka, do které přepadá vodopád. Voda tu dokonce vymlela útvar připomínající tobogán.

Cañon de Añisclo

Průzračná laguna a tobogán

Moc se nám tu líbí, a tak zůstáváme u tůňky na sváču. Vyndáváme plachtu a spacáky, které potřebují usušit a hlavně vyvětrat. Dojídáme brambůrky a otevíráme sušenky Prince. Není to úplně skvělá sváča, ale nestěžuju si. Vzhledem k tomu, že široko daleko nikdo není, bez plavek skáčeme do laguny. Pak přichází nekonečné střídání osvěžování v laguně a opalování. Mezitím, co dávám další opalovačku, Ifča obhlíží okolí a zjišťuje, že jsme asi 15 minut od našeho dnešního cíle, kterým je Fuen Blanca. Kromě toho je tam prý ještě mnohem hezčí laguna s krásným vodopádem!

Cañon de Añisclo

Balíme tedy a míříme k vodopádu. Tam se asi 15 minut snažíme vyfotit ve skoku do vody, ale moc se nám nedaří. V pravý čas opouštíme vodu, protože údolím sestupuje skupina lidí. Míříme k Fuen Blance.

Refugio de Fuen Blanca

Fuen Blanca

Chata je opravdu parádní. Stará kamenná chatka, původně sloužící pastevcům nám bude úkrytem pro dnešní noc. Uvnitř je dokonce vystlaná nastříhaným zimostrázem (ten mi ale pro svou specifickou silnou vůni začíná časem dost vadit). Jsou tu také dvě karimatky. Připravujeme spaní a pak usedáme na malou lavičku před vchodem a kocháme se krásnou krajinou, která nás obklopuje ze všech stran. Před námi je monumentální balvan, pod kterým je udělaný parádní bivak.

bivak pod Fuen Blanca

Plánujeme

Vyndáváme mapu a ladíme plán na další dva dny. Já tu jeden den zůstanu sama, budu se slunit, koupat, fotit a kreslit a další den přejdu na Refugio de Goritz. Ifča vstane brzy ráno a vyrazí přes Balcon de Pineto na Refugio Tucaroja a pak, pokud to půjde přes Monte Perdido za mnou na Goritz, nebo to vezme obloukem (podle sil a počasí). Promýšlíme, jak to udělat s jídlem, protože máme jen jeden vařič a poslední jídla, která máme jsou všechna na vaření. Nakonec mi Ifča dělá „krabičkovou dietu“. Vaří mi houbové rizoto, které si rozdělím na oběd i večeři.

plánujeme další dny

Fazolové potěšení

vaříme véču

Před večeří zobeme olivy a tuňáka z plechovky. Mezitím, co vaříme fazole s česnekem, kolem nás prochází několik lidí, mířících na Goritz. Venku se celkem ochladilo, a tak večeři dojídáme v teple našeho dnešního bydlení. Chvilku povídáme, čistíme zuby a zalézáme do spacáků. Na západ slunce bysme musely čekat ještě dlouho, a to se nám nechce, takže jdeme spát. Pak to všechno začíná…

Neuběhlo asi nějak moc hodin a mě začíná bolet břicho. Slyším Ifču, jak těžce oddychuje. Usínám s pokrčenýma nohama s křečí v břiše. Budí mě prudké otevření zipu spacáku. Ifča vybíhá ven. Slyším co slyším… Když se vrací, ptám se jí, jestli je OK. Ifča mi odpovídá vysíleným hlasem: „Poblila jsem se.“

Asi za půl hodiny poprvé vybíhám s šíleným průjmem. To se během dvou hodin opakuje ještě asi třikrát. V šílených křečích se převaluji na smradlavym buxusu a kolem 3. hodiny ráno začínám i zvracet. Vybíhám ještě asi třikrát. Křeče jsou nesnesitelné. Ifče je taky zle. Achjo…

Dnes jsme ušly cca 7,2 km, nastoupaly 706 metrů a sestoupaly 216 metrů.

Sára Schlitzová

Jsem studentkou Zahradní a krajinné architektury na ČZU v Praze. Za cestovatelku a dobrodruha se považuji již od chvíle, kdy mě starší sestra na půli cesty poslala samotnou do školky. Kromě cestování a fotografování (amatérské), ráda trávím čas s přáteli. Od malička se věnuji sportům a hře na housle. Taky ráda vyrazím za kulturou (divadlo, výstavy, kino).

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.