• Menu
  • Menu

Dominikánská republika 5

Ifca

 Samana a výlet na vodopád Salto de Limon

V 8:30 nás na hotelu opět vyzvedávají naši “Mototaxi boys“ a vezou nás do přístavu na první trajekt do městečka Samana…. No trajekt, spíš takový přívoz. Ale loďička prý pojme až 100 lidí a zvládla převézt i motorku (naloďování motorky je obecně docela zajímavá činnost). Cesta trvá asi hodinku a drobátko nám cestou prší a šplouchají vlnky. Hned jakmile dorazíme do Samana – úplně jiné počasí- sluníčko a teplíčko.

cesta do Samana

Velryby s Kim

Úkol číslo 1 je zamluvit velryby, chceme jet s Kim, všemi doporučovanou mořskou bioložkou, která zde studuje a pozoruje velryby už dlouhá léta. Ale dozvídáme se, že mají volno až v pondělí-tedy cca za 2 dny. S touto informací odcházíme naproti ke stánkům v parku na fresh džusík a poradu jak reorganizovat plány. Ještě objednáváme něco malýho k zobání. Bohužel/naštěstí naše objednávka nebyla zcela pochopena a po asi půlhodině čekání dostáváme 3 ohromné ryby s rýží, fazolema a vařenou zeleninou s vejcem. Ok, aspoň si konečně dáme pořádný oběd! I cena byla nakonec příjemných 1100 RD za všechno. Navíc čekání na rybu nám umožnilo zabookovat výlet na pondělí. Jezdí se jen 1x denně, vždy v 10:00hod a 5 9USD+100 RD nebo 3 USD za zelenou pásku jako permit do národního parku. Teď ještě poladit plán na dnešek.

džusík a něco malého na zobání

Vodopády Salto del Limon

 Je cca 13:30 a chceme vidět Salto del Limon, který má bát cca 9km od Samana. Od paní prodávající lístky na velryby máme instrukce, kde najdeme místní autobusák. Je to dál, ale orientačné nenáročné. Opět téměř okamžitě jsme usazeny do guagua vyjíždíme. Cestou nás místňáci upozorňují, že bez průvodce nebo koně se k vodopádu dostat nedá. Další problém byl vymyslet, kde se chcem nechat vysadit, protože k vodopádu vede několik cest. Nakonec vystupujeme na doporučení na hornim ranči. Cesta nás stála 100RD/osoba. Tam nás uvítá pán a vysvětlí nám, že si klíďo můžeme jít samy a ještě nám na ranči uschová batohy. Překvapivě a podezřele zadarmo?! Přebaleno, uschováno a vyrážíme k vodopádu, procházíme krásnou krajinou s tropickým klima, plnou palmových hájů.

cesta na Salto del Limon

Cesta je docela bahnitá. Byly sme upozorněny, že na sándále to nebude, tak dáváme zabrat teniskám. Hlavním důvodem stavu cesty jsou časté deště v kombinaci s neustálým působením koňských kopyt. Koně jsou zde využívány jako dopravní prostředek pro tlusté americké turisty – chudáci L.  Jenom vidět ty hory sádla je otřesný, natož představa, že vám to sedí na zádech….Tipujem, že ti koně váží míň než ti turisti. V klidu docházíme ke vstupu k vodopádu. Původně sme byly informované, že je otevřeno pouze do 16:30. Naštěstí to platilo pouze pro stánky s občerstvením. U vstupu platíme vstupné 50 RD/os a juchůů, můžem začít scházet po schodech dolů.

vodopády Salto del Limon

Cerveza a Mamujuana

 Na cestu se ještě stihneme vybavit cervezou (=pivem) a posilnit místním známým likérem “Mamajuana“, který je známý hlavně protože je označován za afrodiziakum a prý má i léčivé účinky. Je to v podstatě kombinace rumu a místních bylin (=kořeny a zázvor). Takto připravené můžeme vyrazit na závěrečný sestup……přicházíme k vodopádu, koukáme, že tady jsou vybaveni, protože hned na začátku je převlíkárna. A už se nám otvírá nádherný pohled na vodopád s jezírkem. Následuje klasická cca 20ti minutová fotopauza, kdy běháme, štelujeme a cvakáme jak o život.  Pak jako správný moderní tůristi vytahujem Gopročka a skáčem do jezírka. Pořizujem fota “prší pod vodopádem“, “pozor na skákající típky“ nebo “maminka plave“.  Vodopád je úžasný a my sme nadšený a blbnem jak malý děti. Prý je míň vody než obvykle, ale i tak je pro nás voda padající z 20-25 m po a kolem vegetací porostlých skaliskách impozantní!!!  Bohužel pomalu je čas k návratu. Cestou zpátky znovu potkáváme spoustu turistů na koních, dáváme ještě rychlou zastávku u malého vodopádu a fofrem chvátáme zpět.

vodopády Salto del Limon

Zpátky do Samana

Už je dost pozdě a rády bychom ještě dnes dojely do Las Galeras. Vyzvedáváme batohy z “úschovy“ a mastíme na silnici. Už totiž víme, že od vodopádu zpátky do města to úplně není avizovaných 9km a cesta trvá cca 40min. Stojíme na kraji silnice a dle kupících se domorodců odhadujem, že stojíme dobře. Po asi 20 min. přijíždí guagua. Je nafukovací, platíme 100RD a není problém si cestou nechat zastavit na nákup baget, žádný spěch J. Dojíždíme do Samana cca kolem 19 a řidič nás ujišťuje, že do Las Galeras v tuto hodinu určitě nic nejede.  Ok, tak dem hledat hotel. If zahlédla jeden cestou, je asi 200 m od zastávky směrem k moři a olalá hned nacházíme 3lůžkový pokoj za 1100 RD na noc a maj i wifi-bomba. Převlíkáme se a jdem lovit večeři. Obešly sme celý blok a končíme kousek od promenády u řady stánků s různými jídly a retro auty na protější straně ulice.

Dáváme si něco jako kebab se zelím v housce za 120 RD.  Je to luxusní, jen  dolaďujeme pifkem u posledního karavanu v řadě. Po véče hurá do postele, zítra se opět vstává v 7 ráno.

Samana

 Text: Sabina

cestopis následující

cestopis předcházející

Ifca
Ifca

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *