Dovolená na Kypru
Severní Kypr je destinace, kam Češi jezdí posledních 4 – 5 let. Je to oblast, která vlastně politicky neexistuje, uznává ji pouze Turecko. Ostatní země uznávají jen jižní část ostrova, která patří Řecku. Sever je určitě mnohem chudší než jih, platy jsou zde cca 4x nižší, než kolik si člověk vydělá po překročení tzv. Zelené linie, tj. na řecké části ostrova. Nám se tady moc líbilo – na tři dny jsme si půjčili auto a navštívili ta nejdůležitější místa této části Kypru. Příroda je vyprahlá, ale krásná; moře hraje spoustou barev a je neskutečně teplé. Lidé jsou v pohodě a jak nám řekla průvodkyně, je zde hodně nízká kriminalita, protože za jakýkoli prohřešek se jde hned do vězení – ukradneš žvýkačku za euro, jdeš na tři dny sedět. Navíc po návratu z basy člověk dostane podmínku, během níž ztratí svou identitu – seberou mu občanku a dostane kartičku s označením „vězeň č. x“ – každý se pak stydí chodit na úřady a raději si rozmyslí, jestli se mu nějaký ten přestupek vyplatí.
Jídlo
Úžasnou kapitolou kyperské tradice je jídlo. Na stůl vám vyskládají spousty mističek se zeleninou, různými pomazánkami, humusem, arabský chleba apod. Po tomhle předkrmu si pak člověk může objednat kombinaci různých mas – hodně se jí jehněčí, skopové, kuřecí a dost často je jídlo hodně pikantní. V oblibě mají samozřejmě i ryby. Ze zeleniny vede lilek.
Kyperská měna
Platí se tady sice tureckými lirami, ale v podstatě všude vezmou i eura – někdy pak v lirách vrátí, ale když mají dost, dostanete na zpět také eura. Průvodkyně říkala, že hodně levná jsou tady auta, nemovitosti, šperky, ale taky třeba kokain – kyperské přístavy jsou překladištěm drog, alkoholu, tabáku apod., protože kyperské přístavy vlastně neexistují, stejně jako celý sever ostrova, takže to tady nikdo neřeší. Ceny jsou nízké hlavně proto, že se tady neplatí daně a je zde i levná pracovní síla.
Na tenhle organizovaný zájezd s cestovkou jsem vyrazila s dětma a rodiči. Odlet z Prahy byl naplánován na 20.40 hod., takže jsme z Trutnova vyráželi asi ve dvě s tím, že se ještě stavíme někde na oběd. Parkování jsme měli domluvené na Air-parking, odkud nás tranzit přepravil na letiště.
Zpožděné letadlo
Byli jsme tady zbytečně brzy, ale celkem nám to uteklo; po odbavení jsme zašli na večeři do „letištní jídelny“ a pak se už chystali na cestu. Bohužel nám let posunuli o 3 hodiny, protože se letadlo zaseklo v Turecku. Vyfasovali jsme vouchery na 209,-Kč na osobu. Pán u přepážky tvrdil, že poukázku lze použít v jakémkoli obchodě. Protože jsme byli najedení i napití, slíbili jsme holkám, že si tu cca tisícovku mohou utratit v duty free, za co budou chtít. Strávily půl hodiny vybíráním dobrot a počítáním, kolik jim ještě zbývá peněz, jenže když to všechno přinesly ke kase, řekla jim pokladní, že vouchery se dají uplatnit právě jen v té „jídelně“. Holky sklaply, ale aspoň je paní pobavila tím, že lidi, kteří vydávali poukázky, označila za „košťata“. Dala nám pak jako „odškodné“ powerbanku. Vzali jsme tedy poukázky a šli utrácet o patro výš – děda říkal, že za to nakoupíme sekt. Když mu babička oponovala, že to nevypijeme, řekl, že to raději vyleje do záchodu, než aby jim to nechal – holky tím opět nadchl. Nakonec jsme nakoupili plnou tašku sušenek, čokolád, žvýkaček, lízátek … prostě dovolená začala ve velkém stylu.
Další zdržení se už naštěstí nekonalo a před půlnocí jsme se tak vydali do turecké Antalye. Důvodem mezipřistání v Turecku je fakt, že letiště v Ercanu pro ostatní svět neexistuje a jediný, kdo na něj tak může létat, jsou turecká letadla, která vzlétají z tureckého území. Většinou to funguje tak, že po příletu do Antalye zůstanou pasažéři sedět v letadle, ale vymění se celá posádka a za pár minut se zase odlétá. My jsme to měli tak, že jsme museli přestoupit všichni do nového letadla. Po téhle pauze jsme už odlétli směrem na Kypr, kdy cesta trvala ještě asi 40 minut.
Acapulco Beach and Spa Resort
Na Kypru je časový posun o plus jednu hodinu, na hotel jsme tak dorazili cca v 6,30 hod. Cesta z letiště nám zabrala cca půl hodiny. Acapulco Beach and Spa Resort byl velikánský komplex, který jsme si vybrali hlavně kvůli velkému aquaparku, který byl jeho součástí. My jsme byli ubytovaní ve dvou bungalovech – nejdřív nás trochu namíchlo, že byly na úplně nejvzdálenějším místě od moře a bazénů, ale nakonec jsme to přivítali, neb jsme měli aspoň nějaký pohyb.
Protože od sedmi začínala snídaně, šli jsme se najíst a pak už zapadli do postelí a na tři hodiny totálně vytuhli. Vzbudili jsme se před polednem, takže jsme zašli rovnou na oběd a pak už jsme si našli lehátka u moře. Bylo jich tam volných celkem dost, což se o těch u bazénu bohužel říct nedalo. Jak jsme ale další dny zjistili, stačilo přijít klidně až kolem desáté a stejně si měl člověk kde lehnout. Ono asi v neděli byl větší nával i kvůli tomu, že do areálu si jednodenní vstup mohli koupit i místní, resp. turisti z jiných oblastí.
Pláž
Pláž u hotelu byla písečná, vstup hodně pozvolný, žádné vlny, tj. ideální i pro malé děti. Moře snad nejteplejší, co jsem zažila. Voda byla teplá i v bazénech, kterých bylo u hotelu hned několik a nikdy nebyly narvané. Jeden byl speciálně pro dospělé, protože tam nemohly osoby do 17 let. Holky si užily hlavně spousty různých tobogánů a skluzavek. Měli jsme objednané tzv. soft all inclusive, tj. snídaně, oběd, večeře a během dne bylo v jednom baru k dispozici místní alko a nealko. Ostatní si člověk mohl připlatit, což jsme činili hlavně se zmrzlinou, ledovou tříští a pivem. Jídlo na hotelu bylo úžasné a bylo ho fakt hodně, takže za nás můžeme hotel doporučit.
Celý zbytek dne jsme se poflakovali u vody a po večeři poměrně brzo zase vytuhli. Předtím jsme si ale ještě domluvili pronájem auta na úterý až čtvrtek a také koupili výlet do Nikósie.
Pondělí pro nás bylo typickým dovolenkovým dnem, kdy jsme jenom jedli, pili, váleli se nebo se koupali.
Půjčení auta
V úterý ráno v deset nám z půjčovny Riverside přistavili auto – pronájem šel na minimálně tři dny a stál celkem 105 EUR. Děda se trochu obával řízení vlevo, ale nakonec to zvládl bravurně. Provoz tady naštěstí nebyl velký a silnice krásné.
Constantina
Poté, co jsme natankovali (cca 24,-Kč za litr), jsme se vydali směrem na východ do městečka Salamis. Salamis (neboli Salamína neboli Constantina) bývalo hlavním městem ostrova. Dnes jde o nejrozlehlejší archeologické naleziště na ostrově. Když jsme vystoupili z auta, začaly holky kafrat, že je jim šílené vedro – což se nedivím, protože opravdu po celý pobyt byly pařáky. Bylo jasné, že nějaké „vykopávky“ je nezajímají, takže jsme se rozdělili. Děda šel s holkama na pláž a já s mamkou jsme se vydaly na obhlídku ruin (vstup 3 EUR/osoba). Prohlédly jsme si např. římské divadlo vybudované před 2000 lety, za vlády císaře Augusta, které pojalo 15000 diváků. V komplexu řeckořímských lázní (sudatorium) byly k vidění i pozůstatky podlahového vytápění. Půlkruhová kolonádová stavba pro změnu zahrnovala i latrínu pro 44 osob.
Celý komplex je rozlehlý a člověk by tady mohl šlapat půl dne, ale v tom teplu se nám do vzdálenějších míst nechtělo, takže jsme za ostatníma sešly k moři.
Famagusta
Po osvěžení jsme pokračovali cca 10km na jih do Famagusty (Gazimagusa), která byla kdysi nejbohatším městem světa. Město je obehnané benátskými hradbami. Kdysi nádherné kostely byly zničeny a přestavěny na mešity. Dominantou města je bývalá katedrála sv. Mikuláše, která byla postavena v letech 1298 až 1312 v gotickém stylu podle vzoru katedrály v Remeši. Turci však katedrálu přeměnili na mešitu a tu pojmenovali po veliteli svého vojska – pašovi Lalu Mustafovi. K levé věži přidali minaret.
Prošli jsme se kolem ruin paláců a dali si výborný oběd kousek od mešity (celkem 70 EUR). Pak jsme už pokračovali zpátky do hotelu, což nám zabralo asi 1,5 hodiny. Po příjezdu jsme okamžitě skočili do bazénu a zbytek dne už jen relaxovali.
Přidat komentář