Poloostrov Karpasia a výlet do Nikósie
Hned po snídani jsme nasedli znovu do auta. Naším cílem byl poloostrov Karpasia s prý nejkrásnější místní pláží – Golden Beach. Po cestě jsme ještě udělali zastávku u hradu Kantara ležícímu ve výšce 630 metrů nad mořem. Zde král Richard Lví srdce v roce 1191 dopadl svého nepřítele, byzantského vládce Izáka I. Komnena. Cesta byla trochu krkolomná – do prudkého kopce plného zatáček, ale také božských výhledů nejprve na moře a na opačné straně kopce do vnitrozemí. Dojeli jsme pod hrad, ale na prohlídku jsme nešli, protože se nebylo kde schovat před sluncem a holky by to akorát zbytečně otrávilo.
Dipkarpacz
Sjeli jsme proto zpátky na pobřeží a pokračovali do městečka Dipkarpacz. Silnice se tady dost zhoršila, ale zabavili jsme se hledáním divokých oslíků, kteří na poloostrově žijí. Děda vyhlásil soutěž, že každému, kdo uvidí osla, dá stovku, což holky nadchlo.
Dojeli jsme skoro až na konec poloostrova a pokusili se někde najít přístup na Zlatou pláž, což se nám sice podařilo a byla to opravdu nádhera, ale nebylo tam opět kde se schovat před sluncem, a to jsme s holkama neriskovali a vrátili se tak zpátky směrem na Dipkarpacz k poslední hospodě, kterou jsme po cestě viděli. Rozhodli jsme se, že si dáme oběd a pak se vykoupeme na pláži pod hospodou. Během našeho oběda se tady vystřídaly dva autobusy s turisty, kteří se sem vydali s průvodcem – pár lidí bylo i z našeho hotelu.
Po výborném obědě jsme si nakonec v moři jen smočili nohy a vydali se zpátky na hotel s tím, že se vyřádíme raději tam, abychom se pak už nemuseli nikam přesouvat. Cesta utekla rychle a kolem čtvrté jsme už byli zase v bazénu.
Výlet do Nikósie
Ve čtvrtek se konal organizovaný výlet do Nikósie, na který jsme se s mamkou přihlásily (35 EUR/osoba). Vyráželo se od hotelu v 9,15 hod. a měli jsme štěstí na super průvodkyni Petru, která na Kypru žije (sama je Turkyně, která do 12 let žila v Čechách), takže věděla spoustu zajímavých věcí ze života a nejen z knížky.
Cestou do Nikósie jsme museli absolvovat návštěvu místní firmy na výrobu šperků z drahokamů, což je oběť, kterou musí podstoupit turisté většiny organizovaných výletů – jednou je to obchod s koberci, jindy výroba oleje nebo mýdel. Cesta do továrny zabrala asi 15 minut, další skoro hodinu jsme strávili výkladem, obhlídkou zboží a někteří dokonce i nakupováním, takže byli tací, pro které měla tato zastávka smysl.
Do Nikósie (Lefkosa) to pak bylo ještě další čtvrthodinu. Autobus nás vysadil u Kyrénské brány, která sloužila v minulosti jako hlavní vstup do severní části Nikósie. Odtud jsme šli pěšky na Ataturkovo náměstí. Uprostřed tohoto hlavního náměstí turecké části města se tyčí benátský sloup, který měl na svém vrcholku lva sv. Marka. Turci sloup zbořili, ale v roce 1915 jej znovu postavili Britové a lva nahradili glóbem.
Další zastávkou byl velký hostinec Buyuk Han v někdejší karavanseráji, který je jednou z nejzajímavějších tureckých staveb na Kypru. Turci jej postavili v roce 1572 jako zájezdní hostinec pro cizí kupce, za britské správy Kypru se z něj stalo vězení, nyní se v 68 bývalých pokojích pro hosty nacházejí obchůdky se suvenýry, galerie a kavárny.
Selimova mešita
Poslední památkou byla Selimova mešita – bývalý kostel sv. Sofie. V tomto kostele byli korunováni kyperští králové. Původní křesťanský prostor byl zbaven veškerých vyobrazení lidí a zvířat, odstraněny byly i gotické kamenné skulptury. Interiér přišel o veškerou výzdobu a byl vymalován na bílo.
Pak jsme už dostali volno a kdo chtěl, mohl přejít přes hranice do řecké části města, resp. ostrova. Po invazi tureckých vojsk v roce 1974 se sever Nikósie stal hlavním městem turecké části ostrova, žije zde cca 1/3 celkové populace severního Kypru. Město rozděluje Zelená linie na tureckou a řeckou část. Řecká část je více evropská, okamžitě za hranicí začínají obchody typu H&M, Terranova nebo rychlá občerstvení Mc Donald´s a Burger King. My jsme se tady s mamkou zdržely asi 20 minut a vrátily se na tureckou stranu, kde jsme navštívily starý trh a koupily pár drobností.
Kolem druhé hodiny jsme už zase měli všichni sraz s průvodkyní, došli zpět k autobusu a vyrazili do hotelu. Ačkoli nám bylo opět vedro, říkala průvodkyně, že máme štěstí na skoro podzimní den, protože je jen 48°C a to je super, protože Nikósie je nejteplejším místem na ostrově a v létě tady pod 50°C bývá málokdy.
Kyrénie
Na dvě hodiny jsme si dali už spolu s dědou a holkama oddech u bazénu a pak všichni autem odjeli do cca 10 km vzdáleného městečka Kyrénie. Cesta nebyla nic moc, velká zácpa, takže jsme ten kousek jeli dost dlouho. Zaparkovali jsme hned vedle kyrénského hradu, který zbudovali Byzantinci na místě římské pevnosti. Benátčané stavbu upravili na rozlehlou pevnost, kterou v roce 1570 zabrali Turci. Prošli jsme se krásným přístavem ve tvaru podkovy, který lemovaly restaurace.
Bellapais
Sice se už blížil západ slunce, ale nakonec jsme ještě ostatní přemluvila k cestě do vesničky Bellapais, ležící mezi háji citrusovníků ve svazích pohoří Pentadaktylos, která je známá hlavně troskami gotického opatství. V padesátých letech 20. století tady žil anglický spisovatel Lawrence Durrell. Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme cestu našli a ve vesnici si udělali rychlozastávku před tím, než jsme se vydali zpátky do Acapulca.
Poslední kompletní den na Kypru byl už jen relaxační – celý jsme ho strávili na lehátku nebo ve vodě. Holky už teda měly sluníčka nad hlavu, takže s dědou po obědě skončili na pokoji u pohádek a k bazénu přišli zase až pozdě odpoledne.
Ráno jsme si zabalili a do jedenácti šli ještě k bazénu. Pak následovala sprcha, check-out, oběd a v jednu nás autobus odvezl na letiště v Ercanu. Odlet naplánovaný na 15.55 hod. byl tentokrát na čas. V Turecku se nám vyměnila posádka a po cca 45 minutách jsme už vzlétali směrem k Praze, kde jsme přistáli v 19.20 hod. Pak jsme už jen vyzvedli auto na Air-parkingu a hurá domů.
Přidat komentář