Gibet utlamat neboli Hora hor, i takto byla v dávných dobách nazývána evropská nejvyšší a nejatraktivnější sopka- sicilská Etna. Nejvyšší hora Sicílie – 3323 m n. m. má podsadu větší než New York nebo Londýn a ve svém průměru měří 32 km. Starověcí mořeplavci ji pokládali za nejvyšší bod na Zemi. To sice trochu přeháněli, ale i tak je Etna, jeden ze sicilských symbolů, za dobrého počasí vidět na vzdálenost více než sto kilometrů!
Etna je neustále činnou sopkou. Její první erupce byla zaznamenána již roku 475 př. n. l. a od té doby je známo na 250 erupcí! Kromě typického tvaru poznáte sopku podle jejího neustávajícího kouře. Pokud se z jejího vrcholu valí kouř černé barvy, pak se nemusíte strachovat. Horší je ovšem kouř bílé barvy, jehož prognózou je následná erupce, popřípadě zemětřesení. V takovém případě doporučuji od hory zmizet, jak nejrychleji to jde.
Etna a její okolí učaruje hlavně těm z vás, kteří ještě nikdy neviděli sopečnou krajinu a typická lávová pole. Nejkrásnější je krajina sopky na jaře, kdy zde kvetou plantáže žlutých keřů kručinky a jalovce. Žlutá barva květů, zelená barva travin a černá láva jako podklad – ráj pro oko a pohlazení po duši, které si můžete vychutnat například při jízdě automobilem okolo hory. Pokud se na cestu vydáte brzy z rána, pak stihnete i jednotlivé zastávky v zajímavých městečkách a přírodní pozoruhodnosti.
My jsme vyjeli z Taorminy do Linguaglossy- městečka na východním úpatí sopky, odkud jsme pokračovali dále jižním směrem až k první zastávce Castagno dei Cento Cavalli, neboli Kaštanu sta koní. Jedná se o více než 2000 let starý kaštan (Castanea sativa), jehož obvod kmene (má 3 hlavní kmeny) měří okolo 60 metrů. Podle pověsti se pod jeho větvemi dokázalo schovat na sto jezdců, kteří doprovázeli Johanu z Anjou, odtud jeho název Kaštan sta koní. Od této krátké zastávky odbočujeme na západ a šplháme do výšin až k Rifugio Sapienza- nejvyššímu bodu naší cesty, kde se nachází hned několik parkovišť a odkud vyjíždí lanová dráha přes lávová pole výš. Toto místo je ideálním počátečním bodem k turistickým procházkám po sopce. Jen nesmíte zapomenout, že je zde opravdu zima (jsme již ve výšce okolo 2000 m n. m.) a často zde i fouká nepříjemně studený vítr.
Pokud se dostatečně pokocháte výhledy do širokého okolí a podupete po místních lávových polích, můžete pokračovat dále na západ až do městečka Andara, jehož lákadlem je normandský kostel s 16ti čedičovými sloupy. Údajně se jedná o sloupy, které byly použity mnohem dříve ke stavbě starověkého řeckého chrámu.
Projíždíme přes nekončící plantáže pistáciových stromů, které zajišťují 85% celkové produkce pistácií v zemi a jedeme se podívat na Ponte Saraceni – elegantní římský most,který se nachází jen kousek od Gola di Simeto. 13 km dlouhé propasti, kterou utvořila stékající láva, a kterou chrání Riserva Naturale Ingrottato Lavico del Simeto. Na její prozkoumání bohužel už není čas, a tak pokračujeme dále přes městečko Bronte, podle kterého se jmenují slavné sestry spisovatelky Emily, Ann a Charlotte Brontëovy).
Dále se ztrácíme v úzkých uličkách jahodového města Maletta, kde si místo jahod sedáme na náměstí jak jinak než na kafíčko. Toto městečko není příliš turisticky atraktivní a možná právě proto z něho ještě stále dýchá tradiční sicilská pohoda.
Nejzajímavějším městem na severní straně horského úbočí je městečko Randazzo. Pokud jste ještě nikdy neviděli černý kostel, pak sem musíte zavítat. Místní svatostánek Santa Maria z 15. století byl totiž celý postaven z lávových kamenů. Kromě toho je Randazzo město založené nejblíže samotnému vrcholu sopky (méně než 16 km od vrcholu).
Pokud se rozhodnete navštívit Etnu a její okolí tak jako my, budete si muset vyhradit celý den a vstát opravdu brzy, abyste si jednotlivé zastávky užili v klidu a pokud možno bez stresu. Ten nechte pro tento den raději doma 🙂 .
Přidat komentář