Na naši 14. dámskou jízdu jsme vyrazili na poslední prodloužený zářijový víkend v počtu sedmi holek. Letenky z Prahy do Trapani jsme si koupily několik měsíců předem u společnosti Ryanair. Ubytování jsme si zajistily přes booking také s předstihem. Celou dobu bylo krásně, kolem 30°C, nedokážeme si moc představit, být na Sicílii třeba v červenci. Ani večer jsme nepotřebovaly oblékat svetříky, takže jsme v podstatě celou dobu nesundaly šaty a sandály. Moře bylo jako kafe.
Z Trutnova jsme vyrážely už ve 4 hodiny ráno, v Jaroměři jsme nabraly Denisu a jely na Fajn parking, kde jsme nechaly auto. Na letišti jsme se potkaly s Lely a Péťou, které přijely po vlastní ose. Let se společností Ryanair byl naštěstí na čas, takže jsme se v devět vznesly do oblak, abychom po dvou hodinách přistály na malém letišti v Trapani na západě Sicílie. Při odbavení po nás chtěli vidět certifikát o očkování. Vyplněný povinný formulář do Itálie nikdo nekontroloval.
Hned před východem z letiště byla zastávka autobusu, který nás měl odvézt do centra Trapani. Bohužel jel až skoro za hodinu. Zkoušely jsme sice sehnat taxíka, ale všude byly jen malé, kam bychom se všechny nevešly, a platit dva se nám nechtělo. Počkaly jsme tedy na bus a za 4,90 EUR jsme po cca 40 minutách vystupovaly na konečné zastávce u přístaviště.
Pěšky jsme to k našemu ubytování měly ani ne 5 minut a před vchodem Largo Franchi Apartments jsme se po chvilce potkaly se Salvatorem, majitelem našeho ubytování. Šlo o dva apartmány v pátém patře. Svá nejlepší léta už měly apartmány za sebou, ale nám to na vyspání bohatě stačilo.
Když jsme se převlékly do šatů, vyrazily jsme na obhlídku města. Trapani se původně jmenovalo Drépanon, neboli srp. Město je vstupní branou na Egadské ostrovy. V jedné z vedlejších uliček jsme si sedly na oběd. Většina z nás si dala místní typické těstoviny – busiaty, což jsou dlouhé zakroucené těstoviny vyrobené ze sicilské tvrdé pšenice. U kostela Maria del Soccorso jsme pozorovaly skupinu svatebčanů a obdivovaly, jak jsou všichni nádherně oblečení. Nevěsta se nám schovávala, ale nakonec jsme ji o pár hodin později potkaly, jak se fotí u fontány della Venere Anadiomene.
Po obědě jsme se prošly po promenádě a došly jsme až na menší pláž, kde jsme na docela dlouho „zaparkovaly“. Přístup do moře byl hodně pozvolný, u břehu byly řasy, ale jinak bylo moře čisté. A hlavně bylo hodně teplé, takže jsme se chvíli cachtaly a pak odpočívaly na pláži.
Když jsme si dostatečně odpočinuly, vyrazily jsme po promenádě zpátky. Tentokrát jsme došly až na konec Bastione Conco. Centrem města jsme to vzaly do obchodu, kde jsme nakoupily jídlo na snídani na další den a prosecco. Nabídka zboží byla dost omezená, ale to nejnutnější jsme sehnaly.
Po krátkém relaxu na pokoji jsme vyrazily do večerního města. Většina z nás neměla moc hlad, tak jsme si na rušné pěší zóně Corso Vittorio Emanuele skoro všechny objednaly jen bruschettu s rajčaty a sýrem. Bohužel jsme byly trochu zklamané, protože jsme dostaly obrovský opečený krajíc bílého chleba s nijak zvlášť lahodnou oblohou. Záviděly jsme Kamče, která si jediná objednala talíř se sýry a uzeninami. Protože jsme byly kvůli časnému vstávání dost unavené, vrátily jsme se docela brzy na pokoj.
Busiate jsou skvělá lokální volba, těstoviny přímo z Trapani. Příště ochutnejte třeba i Caserecce: