Dřevěný kostel Slavoňov

Slavoňovský kostelíček – patří mezi vyhledávané památky nejenom tuzemskými turisty, ale také turisty ze zahraničí. Již od svého vystavení v roce 1553 plní svojí funkci a tím se stává kostelem „živým“. Tak jako v minulosti, zde rodiče nechávají pokřtít své ratolesti, konají se zde bohoslužby i mrtví zde najdou poslední rozloučení a posléze jsou uloženi na zdejším hřbitově.

Slavoňov

Název obce je pravděpodobně odvozen od jména zakladatele prvního kostela a obce „arcijáhnu“ (titul vysokého církevního představitele – v dnešní době např. biskup) Slavoňovi, který působil v Hradci Králové a okolí kolem roku 1167 .

Původní kostel zanikl pravděpodobně za dob husitských válek. Jeho podobu připomíná pouze otisk pečeti obce z té doby ( na které je vyobrazen původní kostel s věží na dvou návrších), která je uchována v Eichlerově sbírce pečetidel v Národním muzeu v Praze. Písemný doklad o původu obce je až z roku 1384 a je možné jej najít v knize Rejstříky papežských desátků – „Registra „Václava Wladivoje Tomka, v nichž se uvádí „ Slavoňovium Ekselsia St. Joane Batista Dobruscensi Ano 1384 solvit Decimam tees grossos“ (odváděl desátky 3 groše).

Druhý dosud stojící dřevěný kostel byl vystavěn roku 1553 nákladem Jana Kotlačky a jeho na svém pozemku a ten daroval farnosti spolu s rozsáhlými polními a lesními a polními nemovitostmi v okolí Slavojova. V době výstavby měl kostel tři magistry , Lipského, Opavského a třetí byl z Hlohovy . Půdorys kostela je tvořen nepravidelnou obdélníkovou lodí, se zúženým kněžištěm orientovaným východním směrem. Střecha je valbová, stupňovitá pokrytá šindelem. Ve vrcholové části stavby je malá kupolovitá zvonička opatřená zvonkem. V severní části je ke kněžišti přistavěna malá sakristie. Kostel byl původně utrakvistický (podobojí).

Původní zasvěcení kostela patřilo sv. Martinu, v roce 1683 bylo změněno u příležitosti instalace nového hlavního oltáře sv. Jana Křtitele. Stav kostela byl v různých dobách odlišný. Doby slávy a oprav se střídaly se stavem nouze a úpadku. Několikrát byla stavba ohrožena rozpadem. Do roku 1917 byla zvonice osazena třemi zvony. Nejmenší ze zvonů – Ave Maria vážící 72 kg byl pravděpodobně pozůstatkem po původním kostele. Byl vzat však k účelům válečným a nenávratně se ztratil. Největší zvon byl odvezen do Nového Města nad Metují a vyměněn za zvon který byl prasklý. O vrácení zvonu z Nového Města začal jednat výbor „ o navrácení zvonu“ v roce 1947. Při jeho navrácení bylo přítomno na 4 000 lidí. Třetí zvon, pořízený roku 1950, byl vyroben v dílně zvonaře p. Manouška.

Báseň

Slavoňovský kostelíčku (z kroniky p.Václava Suchánka )“

Slavoňovský kostelíčku stojíš na pěkném vršíčku psali tobě do veršíčku do svojího památníčku. Nestačí to vyjádření slov dostatek pro to není slavoňovský kostelíčku jaké krásy v sobe skrýváš návštěv tu hodně míváš. Tvoje zvony hlaholí do celého okolí. Když ho lidé stavěli všechen um mu nechali mnozí lidé ze světa před tebou se sklonili. Slavoňovský kostelíčku stojíš na mírném vršíčku do kraje se díváš v radosti a bolu skrýváš. Okolo kostela hřbitůvek malý jak věnec z kvítí utkaný kol jeho hlavy.

Slavoňov

Obec Slavoňov a okolí se nachází v průměrné nadmořské výšce 424 m.n.m a leží v severovýchodním cípu v podhúří Orlických Hor v královehradeckém kraji v okrese Náchod. Obec Slavoňov je ve svém okolí i ve světě proslavena celodřevěným kostelíkem.