Jakmile jsme si užili výhledy, pokračovali jsme již do Slovinska, a to k jezeru Bled (cca hodina cesty). Zaparkovali jsme kousek od jezera s tím, že potřebujeme najít buď klasickou loď nebo tzv. pletnu – typickou místní loďku, abychom se dostali na ostrůvek uprostřed jezera.
Jezero BLED
Z Trutnova jsme vyrazili v poslední červnovou neděli v jedenáct hodin ve složení já, moje dvě pubertální dcery a jejich děda. Po zastávce v Mladé Boleslavi jsme pokračovali směrem do Českého Krumlova. Cesta ubíhala v pohodě a Český Krumlov nás překvapil tím, jak v něm nebyli skoro žádní lidé. Místy, která jsou za normálních okolností narvaná lidmi, jsme procházeli skoro sami. Paradoxně jsme tady však potkali moji kamarádku z Trutnova. Když jsme se dostatečně pokochali, přejeli jsme ještě asi 30 km do Jenína kousek od hraničního přechodu v Dolním Dvořišti. Měli jsme tam zamluvené ubytování v mobilhome. Domek byl na kopci na louce a byl z něj krásný výhled do zeleně. K večeři jsme opekli buřty a šli celkem brzo spát – holky se svými téměř 180 cm se do paland poskládaly tak tak, ale šlo nám jen o jedno přespání.
V noci se totálně změnilo počasí, takže namísto krásného slunečného dne, přišla propršená bouřlivá noc, kdy jsme se báli, aby do nás nějaký ten blesk nepraštil, resp. aby nám na střechu nespadl některý ze stromů. Děda měl navíc obavy, aby ráno sjel autem po louce zpět na silnici.
Pyramidenkogel
Ráno stále ještě pršelo, nicméně se nám podařilo dostat se na asfaltku a kolem půl osmé jsme už překračovali přechod do Rakouska. První zastávkou byla největší dřevěná rozhledna na světě Pyramidenkogel (2013) na vrcholu stejnojmenné hory (851 m) u jezera Wӧrtersee v městečku Keutschach am See. Celou cestu, která nám zabrala asi 4,5 hodiny, více či méně pršelo. Ačkoli jsme měli koupenou rakouskou dálniční známku, museli jsme na jednom úseku ještě zaplatit mýto (5,5 EUR). Naštěstí když jsme dojeli k rozhledně, počasí se umoudřilo a nám se z této věže ukázalo celé široké okolí. Rozhledna je vysoká 100 metrů, ale nejvyšší ze tří vyhlídek je ve výšce 70 metrů. Vyjít se dá nahoru pěšky nebo se člověk může svést výtahem. Cena za rodinné vstupné pro nás 4 byla 33 EUR. Měli jsme štěstí, že tady nebylo moc lidí, ve výtahu jsme (samozřejmě s rouškami) jeli jediní, nemuseli jsme nikde čekat.
Jezero BLED
Jakmile jsme si užili výhledy, pokračovali jsme již do Slovinska, a to k jezeru Bled (cca hodina cesty). Zaparkovali jsme kousek od jezera s tím, že potřebujeme najít buď klasickou loď nebo tzv. pletnu – typickou místní loďku, abychom se dostali na ostrůvek uprostřed jezera. Opět jsme měli štěstí, protože loď odjížděla za 10 minut a místa na ní bylo dost (cena 12 EUR/osoba/zpáteční cesta). Cesta na ostrůvek zabrala cca 10 minut. Na ostrově je kostelík a taky kavárna, kde jsme si dali zmrzlinu. Nikde nikdo nebyl, tak jsme si chvíli sedli na dřevěné molo a smočili si nohy v nádherné čisté vodě, která byla plná ryb.
Než pro nás přijela loď, která nás měla odvézt zpátky na pevninu, začalo pršet, takže jsme čekali schovaní pod stromem. Loďka naštěstí byla krytá, takže nám déšť zase až tak nevadil. Na pevnině jsme nakoupili pečivo na další den a pak se už autem přesunuli do apartmánu Tina ve Spodne Laze, kde jsme měli na dvě noci zarezervované ubytování. Bylo to cca 15 minut jízdy od Bledu a moc se nám tam líbilo.
Na apartmánu jsme si chvíli odpočinuli, a protože se opět udělalo krásně, vyrazili jsme s dědou ještě na procházku po okolí. Sešli jsme k řece, která měla nádhernou tyrkysovou barvu, a byly na ní kouzelné peřeje. Po cestě mě zaujaly konstrukce na sušení sena s takovou malou stříškou – zatím jsem je jinde neviděla. Večeři jsme si uvařili v apartmánu a opět brzo zalehli.
Přidat komentář