Konečně přišel čas na dobrou svačinku a tak společně s dalšími usedáme na zem a užíváme si pohledů na moře mraků pod námi.
Ze Špindlu na Výrovku a Luční
Nemůžeme se dočkat rána. Sluníčko už vykukuje někde za mraky. Děláme si svačinu i svařené víno do termosky /pro každý případ/a vyrážíme. Cestu začínáme ve Špindlerově Mlýně (720 m.n.m) směrem na Kozí hřbety. Jdeme kolem Svatopetrského potoka, který pramení jako Dolský pod Luční horou. Držíme se po zelené turistické značce přes Svatý Petr Dlouhým Dolem na Výrovku. Jsme rády, že zatím nepotkáváme turisty a plnými doušky užíváme slunečních paprsků a svěžího horského vzduchu.
Výrovka
Páni, tady už jsme nebyla tolik let, vůbec to tady nepoznávám, ani tu chalupu. Tady už je turistů mnohem více. Není se čemu divit, je slunečná neděle a vede sem několik cest. Přes okénko si koupíme polévku a chvíli si tady s ostatními užíváme pohodu i výhledy. Historie chaty na Výrovce sahá až k 18. století, kdy zde bylo postaveno jednoduché přístřeší honosně nazývané Hotel Výrovka. Rodina Steinerů, která prodejní přístřešek založila, přišla do Krkonoš s prvními dřevaři z Alp v 16. století. Současná stavba byla postavena v letech 1988 až 1990.
Z Výrovky se klikatou cestou vydáváme směr Luční bouda. Turistů přibývá, výhledy na Krkonoše jsou překrásné, za chvíli je vidět i Sněžka.
Luční bouda
Přicházíme na jednou z nejvýše položených horských chat ve střední Evropě. Už 300 let poskytuje přístřeší, bezpečí a pohodu v Krkonoších ve výšce 1410 m n. m. Těšily jsme se, že si tady dáme nějakou krkonošskou specialitku, třeba borůvkový koláč nebo knedlík, ale fronta u okénka je tak dlouhá, že raději pokračujeme dále.
Luční bouda se nachází v Krkonošském národním parku, na plošině pod Luční (1555 m) a Studniční (1554 m) horou, s překrásným výhledem na nejvyšší českou horu – Sněžku (1602 m). Chata na svém místě stojí od poloviny 17. století a byla to hlavně zemědělská usedlost, kde se však již od začátku 19. století konaly kulturní akce a nejrůznější oslavy pro obyvatele hor. Roku 1914 byla dokončena přestavba, která umožňovala ubytování v několika noclehárnách. Chata v roce 1938 vyhořela, stávající podoba je z roku 1940, kdy ji pro své potřeby opravila německá armáda. Na Luční boudě je umístěna důležitá meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu.
Kozí hřbety
Z Luční pokračujeme na strmé hřebeny Kozích hřbetů. Jsme na vyhlídce Krakonoš, ve výšce 1422 m, odtud je krásný rozhled na západní Krkonoše a Sedmidolí. V 16. – 17. století se tady těžily měděné, arsenové a stříbrné rudy. Horský hřeben Kozí hřbety je dlouhý asi tři kilometry. Hřeben je na vrcholu velice úzký a proto je klasifikován jako lavinový svah. V zimě je sem vstup zakázán.
Konečně přišel čas na dobrou svačinku a tak společně s dalšími usedáme na zem a užíváme si pohledů na moře mraků pod námi. Sluníčko už pomalu zapadá a tak pokračujeme teď už jen zpět dolů do Špindlerova Mlýna. Cesta dolů zas tak příjemná není. Místy to i dost po kamenech klouže a tak každý krok musí být promyšlený. Někde v půlce cesty vcházíme do úplné mlhy a je to tady jak ve strašidelném lese. Do Špindlu přicházíme už za tmy.
Moc krásný den i parádní procházka!
Přidat komentář