Místo bohů a muzeum malíře Diega Rivery
Na dnešek jsme si přispaly a na 8 jedeme na pyramidy do Teotihuacánu. Několikrát přestupujeme metrem a odjíždíme z nádraží Norte. Jedeme dost děsným busem s rozbitými skly. Platily jsme 34 za bus a 51 za vstup, máme před sebou hodinu jízdy, cca50 km. Je vedro a dusno a já mám antibiotika. Procházíme se po Cestě mrtvých, okolo Citadely a šplháme na pyramidu Slunce a Měsíce.
Teotihuacán
Teotihuacán neboli Místo bohů. Původ tohoto působivého místa se váže k civilizaci, která je mnohem starší než civilizace Aztéku. K prvnímu osídlení tu zřejmě došlo asi v 5. století př. Kr. V roce 500 po Kr. byl Teotihuacán největším městem ve Střední Americe. Na plose 21 čtverečních kilometru žilo asi 100 000 obyvatel, některé odhady hovoří dokonce o 200 000.
Pyramidy
Město mělo široké ulice, obrovské kultovní budovy, řemeslnickou čtvrť a četné soukromé domy. Archeologům se však podařilo rekonstruovat jen velmi málo o každodenním životě a zvycích obyvatel. Ti v každém případě vytvořili velmi charakteristické město, které ovládalo velkou říši a silně ovlivnilo vývoj sousední mayské kultury. Aby bylo možno zřídit městský komplex přesně podle rastru, byl dokonce odvrácen tok řeky do kanálu, aby nepřerušoval síť souběžných ulic. Na hlavní ose probíhající severojižně leží asi 40 metrů široká a 2,3 kilometrů dlouhá hlavní ulice. Má název Ulice mrtvých – Avenida de los Muertos, je vroubena chrámy a svatyněmi a dominují jí dvě pyramidy. Na severním konci se nachází měsíční pyramida – sestává z několika do sebe zapadajících pyramid o celkové výšce 46 metrů – a dále na jih stojí sluneční pyramida. (Slunce a Měsíc se podle jedné legendy zrodily v Teotihuacánu). Dominantou Teotihuacánu je mohutná čtyřvrstevná Pyramida slunce, postavená na zříceninách starší budovy v 2. století n.l. Každá strana má délku 220 m – podobně jako její protějšek ve Starém světě, Cheopsova pyramida – ale její výška 65 m je o polovinu menší než u egyptské stavby. Pod pyramidou je jeskyně, která byla zřejmě posvátným místem před výstavbou pyramidy i po ní. Osa pyramidy probíhá východozápadním směrem a je orientována podle dráhy slunce na obloze. Severně od pyramidy slunce je 42 m vysoká Pyramida měsíce, u základny měří její strany 145 m. Podle Aztéků se na ní kdysi tyčila gigantická socha, která mohla vážit snad 20 tun. Na náměstí před Měsíční pyramidou je při pohledu jižním směrem po levé straně Jaguáří chrám. Od Pyramidy měsíce vede jižním směrem v délce asi 3,2 km Třída mrtvých, řada otevřených nádvoří, každé široké 145 m a lemované malými plošinami.
Třída míjí citadelu širokou asi 640 m. Na její východní straně je Quetzalcoatlův chrám, šestistupňová pyramida. Jednotlivé terasy jsou ozdobeny čtvercovými římsami a deskami s reliéfy. Reliéfy zobrazují Ohňového hada, který nosí slunce na jeho denní pouti a Opeřeného hada Quetzalcoatla.
Moc pyramid
Často se tvrdilo, ze pyramidy mají mystickou sílu. Tak se například vypraví, že organické látky, které se položí pod vrcholek pyramidy, se mohou zakonzervovat, že se holicí žiletky naostři a duch člověka stimuluje. Někteří jsou toho názoru, že antické kultury byly vnímavé pro kosmické energie a že orientace budov podle Slunce, Měsíce a hvězd má zvláštní význam. Vysoce precizní plánovaní města Teotihuacanu tyto domněnky jistě podporuje. Podle jedné teorie byla Ulice mrtvých přistávací drahou pro mimozemské návštěvníky. Bus zpět nám jel za pár minut na stejné nádraží. Petra nebyla asi moc nadšená, ale nakonec šla také do muzea kde je obrovská malba od Diega Rivera.
Muzeum, Diego Rivera
Diego Rivera se narodil jako Diego María dela Concepción Juan Nepomuceno Estanislao dela Riveray Barrientos Acosta y Rodríguez a mezi jeho předky nechyběli židovští konvertité stejně jako španělští katolíci. Mezi léty 1898 až 1906 studoval v hlavním městě Akademii krásných umění a již tehdy obdržel řadu nejrůznějších cen. Po absolutoriu odjel pokračovat ve studiích do Evropy, setkáme se s ním nejprve ve Španělsku a posléze zejména v Paříži. Tady se seznámil s místní uměleckou bohémou, portrétoval jej např. i Amedeo Modigliani, připojil se k vlně kubistů, která jej navždy poznamená, seznámil se s levicovou ideologií, oženil se a zplodil prvního potomka, i když v tomto případě šlo o dvě různé ženy. Vzal si malířku Angelin u Beloff a vztah, z nějž vzešla pozdější filmová herečka Marika Rivera, měl s Ruskou Marií Vorobjev-Stebelskou. Do Mexika již porevolučního se Diego Rivera vrátil až v r. 1921.
Právě v té době se tu objevily nové umělecké impulsy a mezi nimi největšího účinku na obyvatelstvo, ale také na mezinárodní umělecké proudy, dosáhli muralisté. K požadavkům revoluce totiž patřilo zajištění vzdělání pro všechny, neboť na poč. 20. stol. bylo v Mexiku 80 % negramotných. Iniciátoři nových směrů v malířství razili heslo, že negramotní lidé se mohou vzdělávat „čtením“ obrazů. Stěny veřejných budov se staly školou národa. Originální mexický příspěvek ke světovému umění navazoval na předšpanělskou nástěnnou malbu, nechal se ale také inspirovat renesančními freskami. Monumentální obrazy zobrazují dějiny Mexika a chtějí ukázat správnou revoluční cestu do lepší budoucnosti. Nejblíže národnímu umění zůstal se svými realistickými, nádherně barevnými díly, které propagují indiánské dědictví právě Diego Rivera. Jeho konkurenty byli zejména José Clemente Orozco a mladý, politicky nejradikálnější umělec David Alfaro Siqueiros, který ve své malbě působivě zachytil pohyb lidových mas.
Frida Kahlo
Kromě malířství samého vešel Rivera do dějin množstvím skandálů, jež jsou s ním spojeny. Velkou zásobu jich poskytoval jeho soukromý život. Rivera zplodil řadu potomků s mnoha ženami, občas i náhodně známými. Z Riverových manželek poutala pozornost zejména Frida Kahlo, kterou si bral v r. 1929 jako 22letou, když jemu bylo 42 let. Jejich manželství zůstalo po jejích třech potratech bezdětné, ale společně vytvářeli dvojici, již nebylo možno přehlédnout. Ke skandálnímu patřilo v katolickém Mexiku i Riverovo odmítání náboženství a zejména radikální levičáctví a obdiv ke komunistům a Sovětskému svazu. Od konce 20. let byl Rivera obrovsky populární i v USA, ale i tu ztropil skandál, když v r. 1933 při práci na monumentálním obraze v s24 Rockefeller Center v New Yorku odhalil sám John D. Rockefeller ve skupině lidí i portrét Lenina. Negativní publicita však Riverovu popularitu ovlivnila spíše v kladném smyslu. Později se Rivera přátelil i se Lvem Trockým, který pobýval v exilu v Mexiku a dokonce mu poskytl i svůj dům. Byl však, podobně jako Siqueiros, patrně namočen i do atentátu na Trockého v r. 1940.
Ke stáru se Rivera vrátil k malbě na plátno a jeho náměty se staly komornějšími. Už nemaloval Lenina a revoluci, ale svoji ženu Fridu Kahlo. S tou měli velmi dobrodružné manželství. V r. 1939 se dokonce rozvedli, ale pak se opět sblížili a dokonce zopakovali sňatek. Zcela zdevastovaná Frida zemřela v r.1954 aRivera ji po ztrátě další životní motivace následoval o tři roky později. A to přesto, že mu připravili oslavu 70. narozenin jako státní svátek a ještě se dokonce stačil znovu oženit.
Po prohlídce muzea jsme se ještě procházely po městě a pak pozorovaly lidi a seděly před naším hotelem. Již druhy den beru antibiotika a v krku už mě přestalo bolet. Je 7 večer, Petra se asi nemůže dočkat, až odjedeme a už si balí.
Přidat komentář