Museo Nacional de Antroplogía
Ráno balíme bágly a dávámje si je do recepce, jedeme do Muzea antropologie. Jméno architekta Pedra Ramíreze Vásqueze je svázáno s další neméně pozoruhodnou stavbou Mexico City a tou je Antropologické muzeum – Museo Nacional de Antroplogía, nacházející se na výbežku Bosque del Chapultepec (největšího parku hlavního města). Muzeum má tvar čtyřkřídlé budovy s centrálním nádvořím, uprostřed kterého se tyčí kašna v podobě gigantické houby či deštníku.
Muzeum
Záleží na fantazii. Exponátů je více, než může návštěvník během jedné prohlídky vstřebat, protože muzeum se řadí k nejlepším svého druhu vůbec. Muzeum má dvě patra, přičemž sály v přízemí obsahují sbírky věnované předkolumbovskému Mexiku, v patře si pak můžete prohlédnout, jak jednotlivé domorodé národy současného Mexika žijí dnes. V přízemí najdete celou plejádu prehispánských kultur, Olméky z oblasti Mexického zálivu počínaje, přes Teotihuacán, Zapotéky a Mixtéky z oblasti dnešního státu Oaxaca, Toltéky a Aztéky, až po Maye z poloostrova Yucatán. Jeden ze sálů je z části věnován malíři Diegu Riverovi, manželovi Fridy Kahlo, který byl velkým obdivovatelem prehispánských kultur a významně se zasloužil o jejich renesanci. Často také archeologické vykopávky finančně podporoval.
Prolínaní kultur
Je fascinující sledovat mezi všemi těmi dech beroucími exponáty, jak se tyto kultury ovlivňovali a prolínali, jak např. v každé z nich měl své čestné místo původně Olmécký bůh Quetzalcóatl – opeřený had, který jako dobrotivý otec daroval lidem semínko kukuřice a naučil je obdělávat půdu, podobně jako to ve starověkém Egyptě učinil bůh Osiris, anebo rituální míčová hra pelota, na jejímž konci se, jak jinak, zabíjelo. Aztécký kamenný kalendář, nástěnné malby a gigantické polychromované sochy Teotihuacánu, monstrózní olmécké kamenné hlavy, kopie hrobky Pakala.
Prezidentský palác
Po prohlídce muzea, ještě máme trochu času a jdeme se podívat na prezidentský palác. Tam se zase platilo, tak jsme si ho vyfotily jen z venku. Vrátily jsme se do recepce, zavolaly si taxíka, který jezdil na černo. Byl to kámoš od hotelu, Petra se bla, že nás cestou zamorduje, ale byl fajn. Zaplatily jsme180 adojely na terminál 2.
Čekáme od 3 do 6pm., zda nás vezme společnost AeroMexico a nevzali. Další let je v 8pm s Iberko. Ty nás po docela dramatickém odbavování nakonec vzali. Čekalo nás na stand by asi 15. Nakonec jsme se dostaly na exity a mohly se trochu natáhnout. Měla jsem výhled na záchody a na kuchyň. Nepodařilo se mi usnout.
20.3. 2010V Madridu Petra zjistila, že nám do Prahy nic neletí a tak jsme se opět ubytovaly v Hostal Viky, přijeli pro nás a pak jsme téměř omdlely v posteli. O půlnoci jsem se vzbudila hlady a žízní, ale nic jsme neměly.
21.3. 2010Ráno vstáváme ve 4, jedeme na letiště a doufáme, že poletíme. Povedlo se letíme a dopoledne jsme v Praze. Petra šťastná, že je doma, já nešťastná, že jsem zase v Praze. Mexiko je úžasná země a budu mít jen krásné vzpomínky.
Přidat komentář