Hadi – dobrodružství na ostrově Ko Surin
Terka s tátou se vracejí z dlouhého šnorchlování. Přesto nás přemlouvají na výlet na další pláž na ostrově. Dá se tam při odlivu dojít po moři. Brouzdáme se mezi kameny, čvachtáme v teploučké vodě a užíváme si krásných výhledů na moře i pobřeží. Přicházíme do další obytné části ostrova. Chceme se najíst, ale i zde je zavřeno. Otvírají až v 18 hodin. Prohlížíme si okolí. Je zde několik stanů, bungalovů, hodně mladých lidí, sportovců, malé děti. Báječná atmosféra. Je velký odliv a tak koupání se nekoná. Pozorujeme vodní živočichy, kteří se zrcadlí v malých loužích s podkladem bílého písku. Sára hraje s Thajci fotbal a já pozoruji cvičícího svižného starce. Dáváme si dobrou rybu.
Nechoďte po tmě do džungle !
Rychle se setmělo. Je příliv a proto musíme pro návrat volit cestu džunglí. Máme s sebou baterky a na sobě jenom žabky a šortky. Honza jde první, za ním Terka, Sárka a já. Vcházíme do džungle, všude je spousta suchého listí a všechno kolem šustí. Džungle je temná a strašidelná. Neradi šlapeme na temná místa. Terka mě upozorňuje, že všude září malá očička. Prý malí a velcí pavouci. Jsou úplně všude. Nemám naštěstí brýle a tak je nevidím. Stačí ta představa, že po nich šlapu! Čím hlouběji vstupujeme do džungle, tím je vše temnější a i zvuky jsou hrůzostrašnější. Jsme překvapeni, že tato cesta není skoro vůbec turistická! Několik nebezpečných míst je propojeno dřevěnými můstky, ale jinak je terén dost těžko schůdný. Překračujeme velké balvany a spadané větve. Pod námi v hloubce slyšíme moře. Cesta se začíná rozdvojovat a značení je mizerné. Volíme špatný směr, přicházíme do malé cikánské vesnice. Zdejší Gypsi na nás nevěřícně zírají. Pak nás bojácně, ale ochotně, vyprovází znovu do džungle a ukazují správnou cestu. Pokračujeme.. Sárce zhasla baterka a tak kvůli strachu odmítá jít bez světla dál. Bere si baterku od táty a pak začne horor. Honza jde první, Sárka se snaží za ním svítit mu trochu na cestu. Cesta je čím dál krkolomnější a tak úplně propocení a vyřízení se pomalu suneme vpřed.
Setkání s hady
Pak Sára zařve a my všichni ztuhneme. Honza opodál, Sárka na dosah mé ruky se klepe jako osika. Před námi se tyčí had. Oba na něho mohli šlápnout! Strachy nedýcháme. Strach je obrovský, větší o Sáru než z hada v té chvíli. Pevně Sáru stisknu a potichu se ji snažím uklidnit. Had naštěstí za chvíli odleze do džungle. Sárka odmítá jít dál. Musíme pryč z té zatracené džungle! Pokračujeme a za pár minut se vše opakuje, Sárka opět zakřičí, vidí hada a začínáme být bezradní. Do tábora to jistě není už daleko, Sárka strachy pláče a my máme vyschlo v hrdlech. Terezka, přebírá velení a protože má dobré oči i baterku, jde teď statečně s největší opatrností první.
Máme štěstí, poučení !
Za chvíli úplně vyřízení, ale šťastní, vcházíme do tábora. Uleháme do stanu, každé zašustění venku nás děsí. Bereme si Sárku k sobě, za chvíli úplně vyčerpaná usíná. Terka v pohodě zavěšuje svoji hamaku na strom. Noc je velmi divná, ráno svůj zážitek konzultujeme s průvodcem. Důrazně nás varuje, už nikdy více!! Do džungle by v noci nevstoupil! Měli jsme obrovské štěstí, že vše dopadlo dobře.
Po návratu do ČR jsme foto hada zaslali odborníkům. Had byl útočný a jedovatý!
Přidat komentář