• Menu
  • Menu

Thajsko, Kambodža, Laos, Vietnam s dětmi

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Thajsko » Thajsko, Kambodža, Laos, Vietnam s dětmi

 Hadi –  dobrodružství  na ostrově Ko Surin

Terka s tátou se vracejí z dlouhého šnorchlování. Přesto nás přemlouvají na výlet na další pláž na ostrově. Dá se tam při odlivu dojít po moři. Brouzdáme se mezi kameny, čvachtáme v teploučké vodě a užíváme si krásných výhledů na moře i pobřeží. Přicházíme do další obytné části ostrova. Chceme se najíst, ale i zde je zavřeno. Otvírají až v 18 hodin. Prohlížíme si okolí. Je zde několik stanů, bungalovů, hodně mladých lidí, sportovců, malé děti. Báječná atmosféra. Je velký odliv a tak koupání se nekoná. Pozorujeme vodní živočichy, kteří se zrcadlí v malých loužích s podkladem bílého písku. Sára hraje s Thajci fotbal a já pozoruji cvičícího starce jakýsi bojový tanec. Dáváme si dobrou rybu.

Krásný Ko Surin
Krásný Ko Surin – při odlivu

Nechoďte po tmě do džungle !

Rychle se setmělo. Je příliv a proto musíme pro návrat volit cestu džunglí. Máme s sebou baterky a na sobě jenom žabky a šortky. Honza jde první, za ním Terka, Sárka a já. Vcházíme do džungle, všude je spousta suchého listí a všechno kolem šustí. Džungle je temná a strašidelná. Neradi šlapeme na temná místa. Terka mě upozorňuje, že všude září malá očička. Prý malí a velcí pavouci. Jsou úplně všude. Nemám naštěstí brýle a tak je nevidím. Stačí ta představa, že po nich šlapu ! Čím hlouběji vstupujeme do džungle, tím je vše temnější a i zvuky jsou hrůzostrašnější. Jsme překvapeni, že tato cesta není skoro vůbec turistická! Několik nebezpečných míst je propojeno dřevěnými můstky, ale jinak je terén dost těžko schůdný. Překračujeme velké balvany a spadané větve. Pod námi v hloubce slyšíme moře. Cesta se začíná rozdvojovat a značení je mizerné. Volíme špatný směr, přicházíme do  malé cikánské vesnice. Zdejší Gypsi na nás nevěřícně zírají. Pak nás ochotně vyprovází znovu do džungle a ukazují správnou cestu. Pokračujeme v nelehké cestě. Sárce zhasla baterka a tak kvůli strachu odmítá jít bez světla dál. Bere si baterku od táty a pak začne horor. Honza jde první, Sárka se snaží za ním mu svítit trochu na cestu. Cesta je čím dál krkolomnější a tak úplně propocení a vyřízení se pomalu suneme vpřed.

pavouci byli všude
pavouci byli všude

Setkání s hady

Pak Sára zařve a my všichni ztuhneme. Honza opodál, Sárka na dosah mé ruky se klepe jako osika. Před námi se tyčí had. Oba na něho mohli šlápnout! Strachy nedýcháme. Strach je obrovský, větší o Sáru než z hada v té chvíli. Pevně Sáru stisknu a potichu se ji snažím uklidnit. Had naštěstí za chvíli odleze do džungle. Sárka odmítá jít dál. Musíme pryč z té zatracené džungle! Pokračujeme a za pár minut se vše opakuje, Sárka opět zakřičí, vidí hada a začínáme být bezradní. Do tábora to jistě není už daleko, Sárka strachy pláče a my máme vyschlo v hrdlech. Terezka, přebírá velení a protože má dobré oči i baterku, jde teď statečně s největší opatrností první.

hadi
hadi

Máme štěstí, poučení !

Za chvíli úplně vyřízení, ale šťastní, vcházíme do tábora. Uleháme do stanu, každé zašustění venku nás děsí. Bereme si Sárku k sobě, za chvíli úplně vyčerpaná usíná. Terka v pohodě zavěšuje svoji hamaku na strom. Noc je velmi divná, ráno svůj zážitek konzultujeme s průvodcem. Důrazně nás varuje, už nikdy více!! Do džungle by v noci nevstoupil! Měli jsme obrovské štěstí, že vše dopadlo dobře.

Po návratu do ČR jsme foto hada zaslali odborníkům. Had byl  útočný a jedovatý!

Jana Schlitzová
Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *