Padova
Snídani jsme si daly v kavárně na rohu naší ulice. Oklikou přes kostel sv. Mikuláše (Chiesa di San Nicoló) jsme to vzaly na vlakové nádraží, kde jsme si za 6 EUR koupily lístky na vlak do Padovy a zapily to skleničkou prosecca. Našly jsme si přímý vlak v 11.08 hod., kterým jsme se do Padovy, kde se mimo jiné odehrává děj Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy, dostaly cca za hodinu.
Hned po příjezdu jsme zakotvily na lehátkách u bárku, který byl uprostřed parku Giardini dell’Arena. Počasí nám přálo, takže jsme si zde daly půlhodinovou siestu. Pak jsme pokračovaly kolem kaple Scrovengi, na Piazza del Duomo, Piazza dei Signori, kde je umístěný orloj z počátku 15.století, až k Palazzo della Ragione na Piazza dela Frutta – tento středověký soudní palác je z obou stran obehnaný renesančními galeriemi.
Basilica di Sant‘ Antonio
Moc se nám líbila Basilica di Sant‘ Antonio, což je jeden z největších chrámů v Itálii a je zde pochován jeden z nejuctívanějších světců v Itálii – svatý Antonín z Padovy. Jde o cihlovou stavbu se sedmi kupolemi a dvěma štíhlými věžemi. My jsme si ji prohlédly i zevnitř a pak si daly v nedaleké pizzerii jednu pizzu dohromady a aperol. Chtěly jsme zajít do botanické zahrady (prý nejstarší na světě), ale odradilo nás vstupné 10 EUR, takže jsme pokračovaly na náměstí Prato della Valle, na jehož rohu stála Abazzia di Santa Giustina – největší renesanční kostel regionu Veneto a 11.největší kostel celého křesťanství. Prato della Valle pochází z konce 18. století a se svými 88 620m2 patří k největším na světě. Na jeho místě stál římský amfiteátr. Uprostřed je zatravněný ovál, který obklopují vodní kanály, kolem nichž stojí 78 soch z bílého mramoru představujících největší osobnosti z historie města.
Cestou na vlak jsme se ještě jednou stavily na občerstvení a v 17:46 hod. odjely zpátky do Trevisa. Po návratu jsme zašly na chvilku do apartmánu a pak si daly večeři hned ve vedlejší uličce. Jídlo tady servírovali do sklenic a bylo opět moc dobré.
V pátek ráno jsme sbalily svých pět švestek a daly si snídani v jedné z mnoha místních kaváren. Pak jsme se couraly městem, došly znovu na Pescherii, kde tentokrát bylo plno prodavačů ryb a mořských plodů, našly jsme další dvě mlýnská kola a došly ke kaštanové aleji s tím, že se po ní projdeme, než vyrazíme na letiště.
Naštěstí Kátě včas došlo, že nám letadlo letí už za dvě hodiny, takže jsme proběhly město a od vlakového nádraží odjely letištním autobusem k terminálu. Lístek stál tentokrát 3,5 EUR, což bylo proto, že jeho platnost byla 48 hodin. Nám to tedy bylo v tuhle chvíli k ničemu, ale hlavně, že jsme se včas dostaly k odletu. Ten byl opět na čas před 12. hodinou. V jednu jsme už přistávaly v Praze. Nejdelší cestu jsme tak musely absolvovat zpátky do Trutnova, protože nám to zabralo skoro 3,5 hodiny.
Přidat komentář