Budíček jsme nastavili už na 5:15 hod., což bylo kruté, protože tohle byla první noc, kdy jsme všichni spali bez toho, aby nás rušil kravál jako v Port of Spain nebo komáři jako v Brasso Seco. Navíc bylo tohle ubytování zatím to nejčistější, na které jsme narazili. Chtěli jsme však stihnout východ slunce na pláži, takže nám nic jiného nezbývalo.
Východ se povedl a pak jsme už pokračovali na sever. Po cestě jsme se stavili u jednoho kiosku na snídani – dali jsme si každý výbornou placku s cizrnovou náplní (já s Míšou tzv. doubles), přičemž nás překvapila super cena 5TTD za kus. Bohužel se nám během celé dovolené na tyhle placky nepodařilo už narazit, resp. další jsme si dali až u letiště při cestě domů.
O něco dál jsme zastavili u dalšího krámku pro pití a asi na půl hodiny se tady zabavili s vtipným prodavačem, který nás sice ztrapňoval, ale dělal to tak mile, že jsme se tomu museli smát. Zeptali jsme se ho, jestli prodává kafe. Řekl, že sice ne, ale že si jde udělat pro sebe, tak že ho uvaří i nám. Takže jsme si od něj koupili pytlíčky 2v1 a on nám je zalil horkou vodou. Cestou jsme udělali ještě dvě krátké fotopauzy.
Pak jsme pokračovali do Grande Riviere. Po cestě opravovali silnici, takže jsme chvilku museli počkat, než nahrnuli štěrk tak, abychom mohli přejet. V Grande Riviere jsme šli rychle na pláž a v poledne přejeli k ubytování, které jsme našli v průvodci (Rough Guide) McHaven. Paní domácí jsme vyrušili při vaření oběda, ale za chvíli nás ubytovala ve velkém a čistém apartmánu. Chtěli jsme pokoje v patře, ale ty prý už nepronajímají, protože turisti tady nejsou a oni tam teď suší papriky. Je pravda, že kromě nás ve vesnici opět žádní turisté nebyli.
Na oběd nás majitelka penzionu poslala do místní jídelny, ve které byl jen jeden stůl. Jídlo jsme si vybírat nemohli, protože měli jen jednu možnost. Očividně to byl ale vyhlášený podnik, protože si sem pro jídlo chodilo hodně místních. Dostali jsme tak do plastových vaniček nějakou rybí směs v oleji, dva druhy banánů a cosi bez chuti s divnou konzistencí – asi to byl nějaký druh zeleniny, ale nerozklíčovali jsme, o co šlo.
Po obědě jsme udělali nákup v obchůdku a zelenině a pak jsme vyrazili autem kousek zpátky na severovýchodní cíp ostrova k majáku Toco. Když jsme tam dojeli, potkali jsme opět našeho známého vtipného prodavače, který nám ráno uvařil kávu. Byl tam na výletě se svým kamarádem. Maják byl sice zavřený, ale plot se dal obejít a mohli jsme tak dojít až na útesy, kde kromě nás byli ještě dva domorodé páry.
Když jsme se pokochali divokou krásou, vrátili jsme se do Grand Riviere a pokračovali dál na západ. Cesta tam podle mapy měla končit v městečku Matelot, ale nám se až tam dojet nepodařilo, protože několik děr po silnici jsme sice zvládli, ale kousek před městem byla silnice sesunutá tak moc, že jsme to neriskovali a raději se otočili.
Večer jsme strávili v baru, který byl součástí našeho ubytování. Krom nás tam byl jen majitel domu a na začátku asi dva místní, kteří koukali na fotbal. Dali jsme si rum s colou, které jsme koupili odpoledne v krámku. Zachutnalo nám, takže jsme od pana domácího koupili postupně ještě dvě lahve a večer si zpříjemnili dokonce i divokými tanečními variacemi.
Ráno nám nebylo úplně nejlépe, takže jsme se z postele přesunuli na pláž, kde jsme chtěli strávit celé dopoledne. Jenže tady rybáři začali vyhazovat zbytky ryb a na ty se snesli velcí černí ptáci, což začalo připomínat trochu hororovou scénu, tak jsme se nakonec přesunuli k penzionu a opalovali se na nádvoří tak dlouho, dokud si Míša nevšimla, že máme píchlou přední pneumatiku.
Díky bohu se Miloš předvedl a rychle ji vyměnil. Čekala nás pak tříhodinová cesta na západ. Po cestě jsme se zastavili na oběd u stánku u silnice, kde jsme si dali nějakou směs a také typické roti, což je plněná placka. Bylo by to dobré, kdyby do ní nedávali maso i s kostmi. Další zastávka byla u našeho známého vtipného prodavače, ale k našemu zklamání neměl zrovna službu a obsluhovala mnohem nudnější paní.
Jediná dnešní atrakce byl Waterloo Temple – hinduistický chrám, který je hned u vody. Bylo to hezké, nikoli nezapomenutelné. Pak nás už čekalo vrácení auta zpět do půjčovny. Navigace opět zradila a vzala nás přes nějaká pole. Asi bychom to bývali byli projeli, pokud by místo silnice opět nebyla veliká díra. Na další stezce pro změnu byla uprostřed cesty nasypaná hromada kokosů. Nezbylo tedy než se vrátit na hlavní silnici a vzít to sice delší, ale aspoň sjízdnou cestou.
Z půjčovny nás pán odvezl na letiště, odkud jsme chtěli jet autobusem do Port of Spain. Potřebovali jsme si ale koupit lístky, které se dají sehnat jen v jedné trafice. Ta byla bohužel zavřená, tak jsme to riskli a šli do autobusu bez lístků. Řidič se zeptal ostatních pasažérů, jestli někdo nemá lístky navíc a jeden ochotný pán naštěstí měl. Chtěl nám je darovat, což nám bylo hloupé, takže jsme mu peníze nakonec vnutili. Po příjezdu na autobusové nádraží v Port of Spain nás čekaly ještě asi 2 km pěšky k našemu již Caribbean Tourist Villa.
Přidat komentář