Cestu jsme jako vloni museli přizpůsobit situaci související s covidem. Destinace Trinidad a Tobago nám přišla zajímavá a pro očkované se vyžadoval před odletem pouze PCR test, což jsme byli ochotní podstoupit. Na Trinidadu se covid celkem hodně řeší. Teprve nedlouho před tím, než jsme přiletěli, se země začala po dvou letech rozvolňovat. Podle toho, co nám říkali místní, byla po ty dva roky celkem přísná pravidla – zavřené bary, pláže, večerka apod. Co nemile překvapilo nás, bylo, že pláže byly otevřené pouze od 5:00 hod. do 12:00 hod., v polovině pobytu se to prodloužilo aspoň do 14:00 hod. Naštěstí jsme sem nejeli za lenošením na pláži, ale trochu nás to samozřejmě omezovalo. Jinak roušky se nosí ve všech vnitřních prostorách a stejně tak venku – v Port of Spain toto pravidlo dodržovali všichni 100%, jinde to bylo volnější a venku se roušky odkládaly. Nikam se nedalo vejít, aniž by si člověk nezměřil teplotu a nedezinfikoval nebo neumyl ruce. Z toho důvodu měli před mnoha obchody vybudované umyvadlo. A tohle se opravdu striktně hlídalo – u dveří byl vždy někdo, kdo nás vykázal okamžitě ven, pokud jsme si ruce neumyli. Stejně tak řidiči v autobuse nám vždy postříkali při vstupu ruce dezinfekcí.
To, že pojedeme zase já a Miloš, bylo jasné hned, ale hledali jsme k sobě ještě další spolucestovatele, což se podařilo rychle. Míša s Janou za námi sice dorazily o dva dny později, ale pak jsme už celou dovolenou trávili všichni čtyři spolu.
Letenka s KLM nás vyšla na 14.210,-Kč, přičemž přestup byl jen v Amsterdamu, resp. na cestě tam bylo technické mezipřistání ještě na Barbadosu, ale tam jsme z letadla nevystupovali.
Jakmile jsme koupili letenky, začala jsem připravovat itinerář. Trochu mě zarazilo, že na internetu moc praktických informací nebylo, hodně jsem využila jediný pořádný (avšak deset let starý) cestopis dvou Čechů, ale jinak byly všechny informace dost strohé. Zkoušela jsem zamluvit ubytování, ale i to nebylo na některých místech úplně snadné. Nakonec se mi však kromě dvou nocí vše podařilo zajistit již z Čech.
Rozhodli jsme se, že si na Trinidadu pronajmeme na 5 dní auto, protože místní dopravou bychom se připravili o dost času a nemohli bychom dělat zastávky. Oproti předchozím destinacím tady nebyly žádné vnitrostátní přelety, takže jsme ušetřili a mohli to investovat právě do auta. To jsme zamluvili z Čech přes www.booking.com včetně plného pojištění za 9.020,-Kč. Nám se to o cca 400,-Kč ještě prodražilo tím, že si autopůjčovna strhla 2x kauci a když jí následně vracela, byl již jiný kurz. Benzín byl na Trinidadu levný (cca 16,-Kč za litr), takže za něj jsme pak utratili už jen cca 700,-Kč. Mezi Trinidadem a Tobagem jsme jeli trajektem (https://www.ttitferry.com/fares/) za 50 TTD jedna cesta a na Tobagu jsme jezdili místními autobusy (https://www.ptsctt.com/routes) a stopem. Stopování je tady naprosto běžná věc, zastaví v podstatě každý – u nás to sice bylo ztíženo tím, že jsme byli 4, ale nikdy jsme na auto dlouho nečekali. Za stop se tady platí menší poplatek, v podstatě každý nám řekl, ať mu dáme, kolik uznáme za vhodné a nikdy se s námi nikdo nehádal, jen někde byla „pevná sazba“ 7 TTD za osobu. Někteří nás vzali zadarmo.
Na rozdíl od rozlehlé Brazílie jsme si tentokrát nemuseli vybírat to, co budeme muset oželet, protože to nestihneme – měli jsme dostatek času v podstatě na všechno důležité. Bohužel ne vše bylo kvůli covidu otevřené, takže jsme přišli o asfaltové jezero Pitch lake a také o mokřady plné ibisů Caroni Swamp. Na druhou stranu jsme se díky tomu vydali k majáku v Toco nebo na pláž v Grande Riviere, kam jsme to v plánu původně neměli.
Časový posun byl minus 5 hodin, což se projevilo hlavně při návratu domů, protože se nám nikomu nechtělo vstávat.
Počasí bylo tak napůl. Na cestování fajn, ale pokud bychom se jeli válet na pláž, asi bychom špačkovali. Skoro každou noc pršelo, přes den jen občas, ale nebylo téměř nikdy úplně jasno. Aspoň jsem se ale nespálili. Teplo bylo i v noci, takže jsme mikiny využili jen na letišti.
Lidé na Trinidadu a Tobagu byli neuvěřitelně milí. Míša si dělala srandu, že mají určitě ve školách povinné lekce, jak se chovat k turistům. Všichni nás vítali, ptali se, jak se nám jejich země líbí a děkovali, že jsme je přijeli podpořit. Každý se nám snažil pomoci, aniž by za to něco chtěl. Byli jsme pro ně asi trochu za exoty, protože např. za celý týden na Trinidadu jsme nepotkali ani jednoho cizince. S prvními jsme se setkali až na trajektu na Tobago. Na Tobagu v Castaře a na Pigeon Pointu už jich pár bylo, ale rozhodně ne davy.
S každým se relativně dalo domluvit, protože mají úřední jazyk angličtinu, ale jejich přízvuk nám dělal často velké problémy. Shodli jsme se, že na Tobagu je místním rozumět přeci jen trochu lépe.
Na Trinidadu a Tobagu se platí v „týtýdý“ neboli trinidadských dolarech, což je cca 3,20 Kč. Na mnoha místech se dalo platit i americkými dolary nebo kartou. Když jsme chtěli platit mobilem, koukali na nás jako vyjevení.
Na to, že na naše poměry jde o celkem chudou zemi, nám ceny přišly hodně vysoké, a to jak za ubytování, tak za jídlo. Nechápeme, jak si to místní mohou dovolit, když průměrný plat je cca 60,-Kč na hodinu. Hodně levná je tady doprava, autobusy stojí opravdu pár korun i na větší vzdálenosti. O trochu dražší jsou maxitaxi, což jsou mikrobusy, které odjíždějí v okamžiku, kdy jsou plné, resp. se dají stoupnou kdekoli po cestě.
Útrata:
Letenka Praha – Port of Spain a zpět 14.200,-Kč
Ubytování 10.000,-Kč
Jídlo a pití 4.100,-Kč
Pronájem auta 2.300,-Kč
Místní doprava 2.000,-Kč
Výlety, vstupy, ostatní 3.100,-Kč
CELKEM: 35.700,-Kč
Protože naše letadlo na cestě zpět mělo zpoždění, uplatnili jsme nárok na odškodné u KLM a nahlásili jsme pojistnou událost u naší pojišťovny, tj. očekáváme, že dostaneme zpět cca 24.500,-Kč, čímž se těch 14 dní v ráji stane jednou z nejlevnějších dovolených.
Přidat komentář