Z Trutnova jsme museli vyrazit už v 01:45 hod., abychom to včas stihli do Buštěhradu na parkoviště AVIA Parking (1.000,-Kč) a následně nepropásli odlet z Prahy přes Amsterdam do Port of Spain v 6:00 hod. Sice jsme si chek-in udělali online a zavazadla měli jen příruční, ale stejně jsme museli k přepážce, protože potřebovali prověřit, jestli máme všechny potřebné dokumenty, tj. negativní test PCR, potvrzení o očkování a Ttravelpass, který vyžaduje Trinidad a Tobago.
Na letišti v Praze všechno proběhlo bez problémů a nás tak čekala cca 1,5 hodiny dlouhá cesta do Nizozemí. Divila jsem se, že i na tak krátké cestě jsme v letadle dostali malý snack. V Amsterdamu jsme čekali na přestup až do 12:45 hod., protože nám původní let, který měl odlétat už v 9 hod., pár dnů předtím zrušili. Následovala devítihodinová cesta plným letadlem na mezipřistání v Bridgetown na Barbadosu. Zde vystoupilo pár lidí a někteří noví zase nastoupili, my jsme po celou tu asi hodinu čekali v letadle. Do Port of Spain to pak trvalo už asi jen 35 minut. Následovaly dvě úmorné hodiny čekání na vyřízení vstupních formalit, díky čemuž nám ujel poslední autobus do centra (http://www.tntairports.com/NEW/transportation.html).
Na letišti jsme si tedy již v klidu vyměnili peníze ve směnárně a jak jsme později zjistili, byl zde asi nejlepší kurz. Jinde by bylo už celkem problematické peníze měnit. Také jsme koupili kartu do mobilu za 111 TTD na 7 dnů (jednou jsme ji pak ještě dobíjeli). Pak jsem si už jen před letištěm vzali taxíka za 35 USD (autobus by nás oba vyšel na 25,-Kč) a za 40 minut dorazili do ubytování, které jsem zamluvila přes booking – Caribbean Tourist Villa. Tady nás čekalo nemilé překvapení, neboť jsme za 2 osoby a 2 noci měli dle bookingu platit 44 USD, zatímco na místě po nás chtěli 130 USD. Bylo už pozdě a nebyl moc prostor vyjednávat, navíc jakékoli další ubytování, na které jsme se dívali, bylo stejně drahé, tak jsme holt zaplatili novou cenu a budeme doufat, že nás booking odškodní. Náš pokoj byl malý, ale pro dva byl v pohodě – malinko horší to bylo v okamžiku, kdy dorazily o dva dny později holky a musely jsme se sem vejít ve čtyřech. Vila měla trochu ušmudlanou kuchyň a malý bazén, který jsme další dny využili.
Port of Spain
Pátek jsme si vyhradili pro prohlídku hlavního města Port of Spain. Upřímně řečeno to není místo, kam bych se potřebovala někdy vracet. Prošli jsme se k zálivu Paria na King’s Wharf a na terminálu koupili dopředu lístky na trajekt na Tobago. Ještě předtím jsem se stavili v bance, že bychom dovyměnili nějaké peníze, ale kurz byl hodně nevýhodný, tak jsme se na to vykašlali. Pak jsme pokračovali na autobusové nádraží, kde jsme si ověřili, že o víkendu autobusy na letiště nejezdí, takže i holky, které měly přiletět v sobotu, budou muset jet taxíkem. Dál jsme to vzali přes náměstí Independence, které ale vůbec jako náměstí nevypadá – je to takový široký bulvár, plný krámků a bister, z nichž jich hodně bylo stejně zavřených. Jak jsme později zjistili, ne všechny podniky byly po covidu už otevřené a i když byly, jídlo dávaly jen s sebou, takže sednout si na oběd nebo večeři někde v restauraci bylo téměř nemožné.
Šli jsme se podíval do kostela (Cathedral of the Immaculate Conception), kde nás překvapilo, že kromě obvyklého měření teploty a dezinfekce, jsem se museli ještě i „upsat“ do knihy návštěvníků kvůli případnému trasování. Dále jsme pokračovali k místnímu největšímu parku–Queen’s Park Savannah, který nás ale zklamal – byla to obrovská zatravněná plocha, kde nic nebylo. Protože jsme měli dost času, zašli jsme i do ZOO (80,-Kč). Nebyl to žádný zázrak, doufali jsme aspoň, že si budeme moci nakrmit žirafy, ale kvůli covidu tuto atrakci dočasně zrušili. Po cestě zpátky jsme si aspoň u cesty koupili výborný kokos a pak už i první dnešní jídlo – dostali jsme ho do polystyrenové krabičky a snědli si ho na terase našeho hotelu. Stačila nám dohromady jedna porce a cena 40 TTD byla, na místní poměry, více než příznivá.
Po krátkém odpočinku u bazénu jsme si dohodli řidiče s autem, který nás za 100 TTD měl odvézt na vyhlídku nad městem Fort George. Když jsem tam dorazili, byl stejně jako my překvapený, že vyhlídka je již cca 1,5 roku zavřená. Krásného výhledu jsme si tak užili aspoň ze silnice. Řidič nás pak vzali k takovému místnímu komplexu kolem multikina, kde bylo plno obchodů s fast-food občerstvením. Doufali jsem se, že se tady dostaneme k moři, ale nešlo to, proto jsme se nechali odvézt zpět k hotelu. Pak jsme šli už sami pešky stejně jako ráno na King’s Wharf a pozorovali z nábřeží krásný západ slunce.
Přidat komentář