Trvá to už týden. V Bolzanu se zastavil vzduch a teploty vzrostly na neuvěřitelných 35 °C ve stínu. A v pokoji na kolejích není klimatizace! Mozek vám při takových teplotách jednoduše přestává fungovat, takže do knih a skript, která máte přečíst a naučit se na zkoušky, můžete tak akorát zírat. Jediné místo, kde se dá trochu žít je přízemí a posilovna, kde se ale většinou zase zpotíte při posilování J. Ani sprchování dvakrát denně studenou vodou vám nepomůže. Jinými slovy, předpovědi našich kamarádů, že se v Bolzanu v létě nedá žít, se začínají naplňovat.
Co teď? Jedno řešení by tu bylo. A není ani nijak daleko od Bolzana, jmenuje se Ledové otvory. Že jste ještě neslyšeli o místě, kde by i v horkých letních dnech byla taková teplota, že byste zde mohli vidět růst rampouchy? My také ne, a proto jsme se během jednoho z těchto neskutečně horkých dní vypravili do městečka St. Michael/Eppan, kde začíná cesta k tomuto místu. Z autobusu jsme vystoupili na malém nádraží a vydali se doleva směrem do historického srdce městečka. Došli jsme až ke kostelu sv. Andy, kde jsme odbočili doprava do kopce. Stezka číslo 7 byla skvěle značená až do chvíle, než jsme došli do místního lesa. Ve spoustě různých cestiček jsme se brzy přestali orientovat, a tak jsem se svou lámavou němčinou zkusila zeptat na cestu jednoho z místních turistů. Naštěstí měl ruce a nohy, aby mi gestikulací vysvětlil, kam jsme potřebovali jít.
Za chvíli jsme pocítili, jak se místní vzduch výrazně ochladil. Ano, byli jsme blízko! Kapky potu na zádech nás už začaly dokonce chladit. Pak jsme uviděli ceduli místního chráněného území a začali jásat. Kolem nás byly velké kameny, které mezi sebou měly mezery, ze kterých byl cítit proud studeného vzduchu- něco jako klimatizace. Chvíli jsem se opájela chladem, a když jsem měla ruce už úplně studené, rozhodla jsem se, že bude dobré se trochu přiobléci. V kotlině jsme zůstali jen pár minut. Stačilo vyjít o trochu výš a už nás zase začalo dusit horko. Jak je možné, že zde ve výšce sotva 500 metrů nad mořem rostou alpské rostliny a o pět metrů výše jsou tu opět teplomilné druhy? Údajnou příčinou tohoto mikroklimatu jsou praskliny a proudící vzduch, který se na své cestě mezi kameny ochlazuje natolik, aby mohl vytvořit místní teplotní inverzi.
Náš průvodce nám sliboval prohlubně velké jako jeskyně a rampouchy. Nic z toho jsme bohužel neviděli, ale i tak jsme se zchladili natolik, že jsem si na sebe musela obléci dvě vrstvy oblečení navíc. Cestu zpět jsme zvolili po místní asfaltce. Na náměstí do St. Michael jsme došli přibližně po 2 hodinách a 30 minutách už zase patřičně upocení.
A protože ve vesnici neměli stejný systém chlazení jako v okolních lesích, rozhodli jsme se zchladit za pomoci zmrzliny. Náš spoj zpět do Bolzana jel za necelou půlhodinu, a tak jsme pomalu došli zpět na autobusové nádraží, a poté se už pohodlně usadili v jednom z jihotyrolských klimatizovaných autobusů.
Přidat komentář