• Menu
  • Menu

Uganda – místní kultura: 1. silnice a stavitelství

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Afrika » Uganda » Uganda – místní kultura: 1. silnice a stavitelství

V Ugandě jsem byla pouhé tři týdny, proto si asi říkáte, co ta holka ví o jejich kultuře a životním stylu? Zvlášť, když jsem měla vlastního průvodce, teplé jídlo a klidný spánek v hotelích. Pravda je ovšem taková, že místní návyky a způsob uvažování poznáte na každém místě. Neuchrání vás ani průvodce, ani zamčené auto, abyste pochopili, že je něco špatně.

Naše letadlo přistálo v dopoledních hodinách na letišti v Entebe. Všichni jsme měli nateklé kotníky ze změny teploty a dlouhého sezení v letadle, a proto jsme byli rádi, když jsme uviděli našeho průvodce a jeho auto, kterým jsme se měli vypravit nejdřív do Kampaly-hlavního města Ugandy a pak dále na sever. Cestou jsem si zdřímla. Probudil mě až rámus, smrad a neustálé houpání automobilu, který s určitou pravidelností vjížděl do děr a nerovností na prašné silnici. V Kampale tuto cestu vystřídala poměrně „luxusní“ asfaltka, jejíž jediný rozdíl v kvalitě byl ten, že kolem sebe nezanechávala oblak prachu, když po ní projelo nějaké auto. Jestli si myslíte, že se tím pádem provoz výrazně zlepšil a zrychlil, pak vás musím zklamat. Právě naopak. Ve městě přibylo spoustu dalších aut, která se snažila vecpat do úzkých ulic a dostat se tam, kam potřebovala.

Popravdě mě velmi překvapilo, že kolem sebe vidím i několikapatrové budovy. O Ugandě, stejně jako o jiných rozvojových státech, jsem měla představu hluboké nevyspělosti a zaostalosti. Že by tomu tak nebylo? Podle mého názoru to není tak lehké říct. V něčem jsou zde lidé na stejné, ne-li lepší úrovni. Například jejich sociální cítění a smysl pro rodinu, který se v Evropě postupně ztrácí, je zde stále ještě hluboce zakořeněn. Rodina, děti a vztah mezi sourozenci je něco, co se zde bere jako samozřejmost, ale co u nás už bohužel příliš nefunguje. Vraťme se ale na chvíli k místní „architektuře“. (Teď bych měla napsat spíše stavitelství, protože podle toho, jak je slovo architektura definovaná, pak zde místní budovy nemají s tímto označením nic společného.)

Musíte si uvědomit, že je zde neskutečný rozdíl mezi městem-obzvláště mezi hlavním městem a zbytkem státu. Čím chudší oblast, tím jsou stavby jednodušší, samozřejmě jednopatrové, nejčastěji hliněné s kruhovým půdorysem a se slámovou střešní krytinou. Takové, chtěla bych říci, typické stavby se vám poštěstí najít na severu státu. Pro cestovatele jsou to právě tyto vesničky, které potěší jeho romantickou fantazii o místní kultuře. Pravda je ovšem taková, že jakmile je rodina žijící v této chatrči schopná trochu vydělávat a něco málo ušetřit, pak si co nejdříve koupí vlněný plech a přírodní slámu rychle vymění za něco, co není třeba po každém období dešťů měnit. Je to logické-pokud nemusíte trávit čas nad výměnou střešní krytiny, pak můžete využít tento čas k obchodům, práci na poli či někde, kde vám vaši práci zaplatí.

Popravdě měla jsem tu čest se jednu noc, pod tímto vlněným plechem vyspat… V noci zrovna začalo pršet. S trhnutím jsem se vzbudila uprostřed noci, kolem mě byl ohlušující rámus a já vůbec nechápala, co se děje. Že by začala potopa světa nebo nějaká jiná apokalypsa? Ne, nechápala jsem všechny ty výhody vlněného plechu, o kterých mě místní přesvědčovali, a raději jsem se modlila, aby ten rámus už konečně přestal.

V malých městech je pak veškerá zástavba orientovaná podél ulic. Jsou zde domy, jejichž čelo vede směrem do silnice. V první části takového domu je nejčastěji situován obchod, restaurace, prodejna mobilů nebo něco, s čím se dá vydělat. V dalších částech bydlí rodina a pak následuje dvorek, kde se válí a doutnají odpadky, prochází slepice… Na konci toho všeho je kadibudka, která může být vybetonovaná a v jejímž středu je díra do země. Při vyprazdňování vám pak nezbude nic jiného než intenzivně myslet na to, že nechcete spadnout do nádrže na exkrementy, protože jaksi úplně nevěříte místnímu stavitelství. Tyto domy jsou všechny do jednoho stejné a většinou pomalované reklamou na nějaký produkt telefonů.

Vraťme se ale zpátky do Kampaly. Sem jsme se totiž vrátili po třech týdnech našeho výletu.  Až když jsme se sem vrátili, mi došlo, na jakých základech jsou tyto budovy postavené. Nebudu teď řešit, že když jdete do schodů, každý schod je jinak vysoký, dlouhý a dokonce i široký, že celá stavba bývá tak trochu nakřivo. Spíš jsem si říkala, jaké má daná budova základy, jak je zakotvena v zemi. S myšlenkou, že Uganďané mohou být rádi, že se nenachází na okraji zemských desek, jsem tuto zemi tak trochu v rozpacích opouštěla.

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *