V japonských horách a čajová farma.
Ach jo, zase ráno. A tentokrát ještě okořeněné třeskutou bolestí hlavy. S obrovskými kruhy pod očima jsme se zabalily, vyčistily si zuby a rozloučily se s Miiou a její rodinou. Ta nám s velkou omluvou, že nám nestihla udělat větší snídani, podala alespoň čtyři rýžové koule na cestu. A už jsme seděly v prvním ze čtyř vlaků směrem do Hiraoky. Ještěže jsou místní vlaky tak pohodlné. A najednou byla přímo před námi, tak krásná a majestátná. Ano byla to ona určitě, před námi se zjevila hora Fuji. Za čtyřhodinovou jízdu jsme se stihly v pohodě dopsat, a když jsme pak v poledne vystupovaly z posledního vlaku, byly jsme opět čerstvé a plné očekávání z nadcházejících setkání.
„Hiraoka je díra, kam turisté nejezdí.“ přesně takto nám svou rodnou vesnici, kde bydlí tisíc obyvatel, interpretoval náš další couchsurfer. Částečně měl pravdu. Nacházely jsme se totiž na japonském venkově kdesi v horách uprostřed prefektury Nagano. V okolí nebylo nic zajímavého. Tedy až na místní krajinu, kterou tvořily strmé, kolmé a zalesněné hory, mezi kterými protékaly dravé říčky i klidné řeky.
Po skvělém obědě a ochutnávce zeleného čaje sencha a matcha (tradičního čaje, který se rozemele a používá se k čajovému obřadu), jsme si odvezly své věci do jiného domu, který jsme dostaly k užívání jako dům pro hosty Byl to tradiční japonský dům s tatami matracemi a zasouvacími dveřmi a okny. Byly jsme nadšené- co se týkalo ubytování, bylo vidět, že jsme si stále polepšovaly. Nejdřív společné ubytování v Tokiu, pak vlastní patro domu a teď dokonce vlastní dům.
Později nás seznámil se svými americkými přáteli, mladý americký pár, který se rozhodl zde na několik let zůstat, přímo v této „díře“. Již tu žijou druhým rokem a jsou zde opravdu moc spokojení.V podvečer jsme se jeli podívat na čajovou farmu, kterou vlastnil náš couchsurfer. Byla ukryta na překrásném místě v horách, které se mohlo pyšnit pohádkovým výhledem do okolí. S vidinou, že začneme pěstovat svůj vlastní čaj, jsme si také nasbíraly čajová semínka. Den jsme poté zakončily na večeři i s couchsurferem a jeho americkými přáteli do místní jediné nádražní restaurace. Společně jsme se rozloučily a poměrně brzy šly spát.
Přidat komentář