Údolí Boí (katalánsky la Vall de Boí) bude našinci známé asi předevšmí románskými kostelíky z 11. a 12. století (myslim), které se tu nacházejí. Kostelíky ovšem nejsou jedinou zajímavostí, najdete tu také spoustu krásných výletů, vyznavači zimních sportů ocení lyžařské středisko s více než 46 km sjezdovek a nejvyšší kótou 2751 m. A vyznavači lenošení můžou využít služeb místních termálních lázní ve vesničce Caldes de Boí…… Takže ideální kombinace kultury, sportu a relaxu.
Románské kostelíky
Každopádně románské kostelíky, kterých se tu nachází 9 (teda aspoň podle španělské wikipedie 🙂 ) jsou zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. My jsme navštívili pouze 4 z nich, jeden v největším městečku údolí v Barrueře a další, obecně nejnavštěvovanější a nejpopulárnější ve vesničkách Boí a Taüll (Sant Juan de Boí, Sant Climent y Santa Maria de Taüll). Vnitřek kostelíků bohužel není moc zajímavý, originální fresky byly přesunuty do národního muzea umění katalánska, které je v Barceloně.
Přehrada Embassament de Cavallers
Tentokrá sme šli (jako obvykle) spíše za sportem, původní plán na vysublimování třítisícovky Punta Alta vzhledem k počasí a časovým možnostem nevyšel 🙁 ….V sobotu jsme totiž vycházeli trochu později než sme chtěli, navíc sme kvůli sněhu museli nechat auto ve vesničce Caldes de Boí, odkud nám to pěšky za “podpory“ deště a těžkého mokrého sněhu trvalo asi 1,5 hoďky k přehradě Embassament de Cavallers, odkud jsme ještě zkusili pokračovat a začali obcházet přehradu, ale vzhledem k počasí, terénu a blížící se tmě jsme se nakonec radši vrátili a zůstali v kempu blízko nedalekého města Pont de Suert. Poté, ještě večer vznikl plán B, tedy výlet k Estny de Llebreta, popř. dál k Estny Dellui nebo k Refugi Estany Llong.
Výlet k Estny de Llebreta
Skoro celou noc propršelo a ráno bylo skoro všechno v mlze. Nakonec se mračna i trochu roztrhala a občas vykouklo sluníčko. Kolem 9 hod opouštíme kemp a cca za půl hodinky dorážíme na parkoviště – teda parkovišť je tu víc- jedno se jmenuje La Farga a je hned nalevo vedle silnice (tam zaparkujte pokud se chcete projít Barranc dels Enamorats, neboli roklí zamilovaných. Ta se nachází asi o 20 m dál po silnici a po asi 10 min chůze vás napojí na cestu co vede ke třetímu parkovišti), druhé parkoviště najdete když odbočíte doprava, tak cca po 200 m je místo, kde nechat auto (tady většinou parkujem v zimě, když je zbytek cesty uzavřený kvůli sněhu) a poslední, třetí, asi největší parkoviště, je na konci cesty (cca o 500 m dál 🙂 ). Tady už musíte nechat auto a dál pokračovat po svých (nebo v taxi-což ale jako správní horalé neuděláme). Pěšky můžete jít jak po asfaltce, tak po pěšině, ani jedna cesta není fyzicky náročná, ale pěšina je podle mě hezčí…chvilku jdete lesem nad vodou, chvilku podél vody, občas minete nějakou pastvinku a otevřou se vám pohledy na okolní hory. Po asi hodince cesty jsme došli ke dřevěnému mostu a malému rozcestí (pokud budete pokračovat rovně, dojdete na začátek jezera Estany de Llebreta), my ale odbočujeme doleva, přes most a začínáme stoupat ke kostelíku Ermita de Sant Nicolau. Sníh je mokrý, taje a my se občas slušně boříme…..ale nakonec za necelou tři čtvrtě hodinku staneme před kostelíkem. Tady dáváme malou pauzu, sváču a nezbytnou fotku a pak už je to co by kamenem dohodil k Estany de Llebreta, jen tahle pěšina nás dovede skoro na jeho konec (ne začátek). Tady zároveň končí náš dnešní výlet. Pokud ale máte čas a nemusíte se nezbytně vracet do Barcelony, můžete pokračovat k chatě Refugi Estany Llong, což vám vezme tak 2 hodinky nebo si oběhnout jezera Estanys Dellui, což se mi snad taky brzy povede 🙂
Dneska už ale nezbývá než nasadit skialpy a sjet po (místy ne moc) vysněžené asfaltce zpátky k autu. Na parkoviště dorážíme docela rychle, ale už za mrholení deště se sněhem. Dáváme s kamarádem malý piknik než dorází sněžnicová část skupiny. Ještě se chvilku popelíme, ale nakonec už za vydatného deště odjíždíme domů. Nakonec nám počasí přecejen přálo. 🙂
Přidat komentář